Rozhovor TÝDNE
Blíží se hodně neslavný konec, tvrdí ekonomka Šichtařová

S ničím se moc nemaže. Teď upozorňuje, že nám hrozí finanční bublina. "Evropa je na tom hůře než před krizí v roce 2008," varuje v rozhovoru pro TÝDEN nejviditelnější česká ekonomka současnosti Markéta Šichtařová.

Jste odpůrkyní současné podoby měnové politiky. Mám na mysli masivní emisi peněz a záporné úrokové sazby Evropské centrální banky (ECB) a dalších, které ji následují. Dělají chybu?

To by bylo na hodně dlouhé povídání. Ale zkusím to vysvětlit v kostce. Expanzívní monetární politika Evropské centrální banky je založena na snaze dostat do Evropy vyšší inflaci a zrychlit hospodářský růst navýšením množství peněz v oběhu. Obojí je ale špatně. Zaprvé snaha o zvýšení inflace je zhola zbytečná. ECB se obává nízké inflace, tedy poklesu cenové hladiny. Vychází z představy, že kde je deflace, tam musí být nutně nízký hospodářský růst, protože spotřebitelé neustále čekají na ještě větší zlevnění zboží a neutrácejí. A tím klesá poptávka, klesá hospodářský růst. Potud dobře. Jenomže vtip je v tom, že tato úvaha by platila jen tehdy, pokud by skutečně deflaci způsobovala neochota spotřebitelů utrácet. V realitě je ale nízká inflace vyvolána něčím úplně jiným, především situací na trhu komodit. Levnou ropou a podobně.

Jenže kdyby ECB deflaci jen přihlížela, nehrozí opakování hluboké krize 30. let minulého století?

Nemyslím. Současná deflace vyvolaná levnými komoditami je naopak spíše "hodná". Spotřebitelům pomáhá, nepoškozuje je, jak ECB předpokládá. Proto je její boj proti deflaci zcela zbytečný. Kdyby byl "jen" zbytečný a bez vedlejších efektů, ještě by to mohlo být v zásadě jedno. Jenomže tento boj má i negativní efekty. A to především nárůst množství peněz v oběhu.

Tyto peníze sice nevyvolávají inflaci v cenách zboží a služeb, jak by ECB chtěla, zato způsobují ohromnou inflaci ve finančním světě. Projevují se v přehřátých cenách akcií, dluhopisů i v záporných úrokových sazbách. A jak známo, každá taková cenová bublina končívá velmi neslavně. A právě takového neslavného konce se bojím. A pak je tu ještě onen druhý pohled skrze snahu zvýšit hospodářský růst, ačkoli jedno s druhým souvisí tak úzce, že to oddělovat není dost dobře možné. Problém je v tom, že v letech 2008 a 2009 krize "měla proběhnout", aby se hospodářství pročistila, ale v pravém slova smyslu vlastně neproběhla.

Mnoho ekonomik se ale po tehdejší finanční krizi celkem razantně propadlo. Ta česká se z roku na rok dostala ze zhruba dvouprocentního růstu do více než čtyřprocentního propadu. Není takový sešup pádným důkazem krize reálné ekonomiky?

Hospodářské zpomalení nebo dokonce pokles HDP proběhly, ale kdo vlastně skutečně zkrachoval? Změnila se nějak struktura ekonomiky? Zbankrotovali ti, kteří byli předluženi? Ne, naopak. ECB a státy zachránily všechny problémové banky, podniky, dokonce i vlády. Struktura ekonomiky se tedy neočistila. Dnes má Evropa jako celek více dluhů než v roce 2008, ačkoli krizi v roce 2008 spustilo právě předlužení. Když to dáme dohromady - neočištěná struktura ekonomiky, nárůst zadlužení, inflace ve finančním světě a vystřílení veškeré munice centrálních bank -, pak nám z toho žádná pěkná budoucnost nekouká.

 * Jak to vidí Šichtařová?

* Co si nejviditelnější česká ekonomka myslí o doporučeních mezinárodních organizací?

* Proč není měnová politika schopna nastartovat hospodářský růst v Evropě?

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 3. ŘÍJNA 2016.