Německý inženýr a vynálezce Rudolf Diesel sice získal patent na vznětový motor už 23. února 1893, ještě řadu let ale trvalo, než dokázal postavit opravdu použitelnou pohonnou jednotku.
Nápad na motor účinnější než tehdy už běžný zážehový dostal Diesel na studiích, myšlenku mu vnukla ještě na škole hustilka, kterou studenti používali jako jednoduchý pneumatický zapalovač. Prototyp ze srpna 1893 poháněl uhelný mour, až v další fázi se palivem stal petrolej. Exemplář z roku 1897 pak používal naftu či olej z burských ořechů.
Tepelnou energii využíval Dieslův motor z 26 %, byl dvakrát účinnější než nejlepší parní stroj té doby. Projektované účinnosti 73 % ale ještě nikdo nedosáhl, dnešní motory zužitkují na pohyb přinejlepším polovinu tepla ze spalování. Na přelomu 19. a 20. století byly vznětové motory příliš velké a těžké a použití v automobilech bylo ještě daleko. Díky nízké spotřebě se ale uplatnily na železnici i na moři.
Diesel, který se narodil 18. března 1858 v silně nábožensky založené rodině, byl díky vynálezu dobře zabezpečen. Zároveň byl ale přesvědčen, že svět čekají velké sociální změny a přišel s teorií, jak by uspořádání společnosti mělo vypadat. Diesel si představoval, že pomocí střádání drobných příspěvků by si mohli obyčejní lidé pořídit továrny či zemědělské podniky. Bez revoluce by se tak dosáhlo hospodářského a kulturního rozkvětu. Vynálezcova utopická myšlenka ale nenašla příliš příznivců a její autor zmizel za záhadných okolností v moři v předvečer první světové války, v noci z 29. na 30. září 1913.
