Theodor Freiherr (svobodný pán) von Liebieg se narodil před 140 lety, 15. června 1872, jako vnuk zakladatele firmy Johann Liebieg & Comp. Do vínku dostal šlechtický titul a rodinný podnik. Byl obdařený i schopnostmi, které mu umožnily stát se jedním z nejvýznačnějších představitelů textilního průmyslu v Čechách i v Evropě. Poznávací znamení - automobilový nadšenec.
Byl také prezidentem Svazu německých průmyslníků, prezidentem Duchcovské uhelné společnosti, předsedou správní rady akciové společnosti Liberecká pouliční dráha a české Union banky - a hlavně zapáleným motoristou.
V roce 1891 jako osmnáctiletý mladík převzal vedení podniku, v čemž mu pomáhali oba otcovi švagři, Leo a Gisbert Clemensové. Po dokončení studia práv se k nim připojil také jeho bratr dr. Gisbert Liebieg, později působící ve Vídni. Roku 1901 vstoupil Theodor do manželského svazku s Marií Idou Blaschka, dcerou šéfa firmy Franz Schmitt v Českém Dubu, ženou inteligentní a vzdělanou, s níž podnikl tehdy jistě nevšední svatební cestu po Evropě - totiž automobilem.
Baron, nadšený propagátor motoristického sportu, člen direktoria Rakouského automobilového klubu a od roku 1906 také předseda liberecké pobočky, byl ve své době uznávaným automobilistou i mimo svou vlast. Z vášnivé posedlosti "kočáry bez koní" ho usvědčuje nejen řada sportovních úspěchů, ale i množství automobilů různých značek, které vlastnil mezi lety 1893-1939.
Po dědečkovi měl vřelý vztah k technickým novinkám, což nakonec do značné míry ovlivnilo jeho životní dráhu. Už roku 1893 si pořídil Benzův automobil Victoria, což byl teprve třetí vůz v habsburské monarchii, Theodorův řidičský průkaz se stal vůbec prvním a za první dálkovou jízdu mezi Libercem a Gondorfem získal titul "pionýr motorismu". Baron se pravidelně účastnil automobilových závodů, přispěl ke vzniku kopřivnické automobilky 1897, zasloužil se o dodávku motoru Benz do prvního rakousko-uherského automobilu NW Präsident v roce 1898 a nechal si vyrobit první závodní speciál NW 12. Oba vozy jsou vystaveny v pražském Národním technickém muzeu.
Nesměl by to však být Liebieg, aby se spokojil s pouhým "jak to dělají jiní". Obdobně jako jeho děd toužil po tom, aby mohl vyrábět, k čemuž ho kromě motoristického nadšení vedly nepochybně dobré obchodní důvody. A tak v roce 1907 stál spolu s textilními průmyslníky W. Ginzkeyem z Vratislavic nad Nisou u Liberce a O. Klingerem ml. z Nového Města pod Smrkem jako hlavní iniciátor u zrodu Liberecké továrny automobilů - RAF (Reichenberger Automobil-Fabrik). Byl i členem správní rady firmy Laurin a Klement, která "Rafku" posléze odkoupila, aby výrobu automobilů v Liberci roku 1916 ukončila.
Velké přátelství Theodora von Liebiega s Karlem Benzem je zdokumentováno na mnoha fotografiích. Možná poslední je z roku 1934 a zachycuje Berthu Benzovou s Theodorem Liebiegem v Liberci, který v té době vlastnil sen nejednoho veteranisty - kompresorový Mercedes Benz typ 540 cabrio. Theodor von Liebig zemřel v roce 1939.
