Vznešená lehkost bytí. To je Jaguar XJ

Umí majestátně plout krajinou. Jak jinak, majestátnost a vznešenost má v genech. Jenomže dovede také upalovat, a to hodně rychle. Přitom však důstojnost neztrácí. Takový je nový Jaguar XJ.

Největší model tradiční britské značky vybočil ze zavedených pořádků, jeho exteriér je odvážnější, než tomu bylo u předcházejících jaguarů. Výrazná přední část s mohutnou mřížkou chladiče, protažená úzká boční okna ve tvaru kapek, elegantní silueta, precizně ladící zadní část, to všechno tvoří lahodící celek, který spojuje modernost i tradici. Je to jaguar každým coulem, ovšem pojatý jinak, než tomu bylo dříve. Kdysi se mi moc líbil sportovní S-Type, ovšem musím přiznat, že vedle nového XJ vypadá poněkud zastarale a všedně.

A což teprve v interiéru. Že je luxusní, to se dalo čekat. Ale tak ergonomicky propracovaný, to se hned tak nevidí. Konkurence by se mohla přijít učit. Například nastavování úhlu opěradla řidičova sedadla je tak jemné, že není problém najít nejpohodlnější pozici. Řidič je uzavřený ve svém prostoru, který ho obklopuje docela těsně, což někomu nemusí vyhovovat, ale podobnou koncepci volí i další automobilky. Mohutný středový panel sice trochu vyvolává pocit, že místa je vpředu málo, ovšem zůstává u pocitu. Na zadních sedadlech si cestující užijí pohodlí, a přestože linie střechy se dozadu svažuje, i nad hlavami je prostoru dostatek. To spíše ubírají na řidičově výhledu vzad, přece jen z limuzíny typu Audi A8 je možné dění za zádí sledovat lépe. Ovšem například couvání či parkování usnadňují kamery.

Jenomže kdo by se v Jaguaru XJ staral o to, co se děje za ním. Vždyť elegantní sportovec dovede akcelerovat z nuly na stovku za něco přes šest sekund a to znamená, že příliš soupeřů na silnicích nemá. A kdyby se přece jen nějaký našel, pak systém zabudovaný ve zpětném zrcátku upozorní, že se blíží někdo rychlejší a je třeba mu dát přednost.      

Testovaný vůz měl jako pohonnou jednotku vznětový šestiválcový třílitr se dvěma turbodmychadly s neobvyklým uspořádáním, které je nazýváno přeplňování paralelně sekvenční. Válce jsou uspořádány do V a právě mezi nimi jsou umístěna turba. V nižších otáčkách pracuje větší s variabilní geometrií otáček, druhé se přidává v okamžiku, kdy motor překročí hranici tří tisíc otáček. Výsledkem je neuvěřitelný výkon 275 koní. K neuvěření není ani tak jejich počet, ale výkon, který podávají, nesporně patří mezi plnokrevníky. Pracují s obrovskou lehkostí, naprosto hladce a ve spolupráci s automatickou převodovkou z dílny ZF dávají vozu nebývalou hladkost. Automat má sice pouze šest stupňů, to například tiptronic v A8 jich dostal osm, ale v ničem nezaostává. Řadí naprosto hladce, rychle, při nutnosti rychlého předjíždění si krásně podřadí a vyrazí jak splašený. Navíc bez toho, že by posádka zaregistrovala zvýšenou hlučnost. A to všechno za pouhých sedm litrů nafty na stovku kilometrů. I když při razantnější jízdě je samozřejmě vyšší. Vlajková loď Audi je v tomto případě úspornější. 

Volič převodovky je otočný, který se vysouvá při nastartování (a při vypnutí motoru opět zasune do středového panelu) a velice jednoduše se ovládá, žádné nastavování pákou, která leckdy překáží, jak to dělá konkurence. A kdo chce do jízdy mluvit, může tak učinit prostřednictvím klasických pádel u volantu. Audi A8 je o trochu napřed v inteligentních systémech, které navzájem inteligentně spolupracují, jako například navigace s převodovkou, ovšem "jaguaří" výbava bohatě stačí běžnému provozu a poskytuje všechno, co řidič k jízdě potřebuje.       

 Srovnání parametrů