Eva Zamrazilová je jedinou centrální bankéřkou v České národní bance, kde se podílí na rozhodování o ceně peněz pro firmy a domácnosti. "Ekonomická budoucnost jednotlivých zemí bude záležet na tom, jak budou připraveny na stárnutí populace. My jsme připraveni opravdu hodně špatně," tvrdí.
V posledním čtvrtletí loňského roku tuzemská ekonomika rostla. Vymaňuje se už z recese?
Poslední údaje, které jsou k dispozici, ukazují, že krize by měla být u konce. Letos můžeme čekat mírný růst.
Jak vysoký by mohl být?
Kolem jednoho procenta, na tom se shodují téměř všechny prognózy. Naše ekonomika je malá a otevřená, intenzita oživení se proto bude odvíjet od hospodářské situace v zahraničí, zejména v zemích, kam směřuje náš vývoz.
Před rokem jste odhadovala, že loňský růst ekonomiky bude kladná nula. Ve skutečnosti došlo k propadu o 4,1 procenta...
Držela jsem se jenom prognózy centrální banky a byla jsem k ní loajální. Pro českou ekonomiku je klíčový výhled růstu v zahraničí. Se zhoršováním výhledu v eurozóně a v zemích hlavních obchodních partnerů šlo ruku v ruce postupné zhoršování našich růstových vyhlídek.
Co způsobilo, že řada institucí - včetně mezinárodních - podcenila finanční krizi?
Krize důvěry, psychologické faktory. Vidím opravdu velký prostor pronikání psychologie do ekonomie obecně. Krize ukázala, že se nenaplnily předpoklady lidského chování podle teorie racionálních očekávání a dalších ekonomických teorií. Významnými ekonomy příštího období budou ti, kteří budou schopni zapracovat do ekonomických teorií ve vyšší míře rovněž určité psychologické aspekty lidského chování.
Domácnosti a firmy tedy duply na brzdu...
Všichni se vyděsili. Nikdo nevěděl, co se děje. Žádná banka, žádná instituce nevěřila svému partnerovi. Krize důvěry byla zásadní a obrovská.
Dá se říci, kdo způsobil finanční krizi?
V pozadí finanční krize stojí makroekonomické nerovnováhy: spotřeba i růst na dluh a honba za zisky a výnosy. Záležitosti tohoto typu se následně projevily v konkrétních problémech, jako byly subprime hypotéky (hypotéky pro méně kvalitní dlužníky, pozn. red.), derivátové obchody a další neprůhledné produkty.
Může mít Česko v delším výhledu podobné problémy jako Řecko, kdy by investoři nechtěli nakupovat české státní dluhopisy?
Je to vždy otázka důvěry. Absolutně není stanovena hranice, kdy investoři přestanou mít zájem nakupovat dluhopisy. Jestliže bude větší potřeba financování veřejných dluhů v řadě zemí, ochota a důvěra investorů se bude lišit podle jednotlivých států. A v řadě případů není rozhodující sama výše zadlužení příslušné země, ale tempo růstu veřejného zadlužení a také výhled veřejných financí, to znamená politická vůle k nápravě veřejných financí. Současná krize navíc naprosto jasně ukázala, že větším a silnějším ekonomikám promíjejí investoři více, malé zemi prominou méně. Malá ekonomika proto musí být vždy obezřetnější než velká.
Jak finanční krize a následná recese změnila tvář tuzemské ekonomiky?
Mně osobně ukázala to, co jsem si myslela už řadu let - že veškeré zásahy do tržního prostředí jsou nebezpečné. Investiční pobídky pro zahraniční investory podle mě značně zdeformovaly nabídkovou stranu české ekonomiky, zkoncentrovaly ji silně na odvětví, která jsou výrazně procyklická. Není to jen automobilový průmysl, ale také řada elektrotechnických a dalších oborů. Jsou to procyklické faktory, které pomohou ekonomice růst rychleji v dobách dobrých, než by ekonomika rostla, pokud by její nabídková strana nebyla tak zdeformována. Ovšem o to silněji zasáhne ekonomiku poptávkový šok v dobách špatných, což nyní zažíváme. Plošné poskytování investičních pobídek ekonomiku vysloveně poškodilo.
Celý článek naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN,
který vyšel v pondělí 26. dubna.
Foto: Tomáš Nosil, ČTK/AP
