Svižný prcek aneb méně je někdy více

Existuje lidové rčení, že každý centimetr navíc potěší. Což může být i pravdou, ale jsou případy, kdy méně centimetrů je více. Jako příklad může posloužit Audi A1.

Nejmenší z portfolia ingolstadtské automobilky měří na délku necelé čtyři metry. Ten, kdo je zvyklý na to, že na obchůzku vozů se čtyřmi kruhy ve znaku potřebuje kvůli jejich velikost víc času, bude nejspíš kapesním vydáním novinky poněkud zaskočen. Audi se mezi menšími automobily zkoušelo v minulosti prosadit, máme na mysli pokus s A2, který ovšem stoprocentně nevyšel, neboť na extravaganci, již vůz představoval, nebyl trh dostatečně připravený, a tak byla výroba zastavena.

O to překvapivější bylo rozhodnutí, že se Audi pustí do segmentu malých aut, který je svým způsobem specifický. Velikost jim ubírá na využitelnosti, těžko někdo zvolí "trpaslíka" jako rodinný vůz, což přece jen ubírá na případných zájemcích. Ale koupit ho synovi za úspěšnou maturitu, to ano. Nebo manželce jako její vlastní vozidlo, to také, navíc si může zvolit barevné odlišení střešního oblouku podle svého vkusu. Ostatně i pro cestu do práce se "á-jednička" hodí, protože se s ní dobře parkuje, ve městě je obratná a pohyblivá, disponuje dynamikou pro rychlý výjezd z křižovatky na zelenou. A v případě vznětového motoru také slušnou úsporností, při testování dieselové šestnáctistovky jsme nepřekročili při jízdě po městě pětilitrovou hranici. O ní si například Alfa Romeo Mito může jen nechat zdát.

Interiér je čtyřmístný, vpředu si na nedostatek místa cestující nemohou stěžovat, dospělý se dokonce usadí i ve druhé řadě sedadel, ale že by měl nějaké velké pohodlí, to se říci nedá. Ani zavazadlový prostor nepatří k největším, i taková fabia (délka 4000 mm) má "kufr" o padesát litrů bohatší.

Vyzkoušeli jsme Audi A1 s motory 1,6 TDI i zážehovým 1,4 TFSI. Benzinový agregát byl spřažen se sedmistupňovou převodovkou S-tronic, tedy automatem. Ve městě je pohodlnější, i když občas zazlobil tím, že při rozjíždění "cukal" jak začátečník v autoškole. Dieselová pohonná jednotka je klidnější, dovede přinášet pocit pohodové jízdy, není tak nedočkavá jako "jétédéčko" v Alfě Romeo, které se skoro třese na pořádné přidupnutí plynu, ale dokáže s nonšalancí spolknout popojíždění ve šňůrách i rychlé upalování po dálnici.          

Podvozek nového Audi A1 zasluhuje pochvalu. Sportovní charakteristika odpružení sice občas propustí do kabiny větší nerovnosti, nicméně zejména při rychlejší jízdě se vůz chová jako profesionál. S přehledem a jistotou, jíž pomáhá stabilizační systém ESP s elektronickou uzávěrkou diferenciálu, který je v sériové výbavě.

Umí totiž přibrzďováním vnitřního kola v zatáčce zlepšovat trakci přední nápravy, tím zvyšovat účinnost přenosu momentu na vozovku a snižovat tak neotáčivost.

Zcela logicky vyplývá otázka, kterému z obou motorů bychom dali přednost. Těžké rozhodování, záleží především na způsobu jízdy. Pro ty, kteří chtějí Audi A1 hlavně kvůli jízdním zážitkům, bychom doporučovali benzinovou verzi. Ti, kteří upřednostňují pohodlnou a úspornou jízdu bez nadměrného využívání plynového pedálu, by měli pouvažovat nad vznětovým pohonem. V každém případě však dostanou do ruky vůz, který mile překvapí svými schopnostmi.

Srovnání parametrů

*výbava Classic