Zařízení ve Vysočanech u Chomutova proslavila především spolupráce s německými pohřebními službami. „Tamní ceny se ale těm našim rychle přibližují,“ upozorňuje ředitel společnosti Vysočanské zahrady Michal Füleky.
Značnou mediální pozornost jste si získali takzvanou „pohřební turistikou“, prý k vám jezdí na exkurze autobusy plné německých turistů. Dnes, v polovině týdne, tady žádné nevidím.
Přijede jeden autobus za dva měsíce. Výlet do krematoria je součástí marketingu našeho největšího německého zákazníka, pohřební služby Berolina pana Hartmuta Woiteho. Ve Vysočanech ctíme zásadu, že se k nám kdokoli může přijít podívat. Ukážeme mu areál včetně technologického zázemí.
Hlavním motivem, proč Němci nechávají spalovat své zesnulé v Česku, je cena. Kolik si účtujete?
Žeh přijde na 2200 korun. Z Německa pochází dvacet procent zesnulých. Ale nedejte se mýlit, ceny se, bohužel pro nás, sbližují. V krematoriu v Míšni účtují základní cenu 150 eur, trochu to naskočí o poplatky za manipulaci a za lednici. Němci postupně ztratí důvod sem jezdit.
Ještě před vstupem Česka do EU jste prý vozili zesnulé z Německa přes celnici jako zboží v rámci zušlechťovacího styku. To zní dost bizarně.
Dva roky trvalo, než se mi to s celní správou podařilo administrativně vyřídit. Na převoz zesnulých ke kremaci neexistovala položka v celním sazebníku, obsahově nejblíže tomu byl „aktivní zušlechťovací styk“. Ten se vztahuje například na dovoz surové žuly a následně vývoz náhrobků.
Krematorií je v Česku dostatek, ceny se liší o pár stokorun. Jak přesvědčujete pohřební služby, aby jezdily k vám?
Vysočanské krematorium je záležitost obce, podnikání rozhýbala někdejší starostka. Přesvědčila okolní starosty a jejich městské pohřební služby, aby bylo krematorium z jejich strany využíváno. Funerálním firmám nabízíme doplňkově prodej rakví, nemusejí tak držet vlastní sklady. Urny s popelem si mohou klienti vyzvednout prakticky kdykoli, kdy mají cestu kolem, nemusejí čekat na výdejní den.
Do jaké míry využíváte kapacitu spalovacích pecí?
Krematorium by zvládlo tisíc zesnulých měsíčně, my uděláme ročně čtyři a půl tisíce. Našimi zákazníky jsou především pohřební služby z okolí – z Chomutova, Teplic, Plasů, jedna ze Sokolova. Včetně těch německých je to kolem dvaceti firem.
Jak se o vás v Německu dovědí? Inzerujete někde?
O reklamu se nám zdarma starají německá média – pro ně je spalování na „levném východě“ senzace. Ale pozastaví se třeba někdo nad tím, že my si naopak z Německa výhodně vozíme ojetá auta? Němečtí novináři se při návštěvě Vysočan dost diví, v pozitivním slova smyslu.
Novobarokní budova vysočanského krematoria obdržela architektonické ocenění, zdejší obřadní síň je pečlivě zařízena. Jak moc toto reprezentativní zázemí využijete, když k vám jezdí převážně firmy s nákladem ke kremaci?
Obřadů v našem krematoriu proběhne několik desítek ročně. Občas se příbuzný jen objedná na danou hodinu, kdy budeme rakev dávat do pece, a přijede se podívat. Výjimečně se chtějí pozůstalí podívat okýnkem pro obsluhu přímo do pece. Lidé, kteří to tu viděli, naše služby sami vyhledávají. Před časem mi volal jeden sedmdesátiletý Čech žijící ve Švýcarsku, že chce být zpopelněn u nás. Domluvili jsme se, že až přijde ta chvíle, jeho příbuzní budou kontaktovat německou pohřební službu, která s námi spolupracuje.
Obligátní dotaz – dochází k záměnám nebožtíků?
Našim klientům se to nestalo. Pokud chce někdo nahlížet do rakve, musí u toho být pohřební služba, zodpovědnost je na ní. Jakmile v bulváru proběhne nějaký skandál se záměnou zesnulých, lidé o otevření víka žádají častěji, vše ale postupně utichne. Musím podotknout, že za záměny může zpravidla zdravotnické zařízení, patologie.
Existuje způsob, jak riziko takových omylů snížit?
V Německu mají institut druhého ohledání. V krematoriu to provádí nezávislý lékař. Zkontroluje pohlaví, věk, způsob úmrtí a práci pohřební služby. Důvodem je hlavně obava, aby se v kremační peci neztratily stopy případného zločinu.
V Česku nic podobného není?
Ne, pouze u ohledání musejí být dva lékaři. Zato se tu nařizuje více pitev – kvůli bodům od zdravotních pojišťoven. Podle německých zkušeností jsou zbytečné, zejména zemře-li někdo v nemocnici pod dohledem lékařů. Pozůstalí si pitvu obvykle ani nepřejí. Něco jiného je smrt doma beze svědků. Pokud existuje podezření na trestný čin, nesmíme zpopelňovat, dokud neobdržíme souhlas státního zástupce.
Jak dlouho rakve v chladicí místnosti čekají na zpopelnění?
Ze zákona to nesmí být déle než sedm dní, v praxi ale čekají nanejvýš dva dny. V případě neobjasněného úmrtí nebo nejisté totožnosti putují na delší dobu do mrazicího zařízení v Ústavu soudního lékařství.
Na kolik přijde kremační pec?
Na deset milionů, máme dvě. Výrobce garantuje deset tisíc žehů, my ale díky pravidelné údržbě zvládli dvacet tisíc. Doslouživší pec se rekonstruuje, šamotový vnitřek se vybourá a postaví znovu.
Budovy krematorií obvykle charakterizují vysoké komíny, z nichž se v minulosti linul páchnoucí dým. Vaše komíny jsou nízké, kam se poděl kouř?
Předpisy na emise jsou přísné. Dnešní technologie umožňuje dvoufázové spalování, škodliviny ze spalovacího prostoru putují do dopalovací komory, kde se zlikvidují při teplotě 850 stupňů Celsia. Žádný kouř tak nevzniká, jen horký vzduch.
Je obtížné získat zaměstnance pro obsluhu pecí?
Není. Ale rozhodně naši chlapi musejí u práce přemýšlet – drahá technologie se ovládá přes počítač. Od majitelů pohřebních služeb slýchám, že nedostatkovou profesí se stávají řečníci při obřadech. Dnes jde o starší lidi, v budoucnu možná štafetu převezmou učitelé nebo majitelé funerálních firem.
Jak dlouho proces kremace trvá?
Hodinu a půl plus technická úprava popela. Oddělí se z něj nespalitelné kovové součásti, například ozdoby z rakve, zbytek se semele. Často se nám stává, že zesnulému nechají kardiostimulátor a baterie pak v pecích bouchají. Podobně když zesnulý dostane na cestu lahev tvrdého alkoholu.
Nemůže dojít k záměně popela?
To technicky nejde, do pece lze zavézt jen jednu rakev, popel propadá přes rošt a násypkou je sveden do vyjímatelné zásuvky. Na každé rakvi je připevněn nespalitelný kovový štítek s číslem, který se spolu s popelem vkládá do urny.
Setkali jste se s nějakými zvláštními požadavky na průběh obřadu či kremace?
Odlišné jsou například vietnamské pohřby, ve zdejším regionu je hodně Vietnamců. Vystřídá se několik řečníků, výzdoba je bohatá, každý z pozůstalých zapálí vonnou tyčinku. Je možné, že ve vietnamské komunitě jsou Vysočany známé, na jednom z pohřbů byl přítomen velvyslanec Vietnamské republiky. Šlo tehdy o vraždu nějakého významnějšího příslušníka komunity.
Při pohledu na truhly, které k vám pohřebáci přivezou: jak drahé rakve čeští pozůstalí vybírají?
Asi polovina kremací probíhá bez obřadu, na ně se používají levné papndeklové nebo sololitové rakve, zákon to umožňuje. V Německu musí být rakev minimálně ze smrkového nelakovaného dřeva. Nejde jen o to, ušetřit. Někdo si prostě obřad nepřeje, tak proč kupovat rakev, kterou nikdo neuvidí. Pohřby se vší parádou do země jsou tradicí hlavně na Moravě.
Jaký je v Česku podíl pohřbů s kremací?
Spolu s Japonskem a Novým Zélandem patříme k zemím s nejvyšším procentem kremací. Celorepublikově se nechá zpopelnit asi osmdesát procent zesnulých, v severních Čechách ještě víc – je to nejlevnější. Zmíněným ostrovním státům pro hřbitovy chybí prostor. U nás se o popularitu kremací zásloužila Společnost přátel žehu, která vznikla před více než sto lety.
Kdy míváte nejvíc práce?
Obyčejně lidé umírají v období změny klimatických podmínek: v předjaří nebo na podzim, často v zimě. Jednou dvakrát do roka se stane, že kvůli náporu zesnulých zavedeme na čas nepřetržitý provoz.
Zajišťujete také zpopelnění takzvaných biozbytků z nemocnic? Co se s popelem stane?
Ano, nejde ale pouze o amputované končetiny, ale například o placenty. Pohřební služba nasmlouvaná nemocnicí popel ukládá do společného hrobu na hřbitově.
Uvažovali jste o rozšíření aktivit například na kremaci zvířecích mazlíčků?
Přišli za námi Němci s návrhem postavit krematorium na zvířata, výrobce chtěl za speciální pec tři miliony. Od projektu jsme nakonec upustili. Občas někdo zavolá s žádostí o zpopelnění psa. Samozřejmě to odmítáme, spalovat v jedné peci lidi a zvířata prostě nejde.
Michal Füleky (37)
Pochází ze Stráže nad Ohří na Karlovarsku. Maďarsky znějící jméno zdědil po předcích pocházejících z Podkarpatské Rusi. Vystudoval Vysokou vojenskou pedagogickou školu a v armádě pracoval jako personalista. Chtěl změnu, a proto se před dvanácti lety zúčastnil výběrového řízení na ředitele společnosti Vysočanské zahrady. Je myslivec, chová lovecké psy, plemeno slovenský kopov. Má tři syny, řídí Škodu Octavia.
Foto: Petra Mášová
