Land Rover Defender byl až do konce výroby prakticky stejný automobil jako na začátku, v roce 1948. Během let se sice změnilo třeba umístění světlometů a pod kapotou se vystřídaly různé benzínové i naftové motory, jinak to ale byl stále stejný hranatý dříč, schopný poradit si i v tom nejtěžším terénu. Zlatá éra modelu sice skončila s příchodem prvních SUV, auto ale mělo své zákazníky až do konce výroby. Poslední defender sjel z linky loni 29. ledna.
Od 90. let se však zájem zákazníků o jednoduché auto s ocelovým páteřovým rámem a hliníkovou karosérií snižoval a ročně jich z továrny v anglickém Solihullu vyjíždělo jen kolem 15 tisíc. Kromě klesajícího odbytu hrály proti Land Roveru Defender také stále se zpřísňující emisní a bezpečnostní normy. Emise by sice mohla vyřešit instalace jiného motoru místo trochu obstarožního naftového čtyřválce z Fordu Transit, investice do zlepšení bezpečnosti by se ale už nejspíš nevyplatily.
Zprávy o ukončení výroby defenderu ovšem vyvolaly novou vlnu zájmu, a tak v posledním roce produkce našlo zákazníky přes 22 tisíc "defíků", jak čeští fanoušci těmto vozům říkají. Během 68 let se jich celkem vyrobilo 2 016 933 a tím úplně posledním byl světlezelený krátký vůz s plátěnou střechou, připomínající auta z počátků produkce. Klasické landrovery ale haly v Solihullu opouštějí i dnes, firma totiž v původní továrně otevřela linku zaměřenou na renovací historických modelů.
Soustředí se především na obnovu aut z první generace, která se vyráběla v letech 1948 až 1958 a díky níž britská automobilka Rover po druhé světové válce přežila složité období. Poválečná Británie se totiž potýkala s vysokým zadlužením a firma zaměřená spíše na luxusnější vozy potřebovala rozšířit výrobní program. Hlavní konstruktér Maurice Wilks přišel s nápadem na odolný vůz, tak trochu křížence terénního auta s traktorem, který by mohli používat třeba statkáři.
Inspiroval ho k tomu mimo jiné vojenský jeep, který se po skončení války na farmách často vyskytoval. Prototyp vycházející z americké armádní klasiky byl výrazně ovlivněný "traktorovým" pojetím, měl například sedadlo řidiče i volant uprostřed. Další vozy ze zkušební série, postavené mezi březnem a srpnem 1948, už ale dostaly klasické řešení s řidičem sedícím na straně. Veřejnosti se Land Rover poprvé představil v dubnu 1948 na autosalonu v Amsterodamu.
Auto, které karosérii z hliníkové slitiny dostalo nikoli kvůli snaze uspořit hmotnost, ale kvůli nedostatku oceli v Británii, se ukázalo být "trefou do černého". Do konce roku 1948 se vyrobilo 3000 landroverů, následující rok to bylo 5000 a v roce 1950 už opustilo výrobní linku přes 16 tisíc vozů. Kromě domovské Británie se Land Rover (jméno Defender dostala teprve začátkem 90. let verze představená v roce 1983) vyráběl i Brazílii, Turecku či Španělsku.
Během téměř sedmi dekád se Land Rover dočkal řady modifikací, žádná ale nezměnila jeho charakter - ani typické vady, jako například slabou odolnost ocelových částí proti korozi. Nejviditelnější změnou se stalo přemístění předních světel, zpočátku posazených doprostřed přední masky, do blatníků, kterou továrna koncem 60. let reagovala na nové předpisy. Během let se měnily například motory nebo interiér, ten se ale nikdy nestal příliš pohodlným.
Land Rover spíše než komfortem vynikal terénními schopnostmi, které uplatnil ve všech vyráběných verzích. Existovalo jich nepřeberné množství, které se lišily délkou, počtem dveří nebo typem střechy; existovaly i lehké náklaďáky nebo hasičské verze. Velkými odběrateli landroverů se staly i armády, včetně české, která je používá od roku 1996. Z auta, které mělo jen na pár let zachránit automobilku Rover, se tak právem stala legenda, na kterou bude chystaný nástupce jen těžko navazovat.
