Elektronika, značkové oblečení, kosmetika jsou v Česku mnohdy výrazně dražší než na bohatším Západě. Řada spoluobčanů proto začala bohorovné tuzemské obchodníky ignorovat a nakupuje výhradně na webu nebo přímo v zahraničí.
"Kdyby to šlo, kupoval bych po internetu úplně všechno včetně jídla. Ale nenašel jsem web, který by byl ochoten to vozit k nám na vesnici," posteskne si marketingový manažer a otec tří dětí Tomáš Mikletič z Rudic u Blanska. Jinak ale po síti dělá dva nákupy týdně.
V roce 2001 utratili Češi "online" jednu miliardu korun, loni už to bylo pětadvacetkrát víc. Tomáš Mikletič si naposledy pomocí několika kliknutí pořídil z Ameriky parádní značkovou košili za tisíc korun, která by v Česku přišla na třikrát tolik, běžně si zpoza oceánu nechává dovážet cédéčka za polovinu tuzemské ceny, prostřednictvím hongkogského webu zase získal originální sluchátka do iPhonu, které přišly dokonce na pětkrát méně než ty z tuzemské nabídky (neznačkové byly k mání ještě za míň).
Právě čínské weby, které do Česka posílají zboží za absurdně nízké ceny a bez poštovného, jsou jedním z hitů skalních e-shoperů. A novinkou posledních měsíců jsou stránky nabízející hromadné až devadesátiprocentní slevy - na jídlo v restauracích, masáže i značkové zboží. Zmíněné zázraky mají tisíce nadšených příznivců, ale skrývají v sobě i pár zádrhelů.
Na co si je třeba dát při nakupování po internetu pozor?
Co byste si po síti neměli objednávat?
Je výhodnější nechat si poslat zboží z USA, nebo z Británie?
Dá se čínským zásilkovým obchodům důvěřovat?
Co se někdy stane, když zásilkové službě zaplatíte předem?
Odpovědi na tyto a další otázky se dočtete v novém vydání časopisu Týden, které vychází v pondělí 4. října.
