Uhlasovat se k smrti

Máme podzim, tedy dobu anket. Všimli jste si? Na každém webu a v každém časopisu po vás chtějí, abyste něco zvolili nebo podpořili. Protože fantazie nezná mezí, vybírat toho "nejlepšího" můžete snad z každého oboru lidského snažení. Hlasujte o nejrychlejšího koně, o nejkrásnější jablko, případně o nejlepší značku běžecké obuvi - nebo rovnou o nejlepší sport roku.

Kam to všechno vede? Stěží dnes najdete někoho, kdo by se nepyšnil titulem z bůhvíjaké ankety. Kdekdo si dnes může připnout na klopu nějaký pochybný metál. A protože i sebepitomější vítězství je potřeba vytroubit do světa, novináři mažou e-mailové schránky jako diví. Na tiskové zprávy, které radostně oznamují "zisk ocenění v anketě XY", reagují jak býk na rudou barvu.

Na první pohled to může vypadat hezky. Vítězství v anketě je přece důkazem o kvalitách a výjimečnosti konkrétního člověka nebo produktu. Nebo snad není?! Když nakouknete pod pokličku všech možných soutěží, pochopíte, že je lepší zůstat ve střehu. Drtivá většina "nezávislých" anket vaří z hodně podezřelých surovin. Kolikrát jste četli o soutěžích ušitých někomu na míru? Kolikrát někdo udělil cenu v podstatě sám sobě?

Smysl anket kdysi trefně zhodnotil zpěvák Dan Bárta. Se slovy "lepší činy než slova" poslal svou sošku Anděla za nejlepší pěvecký výkon na dno Vltavy. Přece jenom mu nepřišlo zrovna košer, aby získal ocenění v roce, kdy nic nového nenazpíval.

Nerad bych někoho nabádal, ale vodní proudy v Praze by si zasloužilo otestovat víc "ocenění". Pro příklad nemusíme chodit daleko. Nedávno třeba získalo titul novinky roku v soutěži firemních vozů auto z Mladé Boleslavi, kterým se v podstatě ještě skoro nikdo nesvezl. Ale třeba se pletu a možná je v důmyslné škrabce na led vážně schovaný recept na úspěch.

Těším se na chvíli, až Nobelovu cenu míru dostane preventivně nějaká mimozemská civilizace za to, že ještě nezaútočila na planetu Zemi. Prozatím bych se alespoň přimlouval za to, aby příští titul Miss ČR získala dívka, která se ještě nenarodila.