RCZ, to je zkratka pro potěšení

Peugeot potřeboval něco zvláštního k dvoustému výročí založení společnosti, které připadlo na letošek. A i když má širokou škálu výrobků od mlýnků po jízdní kola, slavil novým modelem auta. Dostalo jméno Peugeot RCZ.

Vzpomínáte ještě na dobu, kdy peugeoty přišly s velmi agresivním zpracování přední části? Kdy se hovořilo o žraločí tlamě? Tak ta doba je už pryč. Designéři francouzské automobilky hledali a našli jiné řešení, které není tak výrazné. To se však ještě netýká Peugeotu RCZ, jehož koncepce vznikala ve spolupráci s rakousko-kanadskou společností Magna-Steyr. Protože „ercézetko" je výrazné, je takřka nepřehlédnutelné.

Designově je to velice podařené dílko. Ani velký fajnšmekr na vzhled automobilů na něm nenajde nedokonalost, protože RCZ dostalo všechny náležitosti, které sportovní kupé nižší střední třídy musí mít. Dynamickou příď, nádherné boční linie a záď, jež dokonale zapadá do celkového dojmu z vozu. Navíc tvůrci přidali dva detaily, které exteriér ještě umocňují a dělají ho jedinečným. Prvním jsou stříbrné boční oblouky a druhým vlnka v tvaru střechy. Možná, že někdo řekne, že to jsou prkotiny, ale právě takovéhle jednotlivosti vytvářejí pocit výjimečnosti, což je v současné době, kdy auta navrhují počítače, docela příjemné zjištění. Navíc si myslím, že oproti konkurenčním vozům Audi TT či VW Scirocco jsou jednotlivé partie vyváženější a ladnější, nejspíš to udělalo těch pár centimetrů navíc v délce i rozvoru.

Střídání pocitů

Interiér dvoudveřového kupé je výrobcem uváděn jako 2+2, ale druhá řada sedadel je spíše na odkládání tašek a kabátů, než aby na ní někdo seděl. Je to vyložená nouzovka, na kratší vzdálenost se dá vzadu přepravit i dospělá osoba, ale nedovedu si představit, co by musela vyvést, aby byla potrestána delším putováním.

Vpředu je místa dostatek, trochu složitější je nastupování, protože nízká karoserie přece jen vyžaduje větší sklon hlavy, než je v kraji zvykem. Ostatně i mé úvodní nasedání bylo doprovázeno úderem. První dojem po nasednutí také není nikterak povzbudivý, zvláště když přesednete z „normálního" vozu. Nižší posez, jiný výhled na okolní svět, který zprvu připomíná pohled z ponorky, ale během pár ujetých kilometrů jsou rozpačité pocity pryč. A vystřídají je nejprve pocity údivu z kvality provedení a poté radosti z jízdy.

Vznětové motory jsou v současnosti na takové úrovni, že s klidem zvládnou i sportovní kupátka, což před časem bylo nemyslitelné. Dvoulitr HDI si vedl znamenitě, ač neomračuje výkonem, je dynamický a dovede ochotně spolupracovat od nižších otáček. Už kolem 1500 otáček za minutu je připravený podávat sportovní výkony a s jejich růstem je potěšení z toho, co stroj dokáže, stále větší. Snad jen jedno vadí, sportovní srdce řidiče by uvítalo, kdyby charakteru auta odpovídal i zvuk, jak to dělají některé jiné automobilky, aby zdůraznily pro okolí vlastnosti vozu. Ten však konstruktéři pominuli, na druhou stranu je v kabině příjemná atmosféra nerušená hlukem.    

Sporťák - a má i „kufr"

Podvozek je samozřejmě tužší, ovšem ne natolik, aby narušoval jízdní pohodu, pozitivním překvapením je také vychytané řízení a řazení, které je občas u peugeotů předmětem kritiky. V tomto směru se může RCZ konkurentům podívat zpříma do očí. Stejně tak i spotřebou. Vůz jsme nijak nešetřili a proháněli ho po dálnici i okreskách. Sice jsme se nedostali na výrobcem uváděnou hodnotu, ovšem při klidnější jízdě jí určitě lze dosáhnout. A pochvalu zasluhuje i zavazadlový prostor, který je na kupátko docela objemný a v případě potřeby lze zvětšit složením opěradel zadních sedadel.

Celkový dojem byl veskrze pozitivní. Na RCZ nelze koukat praktickýma očima, to by neobstálo, ale co se týče estetického i jízdního potěšení, pak dostává hodně vysokou známku.

Srovnání  parametrů