Kabriolety a roadstery: auta nahoře bez

Možná patří k největším čekatelům jarního sluníčka. A když se konečně objeví, vyrazí do garáže, sundají ze svého auta střechu a vyrazí si vychutnat při jízdě první hřejivé paprsky. Řeč je o majitelích kabrioletů.

Kabriolety, tedy automobily se skládací střechou, mají dlouholetou tradici. Když budeme mezi ně počítat i auta "nahoře bez", pak vlastně Benz Patentwagen z roku 1886, který je považovaný za první automobil světa, byl bez střechy. Ostatně v dávné historii automobilismu najdeme kabrioletů daleko více, dokonce převažovaly, teprve ve třicátých letech se kola osudu otočila na stranu uzavřených automobilů. A po druhé světové válce už se na kabriolety a roadstery (dvoumístné vozy) koukalo jako na něco extravagantního.

Může za to technika. Zatímco v dřevních dobách automobilismu se na podvozek postavil samohyb, postupem času přišly na řadu samonosné karoserie, což byl zádrhel. Prostě jen uříznout střechu, to sice bylo možné, ale auto ztratilo torzní tuhost, kroutilo se. Takže postavit kabriolet, to vyžadovalo – a vyžaduje stále – vytvořit zcela nový vůz.

Svět kabrioletů se stal světem sám pro sebe, zajímavé je, že jejich doménou se více stávají severské země, i když by se zdálo, že na jihu si je majitel užije více. Jenomže tam, kde je sluníčka nadbytek, před ním lidé utíkají, užít si ho třeba v autě se sundanou střechou chtějí tam, kde je sluneční svit spíše skoupý.

Historky z historie

Je celá řada kabrioletů, o nichž by se dala napsat kniha, podívejme se na některé rarity, které se zapsaly do historie.

Tak například značka Peugeot. U vozu s označením 401 se objevila velká nabídka karoserií, jako byl coach se stahovatelnou střechou, roadster a později verze Eclipse, což byl kupé-kabriolet s elektricky stahovatelnou střechou! Model Eclipse, jehož autorem byl designér Georges Paulin, se prodával od října 1934 a jednalo se o první sériově vyráběné kupé-kabriolet v automobilových dějinách.

V roce 1902 vznikla společnost Karmann, která se zabývala karosářskými verzemi a období po roce 1945 jsou s jejím jménem spojovány hlavně kabriolety a kupátka. V roce 1949 začal Karmann produkovat proslulé VW Brouk, následovaly ceněné modely Karmann Ghia nebo Golf Cabriolet první generace. 

V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se karmannské úpravy dočkaly i Fordy Escort a v poslední době i Audi A4 Cabriolet, ovšem s koncem jeho výroby zavřela brány továrna firmy v Rheine, protože Audi plánovanou "á-pětku" s plátěnou střechou přesunulo jinam. Karmann se dostal do existenčních potíží a vyhlásil platební neschopnost. Podobně dopadly i další společnosti podnikající v této oblasti, protože automobilky se zajímaly o vývoj a výrobu mechanismů, které skládají střechu, ale kompletní výrobu už obstarávají samy.

Statkářský unikát

Abychom nechodili daleko, i čeští výrobci se zapsali do historie vozů bez střechy. Na přelomu dvacátých a třicátých let byl v Kopřivnici vyroben elegantní a luxusní kabriolet Tatra 30/52. Model vycházel ze dvou po sobě jdoucích typů se čtyřválcovými motory, tedy Tatry 30, od níž převzal karoserii, a Tatry 52, od níž dostal dvoulitrový motor. Sportovní čtyřsedadlové kabriolety 30/52 patřily k mimořádným automobilům dodávaným často na zakázku v různých verzích, vyrobených přímo automobilkou nebo některou z karosářských firem.

Unikátním vozem, jenž pochází přímo z kopřivnické továrny, byla Tatra 30/52 Sport Kabrio a la Junková. V továrně si auto objednal 14. listopadu 1930 statkář Loňský z Třebovle a hotový vůz převzal v lednu následujícího roku. Za cenu údajně 67 000 korun si pořídil elegantní a slušně vybavený automobil, interiér byl v kůži s výzdobou dřevěnými lištami, ve výbavě nechyběly například zapalovač na doutníky či broušené popelníky vpředu i vzadu. Plátěná stahovací střecha měla zimní úpravu, byla totiž vyplněnou tři až čtyři cm silnou vrstvou koňských žíní a bylo možné ji úplně nebo částečně otevřít.

Automobily Aero 662 se vyráběly v letech 1931 až 1934 většinou v provedení otevřený dvoumístný roadster s plátěnou skládací střechou a nouzovým sedadle v zadním zavazadlovém prostoru. Měly bezrámovou konstrukci s tuhými nápravami a čtvrteliptickými podélnými listovými péry doplněnými vpředu třecími tlumiči. Při spotřebě kolem 7 litrů benzinu na 100 km dosahovaly největší rychlosti 85 km/h. Je zajímavé, že vůz Aero 662 si počínal úspěšně i na sportovním poli a zvláště Bohumil Turek dokazoval jeho spolehlivost. Ať to bylo při 10 000 km dlouhé jízdě z Prahy do Berlína nebo při ujetí 30 000 km za 30 dní na okruhu Praha - Svitavy - Praha v červenci 1932.

Podle přání zákazníka

V předválečné době se stávalo zcela běžně, že továrny či specializované karosářské firmy upravovaly sériově vyráběné vozy přesně podle přání zákazníků. Ani automobily značky Aero nebyly v tomto ohledu výjimkou, a tak si můžeme v análech přečíst o Aeru 662, že v úředním osvědčení z dubna roku 1931 stojí napsáno: Dosvědčuje se, že typ níže popsaný připouští se k jízdě po veřejných cestách na základě zkoušky, provedené ve smyslu § 16 min. nař. z roku 1910. Jméno žadatele i výrobce bylo shodné: Aero, továrna letadel, Praha - Vysočany. O necelý rok později, v lednu 1932, policie přidělila cestovnímu vozu Aero 18 HP s výrobním číslem 20354 značku OX 351, přičemž prvním majitelem se stal pan Jarka Černý z Hradce Králové. Pikantnost mu zajišťuje fakt, že je to jediný do současnosti dochovaný exemplář, jehož karoserii upravila neznámá karosářská firma či jednotlivec na kabriolet.

Zapomenout nesmíme ani na Aero 30. Tvář mu dal karosář Voříšek a základní verzí byla otevřená karoserie určená pro pět osob se sklápěcím předním sklem a lehkou plátěnou střechou. Nejhezčí byl roadster se dvěma sedadly vpředu a třetím uloženým napříč za sedadly. Pokud na něm nikdo neseděl, bylo zakryto víkem. Vedle dvojsedadlových roadsterů byly ve výrobě limuzíny, polokabriolety i kabriolety s pevnými nesklápěcími sloupky předního okna.

Zpět do současnosti

Kabriolety žijí dál a zájemců o ně neubývá. Už ani neplatí, že za otevírací karosářskou verzi je třeba zaplatit hodně velkou částku. Prostě jako za něco výjimečného. Nabídka není malá, a kdo chce mít slunečné nebe nad hlavou a vítr ve vlasech, pak si může za 361 900 korun pořídit Fiat 500 C se shrnovací střechou. Kupé-kabriolet Peugeot 207 CC vyjde na 397 400 korun a dvoumístný Renault Wind je bez stokoruny za čtyři stovky tisíc. Samozřejmě že kabriolety procházejí všemi třídami, v současnosti se nejvíce objevují vozy s pevnou skládací střechou, jako je Peugeot 308 CC, Volkswagen Eos či Renault Mégane CC, ale kdo si potrpí na textilní, i ten najde automobil svého srdce. Například nový VW Golf Cabrio, jehož pořízení stojí půlmilion korun.

Na opačném konci cenového žebříčku z dosažitelných kabrioletů lze nalézt Rolls-Royce Phantom Drophead Coupé, za něhož je nutné zaplatit více než osm milionů korun. Nejlevnější ferrari, jímž je model California, se vyrábí také s pevnou skládací střechou a vyjde na 3,5 milionu korun. Ovšem kdo by chtěl raritu v podobě například McLarenu Roadster, pak musí počítat s více než dvěma desítkami milionů korun…

V nedávných dnech hrál kabriolet velkou roli v největší společenské události letošního roku. Britského následníka trůnu prince Williama a jeho manželku Kate vezl z Buckinghamského paláce v jejich svatební den modrý kabriolet Aston Martin. Sledoval je špalír milionu diváků….