Každý řidič, který často vozí děti, dobře ví, jak potomci dovedou proměnit původně naleštěný interiér vozu v něco nevábného a odpudivého. Což o to, nepořádek se dá uklidit, horší je to však například s poškozením potahů. A myslí vůbec automobilky na řidiče-rodiče?
Za příklad snahy by mohl sloužit Ford B-Max, který je koncipován jako rodinný vůz. Výrobce tvrdí, že technici podrobili model laboratorním testům simulujícím to nejtvrdší zacházení, jakého se automobilu může od dětí a zvířat dostat. Na odolnost vůči tvorbě skvrn a snadnost čištění po 24hodinovém máčení ve zmíněných tekutinách byly testovány všechny typy kůží a textilu nabízené pro různé stupně výbavy, další na řadě bylo umazání hlínou a mastnotou.
Technici značky zkoušeli rovněž odolnost látek vůči poškození od zipů, přezek a knoflíků na dětském oblečení či školních brašnách. Při "palcátovém testu" se používá kovová koule s ostrými hroty, kterou se přes testovanou tkaninu přejede šestsetkrát. Simuluje se tak drhnutí zipů a přezek na oblečení. Při další zkoušce je testovaný vzorek textilního potahu opakovaně otírán suchým zipem. A konečně je zde test odolnosti vůči opotřebení způsobenému opakovaným používáním, který trvá 17 hodin a sestává ze šedesáti tisíc otíracích cyklů.
Plasty to při vývoji B-Maxu neměly o nic lehčí než látky. Při nárazových testech jsou plastové díly interiéru opakovaně otloukány pryžovou koulí desetkrát těžší než standardní fotbalový míč. Tyto zkoušky se navíc provádějí při teplotě -30 °C, kdy je plast mnohem křehčí. K testování odolnosti plastů proti škrábancům slouží kovové hroty. Otěruvzdornost koberců se testuje na speciální stolici s drsnými abrazivními koly.
Na příkladu je tedy vidět, že se automobilky snaží. A víte, co je na tom nejlepší? Že proti dětské vynalézavosti a "umu", stejně nemají šanci...
