Arogance a agresivita
České silnice: i malý hřích může vést k velké havárii

Je silničním pirátem ten, který nedodržuje rychlostní limity? Nebo naopak ten, který jezdí pomalu a brzdí ostatní? Kromě pirátů jsou ještě řidiči, kteří si dopravní předpisy vykládají po svém.

Český řidič povětšinou vyznává zásadu, že kdo jede pomaleji, než on, je blbec (pokud nepoužije silnější výraz). A kdo jede rychleji, je šílenec. Z toho vyplývá, že jediný správný účastník silničního provozu je právě on sám. Jenomže stačí se rozhlédnout při jízdě kolem sebe, a objektivní pozorovatel zjistí celou řadu prohřešků, jichž se dopouštějí i "nejlepší řidiči na světě", jak si o sobě mnozí myslí. Podle průzkumu společnosti Médea Research se však 66 procent řidičů na českých silnicích necítí bezpečně.

On-line deník TÝDEN.CZ se pustil do mapování nejčastějších hříchů, které sice nevedou k nehodě, nicméně mohou stát na jejím počátku...

Používání směrovek

Předpokladem bezpečné jízdy je být na silnici čitelný, aby ostatní věděli, jaký má řidič úmysl. Od toho jsou také v autě směrovky, jimž se lidově říká blikače nebo blinkry. Jimi se dává najevo záměr odbočit či předjíždět, ovšem právě tohle dělá některým šoférům problémy. Představte si, že vjíždíte na hlavní silnici a čekáte na mezeru mezi projíždějícími vozy. Dlouho a netrpělivě, když náhle vozidlo s předností odbočí na "vaši" vedlejší cestu bez toho, aby včas ukázalo změnu směru. Případná možnost vjezdu je fuč a čekáte dál...

To je jen jeden z případů, horší je, že automobilista nedává blikači signál při míjení chodců nebo předjíždění cyklistů. Tím přece upozorňuje ty, kteří jedou za jeho vozem a "překážku" vidět nemusí. Stejně tak se vyskytne i situace, že řidič nedá znamení při opouštění kruhového objezdu. Nic moc se neděje, jen to zpomaluje provoz a zvyšuje nervozitu čekajících. A nervózní řidič není dobrým řidičem. "Každý si musí uvědomit, že si neumíme vzájemně číst myšlenky, proto nemůže jiný řidič reagovat včas a bezpečně na náhlé změny v jízdě. Zde pak hraje důležitou roli reakční doba. Průměrný řidič má reakční dobu zhruba jednu vteřinu a to znamená, že v obci při padesátikilometrové rychlosti ujede nejméně 14 metrů, než provede vhodný úkon," uvádí šéf BESIPu Martin Farář.

A pak jsou také jezdci, kteří dávají najevo změnu směru příliš brzy. Ani to není dobré, protože ti za ním si říkají - bude odbočovat, nebo zapomněl znamení vypnout? A někdy se pustí do riskantní akce. Mimochodem mnozí ani nevědí, že dát signál o směru jízdy je nutné i tam, kde je na značce křižovatky vyznačená hlavní silnice. Neblikám, protože jedu po hlavní silnici, to lze přičíst na konto neznalosti pravidel...

Jízda v pruzích

Na silnicích a dálnicích se jezdí vpravo. Základní ustanovení pravidel silničních provozu spousta lidí za volantem již zapomněla, jak je vidno z českých dálnic. Není zřídkavým zjevem, že za tří pruhů je nejvíce obsazený ten prostřední (třeba i vozidlem s přívěsným vozíkem) a rychlost se pohybuje kolem 100 km/h. Což samozřejmě zvyšuje agresivitu rychlejších vozů, která se projevuje nejprve blikáním světel nebo troubením, pak třeba i předjížděním vpravo, což je vážný přestupek. "Souvisí to s tím, že v některých situacích řidič nepoužije pravé zrcátko, protože se domnívá, že vpravo od jeho vozidla nikdo být nemůže. Navíc často nepoužije blinkr. Začne přejíždět z levého do pravého pruhu a najednou uslyší troubení nebo kvílení gum. V takovou chvíli je doslova vyděšen podjíždějícím řidičem. Reakce může být různá, ale v nejhorším případě může končit stržením vozidla, smykem a  vyjetím ze silnice nebo do protisměru," tvrdí Farář.

Někdy vzniká dojem, že "louda" přišel o zpětné zrcátko, a tudíž nevidí dozadu, ale častějším důvodem je fakt, že v Česku na vozovkách vládne ignorace. A právě tady je namístě položit si otázku, kdo je vlastně zmíněným pirátem silnic. Přitom pomalé vozidlo by mělo vzít za své, že střední a levý pruh je určený k předjíždění a objíždění. Bohužel, dopravní policie je v tomto směru příliš pasivní, samozřejmě snazší je měřit rychlost a vybírat pokuty, než sledovat správný způsobem jízdy.

Bezpečná vzdálenost

Další z problémů, které ovládají české silnice a dálnice. "Jízda na kufru" je obvyklým a nebezpečným jevem, jenž bývá častým zdrojem havárií. Obecně se uvádí, že od vpředu jedoucího vozu by měl řidič udržovat takový odstup v metrech, jakou jede rychlostí. Praxe je však odlišná. "Nedodržení bezpečné vzdálenosti je druhou nejčastější příčinou dopravních nehod. Často jsou to různé ťukance v koloně nebo na parkovišti, kdy se jedná o pomačkané plechy, ale existuje také mnoho případů, kdy nedodržení bezpečné vzdálenosti způsobí těžkou řetězovou nehodu s tragickými následky, zvláště pak na dálnici. Tam se tento jev projevuje především potřebou některých řidičů být v cíli své cesty co nejdříve, tedy najíždějí o něco pomalejším vozidlům při předjíždění na kufr a tlačí je před sebou. Takto za sebou jede v koloně třeba i 10 spěchajících vozidel a mají vzájemný odstup v řádu jednotek metrů. Stačí, aby jeden z prvních přibrzdil, a řetězová nehoda je na světě," říkal vedoucí oddělení BESIP.

S tím souvisí i jízda podle principu zvaného "zip". Je to nejběžnější způsob, jak zajistit plynulý provoz v úsecích, kde je jízda v pruzích omezena (a že je v současnosti omezení požehnaně). Prostě se řidiči ze dvou pruhů řadí střídavě zleva i zprava bez toho, aby musel ten, který nemá přednost, zastavit a čekat na mezeru ve šňůře. Teoreticky je to jednoduché, v praxi se však princip zipu na českých silnicích prosazuje velice pomalu.

Prostě lepit se na vůz vpředu je říkáním si o malér. Hrozí i nebezpečí, že jeho řidič znervózní a v panice může i šlápnout na brzdu. Což pak hrozí řinčením plechů, stačí si jen uvědomit, že v rychlosti přes 100 km/h je rozdíl jedné reakční sekundy delší než 30 metrů. A vězte, že v takových případech bývá v drtivé většině případů označen viníkem ten vzadu...

Samostatnou kapitolu by mohli tvořit takzvaní "přejížděči". To jsou ti netrpělivci, kteří si myslí, že vedlejší pruh jede rychleji. A tak se do něj nacpou, aby vzápětí zjistili, že původní pruh je na tom lépe, a tak se nekompromisně sunou zpět. Obvykle bez použití směrovek a spoléhají na to, že jim ostatní ustoupí.

"Za problém považuji i způsob jízdy některých řidičů, kteří začínají předjíždět vozidlo ve chvíli, kdy v protisměru přijíždí jiné vozidlo, a to v případě, že je již velmi blízko. Řidič vozidla v protisměru je pak nucen uhýbat do krajnice tak, aby umožnil projet předjíždějícímu. Přitom, počkat chvíli na volnou silnici, je otázkou pár vteřin. O to víc je takové jednání nepochopitelné, pokud nahlédneme do statistik dopravní policie a zjistíme, že vjetí do protisměru je druhou nejtragičtější příčinou nehod. V roce 2014 takto zemřelo 89 lidí," přibližuje Farář další nešvar.

Nelze vyjmenovat všechny prohřešky, kterých jsou české silnice plné. A tak on-line deník TÝDEN.CZ uvedl jen ty nejčastější. Jejich společným znakem pak je netolerantnost, agresivita a arogance řidičů, kteří zapomínají, že chybovat je sice lidské, ovšem na silnicích se za chybu občas platí velice draze...