Poslední hodina závodu byla pořádně dramatická. Tým, který si říká Škodíci a tvoří ho studenti Středního odborného učiliště strojírenského z Mladé Boleslavi, ztrácel se svou fabii na brněnského soupeře patnáct kol. Jenomže vzdát se, to nepatřilo do slovníku kluků v zelených tričkách. V cíli byli o dvě kola před největším konkurentem. A postoupili tak do světového finále...
Hydrogen Horizon Automotive Challange (H2AC) je závodem modelů vozů na dálkové ovládání s jedním specifikem - pohon obstarávají palivové články. "To však je závěrečná akce projektu," říká Kateřina Horiszny Šarešová z pořádající společnosti Horizon Fuel Cell Europe. "Na začátku je výuka, kluci se dozvědí spoustu věcí o ekologii a také o palivových článcích."
Všechno začalo před jedenácti týdny, kdy se studenti středních a vyšších odborných škol začali seznamovat s tím, co je čeká. A pak přišel na řadu vývoj modelu auta (1:10) na dálkové ovládání, který by dokázal absolvovat šestihodinový vytrvalostní závod. Jen vítěz se mohl těšit na účast ve světovém finále, kde se nejlepší evropské celky utkají se zaoceánskými protivníky.
České, slovenské a evropské finále (19 týmů) hostila Střední škola technická na Praze 4. Školní tělocvična se proměnila v dráhu se záludnými zatáčkami, na níž po šest hodin kroužila malá auta, kolem u stolků seděli členové jednotlivých týmů přichystaní řešit možné technické problémy. Vedle šroubováků, klíčů a dalších potřebných pomůcek na něm byla i zvláštní krabička. Velikostí nijak nezaujala, důležitostí ano. Právě ona totiž dovedla z hrnku destilované vody vyrobit vodíkovou náplň do bombičky, kterou lze přirovnat k tužkové baterii standardní velikosti. "Jedna náplň obsahuje deset litrů vodíku, v autě jsou dvě a podle stylu jízdy vydrží asi dvacet minut," přibližuje organizátorka.
Tým Škoda mezitím snížil ztrátu na vedoucí vůz z patnácti kol na pět. Do cíle šestihodinovky chybělo dvacet minut. Model fabie se proplétal mezi pomalejšími auty stále rychleji. "A to jsme po první hodině byli patnáctí a měli manko sto kol," říkali kluci po závodě. "Vyhráli jsme proto, že jsme postavili nejlepší podvozek," překřikovali radostně jeden druhého. "A měli nejlepší taktiku," doplňovali se.
Přiznali, že na voze pracovali měsíc každou volnou chvilku, nic jiného je v tu dobu nezajímalo. Celý konstrukční tým má patnáct členů, jen pět z nich (plus vyučující) ale mohlo tvořit tým závodní. Ostatní povzbuzovali, radovali se však všichni společně. Jak by ne, když je čeká cesta na světové finále na konci dubna ve Francii. Do té doby chtějí svůj stroj ještě vylepšovat...
