Češi nikdy nebyli ve světě moc oblíbení, a pokud jde o ostudy, mají tvrdou konkurenci. Proto se kvůli politickým průšvihům bojte spíš o kvalitu vlastního života než o fiktivní národní pověst.
Zpackané počítání podpisů pod kandidátními peticemi, metanolová aféra nebo starší rozpad vlády uprostřed evropského předsednictví... Luboš Palata si po pěti letech psaní pro zahraniční média všiml, že mu práci "zajišťují jen české průšvihy, trapasy a skandály, které v konečném důsledku nedělají nic menšího, než že ničí pověst českého státu a dělají z něj jakýsi podivný útvar, neschopný zvládat i ty nejzákladnější věci".
Průšvihů je tu spousta a bugr si zaslouží. Než se ale nad příštím trapasem praštíte do čela a taky si pomyslíte něco o "celosvětové ostudě", vzpomeňte si nejdřív na tři věci:
Stejně jsme nikdy nebyli moc oblíbení
"Češi jsou bez nejmenší pochyby nejméně populárním národem ve střední Evropě a není vlastně nikdo, kdo by chápal, proč... Ale i daleko za hranicemi střední Evropy je nepopulárnost Čechů faktem," napsal švédský deník Nya Dagligt Allehanda už v roce 1931. Antonín Klimek ve svých Velkých dějinách zemí Koruny české i Erik Tabery v Respektu 12/2004 to doplnili informacemi o nenávistných reakcích publika na prvorepublikové sportovce i ve spřátelené Francii a neutrálním Švýcarsku.
Důvod neznají historici ani já. Není důležitý. Podstatné je, že se dlouho nestalo nic, co by nám pomohlo sympatie získat. Lidice a osmašedesátý se nedají dojit věčně.
Pokud jde o ostudy, máme silnou konkurenci
Jednou z českých ostud formátu "jediní v unii" bylo, že uprchlíkům, kteří jsou doma pronásledováni kvůli své homosexuální orientaci, měříme průtok krve penisem při sledování gay porna. Je to ponižující, pavědecké a odhalí to spíše homofoba než homosexuála, srovnejte to ale s jinou členskou zemí: Litvou. Tam od roku 2009 zákon zakazuje propagaci homosexuálních a bisexuálních vztahů. To znamená, že ačkoliv se kdokoliv ze sta tisíc litevských gayů a leseb může veřejně přihlásit ke své orientaci, pod hrozbou desetitisícové pokuty nesmí dodat, že si připadá normální a šťastný.
Pokračování článku čtěte ZDE.
Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem, je Michal Kašpárek.
