V polovině příštího roku bude tuzemským zaměstnavatelům chybět až půl milionu lidí. Nezaměstnanost se udrží na letošních úrovních a mzdy by mohly vzrůst o šest až osm procent. České hospodářství narazí na hranice svých možností a jeho dynamika klesne.
Podle Hospodářské komory České republiky a časopisem TÝDEN oslovených analytiků se čeští zaměstnanci budou moci i příští rok těšit na mimořádně rychlý růst mezd. Na výplatní pásce by jim mohlo přibýt něco mezi šesti a osmi procenty, což při očekávané inflaci okolo dvou procent avizuje zvýšení kupní síly příjmů domácností ve srovnatelně vysoké míře jako letos.
Češi nebudou mít ani příští rok nouzi o práci. Nezaměstnanost by se měla držet na úrovních z letošního roku a její případný růst bude odpovídat pouze standardním sezonním výkyvům. "Česká republika bude i nadále vykazovat nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě a jednu z nejnižších na celém světě," říká Lukáš Kovanda, hlavní ekonom CZECH FUND.
Volných míst jako Brno
Zvyšování příjmů a hojnost pracovních příležitostí jsou pro domácnosti sice pozitivní zprávou, ale zároveň jde jen o jednu stranu mince, respektive pracovního trhu. Navíc to, co se dnes jeví jako pozitivum, představuje budoucí riziko. Firmy totiž narážejí už řadu měsíců na hranice své kapacity, což bude zřejmě hlavní příčina budoucího zpomalení hospodářského růstu.
Z dat Úřadu práce ČR zveřejněných začátkem října vyplývá, že české firmy nabízely asi 316 tisíc volných pracovních míst. To je asi o 200 tisíc více než v roce 2006, kdy se Česko ocitlo na svém posledním vrcholu hospodářského cyklu. Podle Hospodářské komory je však situace mnohem vážnější, než naznačují oficiální statistiky. Ve skutečnosti prý na tuzemském pracovním trhu chybí až 440 tisíc lidí a do června příštího roku má toto číslo dosáhnout půl milionu.
Důvodem tohoto nesouladu není práce načerno, jak by se zdálo, ale fakt, že zaměstnavatelé své nabídky volných míst raději zavěšují na pracovní portály nebo lidi shánějí přes personální agentury. Na pobočkách Úřadu práce totiž zaměstnance s požadovanou kvalifikací prakticky nenajdou. Firmy ani nemají povinnost hlásit, že někoho shánějí.
Lidi přetahuje stát
Uvolňování napětí na trhu práce nepomáhá ani stát. Naopak, veřejný sektor je podnikatelské sféře zdatným konkurentem. Jen za posledních pět let se počet státních zaměstnanců zvýšil asi o třicet tisíc. Ti pak nejsou k dispozici firmám. Veřejný sektor už dokonce zaměstnance platí lépe než podnikatelé. Za druhé letošní čtvrtletí činil průměrný plat státních zaměstnanců 34,5 tisíce korun hrubého měsíčně, zatímco průměrná mzda v soukromém sektoru byla o necelých 1300 korun nižší. U mzdového, respektive platového mediánu je rozdíl ještě markantnější - 4500 korun ve prospěch státních zaměstnanců. Ti si meziročně v průměru polepšili o více než třináct procent, zatímco lidé v soukromé sféře jen o procent osm.
Jelikož se dá očekávat, že růst mezd i platů vzhledem k okolnostem bude pokračovat i v roce příštím, riziko roztáčení mzdově inflační spirály se zvyšuje. Souhrnná produktivita práce totiž už loni za tempem růstu výdělků výrazně pokulhávala a ani letošek nenasvědčuje, že by došlo k výrazné změně. Firmy tedy zvýšené mzdové náklady dříve či později začnou promítat do cen své produkce a tlak na zrychlování inflace bude sílit. Motivací bude i to, že "míra zisku v podnikatelské sféře je nejnižší od roku 1999", řekl TÝDNU Lukáš Kovanda.
Takový vývoj pak nejspíše povede k dalšímu zpřísnění měnové politiky Českou národní bankou. Její nedávné zvýšení základních úrokových sazeb bude možná ještě letos následováno dalším takovým krokem, to ostatně naznačil i guvernér ČNB Jiří Rusnok.
Investovat a inovovat
Nedostatek pracovníků ale znamená náklady nejen v podobě vyšších mezd, jež musejí firmy vyplácet, aby si lidi udržely. Dalším je nerealizovaná produkce, kterou podniky z kapacitních důvodů odříkají. Jinak řečeno, vytvořený hrubý domácí produkt je nižší, než by mohl být. Na tom je bita také státní kasa. Nižší produkt znamená potenciálně nižší zisky firem, nižší spotřební výdaje domácností, a tím i nižší objem odvedených daní.
Hospodářská komora tyto náklady odhaduje na 84 miliard korun, které budou jen letos státní pokladně chybět. Příští rok by se výpadek daní a odvodů do sociálního a zdravotnického systému mohl vyšplhat až na 110 miliard. Pokud bychom ale zohlednili i očekávané zpomalení hospodářského růstu v důsledku přísnější měnové politiky, uvedená částka by se mohla přiblížit až ke dvěma stům miliardám korun.
Česká ekonomika se tak kvůli extrémně nízké nezaměstnanosti paradoxně dostala do kouta. Okamžité řešení neexistuje, přestože se nabízí například "dovoz" pracovní síly ze zahraničí. Zaměstnavatelé tlačí na vládu, aby zdvojnásobila kvótu pracovníků v rámci Režimu Ukrajina na 40 tisíc lidí ročně. Jenže tím si české hospodářství pomůže jen krátkodobě, což ostatně přiznává i sama Hospodářská komora. Dlouhodobým řešením je reforma školství, které prý dnes potřeby trhu práce dostatečně nereflektuje.
Firmy se proto s nedostatkem lidí vypořádávají po svém. Na čekání, až se rozhoupe stát, nemají čas. Proto investují a zavádějí inovace. Navzdory růstu úrokových sazeb jsou zdroje pro jejich financování stále relativně levné. "Nedá se nic dělat, firmy zkrátka musejí investovat do modernějších technologií a zvyšovat produktivitu práce. Vždyť to je přesně to jediné, co může naši ekonomiku posunout na vyšší vývojový stupeň, to, po čem dlouho mnozí voláme - že nechceme být navždy montovnou," uzavřel Lukáš Kovanda.
