Se svou krabicovitou karoserií a dýmajícím dvoutaktním motorem působily wartburgy koncem osmdesátých let jako nefalšované automobilové fosilie. Nebylo divu, že po pádu Berlínské zdi byl osud těchto vozů zpečetěn, a to navzdory pokusu o jejich modernizaci. Výroba auta, jež se spolu s trabantem stalo symbolem NDR, byla definitivně ukončena 10. dubna 1991.
Hranaté Wartburgy 353 začaly z továrny v durynském Eisenachu vyjíždět v polovině 60. let, kdy ve výrobním programu nahradily svého elegantního předchůdce s označením 311. Jako většina automobilů východního bloku i nový wartburg trpěl nedostatkem inovací. Nejviditelnějším důkazem byla karoserie, která se za čtvrt století výroby změnila jen v detailech. Přitom o nápady nouze nebyla.
Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach zrodil wartburg kupé s novou karoserií z plastu a motorem od Renaultu. Že ze spolupráce s francouzskou automobilkou sešlo, se v dobovém kontextu dalo pochopit. Krachem ale skončil i pokus o kooperaci se socialistickým Československem, jehož výsledkem byl vůz s označením P760. Zkombinovat škodovácký čtyřtaktní motor s předním náhonem z Eisenachu se zdálo být výhodným řešením pro obě automobilky, leč vývoj "škodburgu" byl ukončen ve fázi prototypu.
Nejzásadnější proměnou prošel wartburg nedlouho před ukončením výroby. Přispěl k tomu zákaz registrace nových aut s dvoutaktním motorem, který z důvodů ochrany životního prostředí zavedlo několik západoevropských a skandinávských zemí. To už byl dostatečně mocný impulz k tomu, aby Eisenašští začali v roce 1988 do svých vozů montovat čtyřdobé motory. Nepocházely ovšem z Mladé Boleslavi, ale od západoněmeckého Volkswagenu.
Po pádu železné opony zaplavila východní část Německa vlna ojetých, ale i tak mnohem modernějších aut, proti nimž wartburg působil jako exponát z automobilového skanzenu. Nic na tom nemohla změnit už ani verze New-Line, kterou v Eisenachu navrhli ve spolupráci se západoněmeckou ladičskou firmou Irmscher.
Vysmívané wartburgy mají dodnes své zaryté fandy, byť jich není tolik jako v případě rázovitějších trabantů. Na wartburzích jejich majitelé oceňují především obrovský vnitřní 
prostor. Pojmout pětičlennou rodinu i s příslušnou výbavou pro dovolenou na Rujáně zkrátka nebyl pro wartburg problém. Slabinou naopak bývala vyšší spotřeba. Jak ale zjistili někteří majitelé, tuto nevýhodu bylo možné kompenzovat tankováním levnějšího technického benzinu.
Fandové vozů z Eisenachu s oblibou upozorňují také na závodnickou minulost značky. Jakkoliv to může znít překvapivě, wartburgy se pravidelně účastnily například Rallye Monte Carlo či Rallye 1000 jezer. I přes dílčí úspěchy ale díru do světa automobilového sportu neudělaly.
Po ukončení výroby wartburgů v roce 1991 se několikrát objevily informace o možném zmrtvýchvstání této značky. Tou zřejmě poslední byla před dvěma lety spekulace německého magazínu AutoBild, že se o vzkříšení zašlé slávy wartburgů pokusí automobilka Opel se starší verzí svého modelu Corsa. Vzhledem k hospodářským obtížím Opelu, respektive jeho amerického majitele, to ale nevypadá příliš pravděpodobně.
