Stárnutí populace se s rostoucí naléhavostí promítá do rodinných rozpočtů. Stále více lidí starších třiceti let se musí současně starat o své děti i rodiče. A nemají na to peníze.
Že nemoc rodiče může pořádně zahýbat s rodinným rozpočtem, dobře ví čtyřicetiletá Kateřina z Prahy. Její tatínek znenadání onemocněl, a protože potřeboval častou péči, vzala si ho k sobě domů. "Uskromnili jsme se, ale stejně jsme se museli zadlužit," říká Kateřina. Starala se totiž nejen o otce, ale současně i o dvě děti. Vydělával jen manžel Filip.
"U táty se začaly objevovat stavy zmatenosti, často padal a měl halucinace. Jednoho dne odešel z bytu, spadl ze schodů a skončil v nemocnici s rozbitou hlavou," popisuje Kateřina řetězící se komplikace. Začala proto zvažovat umístění otce v domově pro seniory. Jenže volné místo je zoufale nedostatkové zboží, rok od roku stoupá počet odmítnutých zájemců. Jenom loni se v domovech nenašlo místo pro téměř 61 tisíc seniorů.
Kateřina nakonec jeden domov s volným lůžkem našla, narazila však na jiný velký problém - finanční. "V soukromém domě pro seniory, který jsem navštívila, stojí lůžko zhruba dvacet tisíc měsíčně," říká. Pro srovnání: podle údajů Asociace poskytovatelů sociálních služeb stojí pobyt v domově pro seniory provozovaném například krajem nebo obcí maximálně 11 780 korun měsíčně. V této částce je zahrnuta strava a pobyt.
Pečovatelkou na plný úvazek
Kateřina se vzhledem k vysokým nákladům za soukromý domov pro seniory rozhodla nechat si otce doma a využívat pečovatelských zařízení jen přes den. "Našla jsem soukromý denní stacionář. Rozhodla jsem se, že s jejich pomocí bych péči mohla zvládnout, a podala jsem výpověď ze zaměstnání," vypráví Kateřina. Vzhledem k tomu, že její otec chodí na dialýzy, kde tráví tři půldny v týdnu, si mohla nakonec najít novou práci v neziskové organizaci. Ani péče v denních stacionářích není nejlevnější záležitostí. V tom, který si vyhlédla Kateřina pro otce, stojí pobyt 360 korun denně. Asociace poskytovatelů sociálních služeb pak vyčíslila maximální cenu za stravu na 170 korun za den, za případné služby, jako je například pomoc při zvládání běžných úkonů, pak klienti zaplatí 130 korun za hodinu.
Kateřině v tomto případě pomohlo, že její otec dostal od státu příspěvek na péči ve výši 8000 korun měsíčně. Příspěvek stát vyplácí lidem závislým na pomoci jiné osoby a hradí se z něho například pečovatelské služby. "Výše příspěvku se liší podle stupně závislosti příjemce na pomoci druhých a vzhledem k věku osoby vyžadující pomoc," říká mluvčí Úřadu práce ČR Kateřina Beránková.
S vyřízením příspěvku ovšem souvisejí problémy, které rodinné peněženky také zatěžují. "Trvá dlouho, než lidi ty peníze dostanou. Průměrně je to půl roku," tvrdí předseda Národní rady osob se zdravotním pojištěním Václav Krása. Rodina sice dostane peníze zpětně, do té doby - několik měsíců - musí služby poskytované rodičům hradit ze svého.
Nemohoucích přibude
Lidí, kteří se starají současně o děti i nemohoucí rodiče, rok od roku přibývá. Postupně se zvyšuje stáří rodiček. Ještě v roce 1989 byl průměrný věk rodící ženy pod 25 let, loni to bylo už téměř třicet let. "Současně se prodlužuje průměrný věk. Výrazně se bude zvyšovat počet osob nad 65 i nad 80 let," říká demograf Tomáš Fiala z Vysoké školy ekonomické. Lidé se tak starají o potomky ještě v době, kdy jejich pomoc potřebují už i staří rodiče.
Takovou zkušenost zažívá například novinář Tomáš z Prahy. Jeho sedmdesátiletá matka žije v Olomouci a trpí nemocí nervové soustavy. "Není schopná si uklidit, zajistit si některé základní věci," konstatuje Tomáš. "To všechno musím dělat já," říká a dodává, že časem bude muset maminku přestěhovat k sobě do Prahy. Tomášovi se nedávno narodilo dítě, proto přemýšlí, jak dvojitou starost vyřeší. "Už teď se toho děsím. Spolu s tím, jak bude dítě stárnout, se budou zvyšovat i finanční nároky. Navíc při plném pracovním úvazku nebudu péči o mámu zvládat. A z platu zaměstnance si nebudu moci dovolit péči navíc. Asi mi nezbude nic jiného než začít podnikat," dodává.
Práci už neseženu
Podle psychologů je soužití prarodičů, rodičů a dětí v jednom bytě v normálně fungujících rodinách přínosem. Alespoň zpočátku. "Může to posílit vztah vnuků k prarodičům, ale i dospělých čtyřicátníků k otci nebo matce," říká vztahový psycholog Pavel Rataj. Ale platí to pouze v případě, že jsou vztahy mezi všemi třemi generacemi dobré.
Mohou ovšem nastat i problémy. "Odpovědnost jak za děti, tak vlastní rodiče může u čtyřicátníků a padesátníků vyvolávat únavu, stres, může docházet k odcizení mezi partnery, ztrátě intimity," upozorňuje Rataj. Pokud musí některý z partnerů opustit kvůli péči o nemocného rodiče práci, může to kvůli nedostatku peněz situaci i vyostřit.
Jen malá část lidí pečujících současně o děti i rodiče se rozhodne opustit práci a zůstat doma. Raději využívají terénních služeb, kdy ke starším nebo nemohoucím lidem docházejí pracovníci přímo domů, popřípadě již zmíněných stacionářů. "Jako vedoucí pečovatelské služby se často při jednání s rodinnými příslušníky, kteří přicházejí objednat službu pro své rodiče, setkávám s postesknutím: ‚Ráda bych zůstala doma a o rodiče se postarala, ale mám studující děti, a pokud odejdu z práce, později už jinou nenajdu. Vždyť je mi přes padesát,'" říká Renata Kainráthová, vedoucí pečovatelské služby v Táboře.
Podle Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním pojištěním, je důvodem to, že pro lidi pečující o blízkou osobu neexistuje speciální dávka. Jestliže se někdo rozhodne zůstat s rodičem doma, musí vyžít z příspěvku na péči, případně z dalších sociálních dávek, jako je například doplatek na bydlení.
"Pokud jde ovšem senior například na více než měsíc do nemocnice, výplata příspěvku na péči se pozastaví," říká Krása. Rodiny závislé na těchto penězích se tak podle Krásy v tomto okamžiku ocitají téměř v chudobě.
