Ministr financí Miroslav Kalousek hodlá dále omezit výhody stavebního spoření, což může poslat celý systém stavebního spoření do kolen.
Po snížení státní podpory v letošním roce na polovinu by se totiž měla podpora vyplácet jen těm, kteří si vezmou úvěr na bydlení. Řada lidí přitom využívá stavební spoření jako formu výhodné investice.
Po zpřísnění podmínek pro poskytnutí státní podpory ale hrozí, že se celý systém pořádně rozkolísá. Pro řadu lidí totiž nebude už stavební spoření výhodné. Sedmdesát procent střadatelů navíc může okamžitě systém opustit, což by se jistě mohlo snadno stát.
Zvláště když mohou vzrůst úrokové sazby, které vylepší výnos z bankovních vkladů. Navíc neustálé změny ze strany vlády jsou dalším faktorem, který zvyšuje riziko tohoto produktu a tím snižuje i jeho výhodnost.
Vláda by tak měla jasně říct, zda stavební spoření zruší, nebo ne, protože všechny kroky vedou k jeho výraznému okleštění nebo konci. Skutečností je, že stavební spoření slouží svému původnímu účelu - podpoře bydlení - jen částečně.
Snížení jeho výhodnosti je ze strany vlády chvályhodný krok. Problém ovšem tkví v tom, že se mění pravidla uprostřed hry, což je pro všechny negativní signál. Vláda pak měla udělat případné změny naráz a ne je dávkovat, což nejistotu jen zvyšuje.
Navíc současná vláda sice dokáže ušetřit na stavebním spoření pár miliard, ale to rozhodně neznamená, že její členové jsou reformní bouráci. Do zásadních úspor zatím nešli a v oblasti bydlení - když dokážou sáhnout na stavební spoření - by měli stejně rychle dokázat zrušit regulované nájmy. Jejich neustálá regulace totiž více než dvacet let po pádu komunismu brání vytvoření trhu s byty. K tomu však současná vládní koalice evidentně nemá dostatek odvahy.
