Má skončit česká koruna? Plusy a minusy přijetí eura

Ekonomika
13. 11. 2017 20:01
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Nedávným volbám do Poslanecké sněmovny chybělo ekonomické téma. Přitom jím klidně mohla být otázka, kdy, jak a zda vůbec by měla Česká republika vstoupit do eurozóny. A tak o euru seriózně diskutují hlavně akademici. Jaké plusy a minusy by pro nás společná měna znamenala, lidé vlastně nevědí.

Procházím mezi regály supermarketu Netto v saském Altenbergu. Ceny už jsou pro mě nějakou dobu přehledné, protože se v Česku platí eurem, a tak už nemusím věčně přepočítávat. Navíc to sem mám ze svého bydliště sotva dvacet minut vozem. Vlastně co by lithiem přes Cínovec dohodil. Jezdíme sem s manželkou pravidelně, nakupujeme hlavně potraviny. Jsou levnější, navíc i kvalitnější... Tak přesně takhle nakupování Čechů v Německu ještě pár let vypadat nebude. Ačkoli volby do Poslanecké sněmovny skočily politickým patem, o jedné zásadní věci rozhodly: součástí eurozóny se nestaneme přinejmenším do roku 2024. "V tomto volebním období jsme rozhodně proti," řekla TÝDNU Lucie Kubovičová, tisková mluvčí hnutí ANO. A vzhledem k tomu, že jedinou stranou, která se pro přijetí eura vyjádřila jasně, je TOP 09 se sedmi poslanci, není zde v tuto chvíli politická síla, jež by proces vstupu do eurozóny zahájila. Podle říjnového průzkumu agentury Datamar si navíc nepřeje platit eurem pětaosmdesát procent Čechů. Více než polovina je ve svém nesouhlasu radikální.

Je to nezvyk

Přehledné srovnání cen zboží mezi jednotlivými členskými zeměmi eurozóny je asi nejviditelnější výhodou, jakou by čeští spotřebitelé pocítili, kdyby namísto korun měli v peněženkách eura (viz Co by nám přineslo a vzalo euro). Jenže tuto výhodu uplatníte skutečně jen tehdy, když bydlíte v pohraničí a za nákupy do ciziny vyjíždíte často. Nebo když nakupujete na zahraničních e-shopech.

Při běžném chození po tuzemských obchodech vás cenovky v jiné měně mohou spíše zmást. "Abych si uvědomila, kolik co vlastně stojí, nějakou dobu jsem přepočítávala na koruny," řekla TÝDNU paní Vlasta, Češka, která žije přes třicet let ve východoslovenských Košicích. Přechod na euro tak zažila na vlastní kůži. "Dodnes si na novou měnu nemohu zvyknout," dodává. Slovensko ji začalo používat začátkem roku 2009. Euro tak u našich východních sousedů obíhá už skoro devět let a mnoha lidem stále způsobuje problémy s orientací v cenách. Kdo zkrátka s eurem nevyrostl, ten se svou bývalou národní měnou jen těžko loučí.

Mezi těmi, kdo by si naopak od koruny odvykli celkem rychle, jsou tuzemští podnikatelé obchodující se zahraničím. Uvědomme si, že zhruba osmdesát procent českého HDP tvoří vývoz, jen o něco nižší je objem dovozu. Přitom téměř šedesát procent všech obchodů probíhá s členskými zeměmi eurozóny. Zboží za více než čtyři biliony korun se tedy obchoduje v eurech.

Vyjdeme-li z odhadu, že průměrný poplatek za konverzi měny činí jedno procento, Češi (spotřebitelé i firmy) ročně ztratí zhruba čtyřicet miliard korun. Nemluvě o kursovém riziku, proti němuž se firmy zajišťují. Ani to totiž není zadarmo. "Ročně nás to vyjde na několik desítek tisíc," uvádí František Havránek, obchodní ředitel společnosti Šrouby Krupka, která vyrábí spojovací materiál a více než polovinu své produkce vyváží do Německa. "Očekávám, že letos to bude více, protože skončily devizové intervence a koruna není tak stabilní jako v minulých třech letech," dodává.

Korunový nárazník

Ušetřenými penězi za směnu hotovosti či zůstatků na účtech a přehlednými cenovkami však výčet mikroekonomických výhod plynoucích z používání eura končí. Na makroekonomické úrovni už bilance není tak jednoznačná. Ekonomové se vesměs shodnou, že z národohospodářského hlediska spíše převažují rizika.

Zřejmě nejpádnějším argumentem pro zachování české koruny je schopnost devizového kursu pohlcovat vnější ekonomické šoky. Je-li hospodářství něčemu takovému vystaveno, kurs národní měny se přizpůsobí a ekonomika se přirozenou cestou zotaví. To se ukázalo na přelomu let 2008 a 2009, kdy hodnota české koruny padala. "Slabý kurs brzdil propad zahraniční poptávky a pomohl stimulovat české vývozy. Podobně fungovala i uměle podhodnocená koruna v době kursového závazku ČNB," zmiňuje důležitost národní měny Martin Slaný, ekonom z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Pokud ale možnost přizpůsobení kursu neexistuje, šok se zvnějšku přenáší dovnitř hospodářství se všemi negativními důsledky - poklesem HDP, růstem nezaměstnanosti, v horším případě také vysokou inflací. Průběh krize v Řecku, které nemohlo s kursem hýbat, jsme mohli sledovat v přímém přenosu. Země se ze svých hospodářských problémů nedostala dodnes. To, že se o nich nemluví tolik jako dříve, neznamená, že zmizely. Průměrný Řek je dnes asi o čtvrtinu chudší než před deseti lety, skoro každý čtvrtý je nezaměstnaný a řecký veřejný dluh se blíží hranici 200 procent HDP.

Česká bezzubá banka

Korunový polštář ale není to jediné, o co bychom přišli. Daleko větší ztrátou by byla měnová politika České národní banky. Bankovní rada v čele s guvernérem už by nerozhodovala ani o kursu koruny, ani o úrokových sazbách. Naši centrální bankéři by si mohli oddychnout. Veškerý hněv obyvatelstva by se tak při jakémkoli měnověpolitickém opatření snášel na hlavy členů rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB) ve Frankfurtu nad Mohanem.
Česká národní banka by tedy pozbyla svého hlavního významu jako měnověpolitická instituce. Představa, že by naši zástupci vahou svého hlasu ovlivňovali měnovou politiku v eurozóně, je iluzorní. ČNB by zůstala primárně role, jakou ve stále větší míře hraje již dnes - role regulátora a dohledové instituce na finančním a bankovním trhu.

Navíc by to nebyla česká ekonomika, na jejíž potřeby by se ve skleněné budově na břehu Mohanu braly ohledy. Říká se, že ECB jde při rozhodování o sazbách na ruku Německu a Francii, tedy největším ekonomikám eurozóny. Vzhledem k tomu, že je Česká republika z hospodářského hlediska prakticky sedmnáctou spolkovou zemí, nemuselo by jí upřednostňování zájmů Německa tolik vadit.

Jenže euro není jen projektem několika klíčových zemí eurozóny. Jedna měnová politika ovlivňuje na jedné straně Německo, na straně druhé Španělsko, kde záporné sazby ECB vedly k vytvoření hypoteční bubliny. Na nesourodý slepenec devatenácti zemí se uplatňují jedny úrokové sazby a jediný kurs vůči ostatním měnám. To vede k nerovnováhám.

Nezdravé jádro

A pak je tu další problém. Eurozóna byla původně vytvořena jako oblast, kde jednotná měna zintenzivní obchod. Po téměř dvaceti letech se ale ukazuje, že jde především o klub, v němž se přerozdělují dluhy.

Kritici jí vyčítají, že během její existence došlo ke změně pravidel v průběhu hry. "Byla porušena zcela klíčová zásada, že každá země je odpovědná za své dluhy a ostatní členové eurozóny nejsou zavázáni k fiskální pomoci," upozorňuje Slaný. V říjnu 2012 byl přitom spuštěn Evropský stabilizační mechanismus, který vešel do povědomí veřejnosti jako euroval. Za jeho vznikem stála nestandardní schvalovací procedura - o změně smluv o Evropské unii totiž rozhodla pouze Evropská rada a Evropský parlament, nikoli lidé v referendech.

Do eurovalu by v případě nutnosti musely členské země nalít až 700 miliard eur, a to podle velikosti své ekonomiky. Sousední Slovensko se zavázalo přispět téměř šesti miliardami eur (zhruba 153 miliard českých korun), na Česko by tak nejspíše připadl závazek dvojnásobný. Není proto divu, že eurozóna je přitažlivá především pro zadlužené země. Chorvatsko, jehož veřejný dluh dosahuje 80 procent HDP, chce eurem platit do osmi let.

Maastricht? Neznám

S respektováním pravidel se to přestalo přehánět poměrně záhy po vzniku eurozóny. Ještě 1. ledna 1999 plnilo takzvaná maastrichtská kritéria stanovená ve smlouvě o Evropské unii z roku 1992 všech jedenáct zakládajících zemí Evropské měnové unie (EMU). Jenže o pár let později už se na to tolik nehledělo. Řecko, které se kvůli neplnění podmínek připojilo k euru později, dokonce své údaje o stavu veřejných financí falšovalo. Ani sepsání Paktu stability a růstu, tedy jakýchsi maastrichtských kritérií pro ty, kteří už v eurozóně jsou, zlepšení stavu nepřineslo. Faktická rezignace na jakoukoli fiskální disciplínu přišla se světovou finanční a hospodářskou krizí v letech 2007 až 2009.

Česká republika je z hlediska podmínek stanovených pro přijetí eura na vstup do eurozóny připravena. A to dokonce již několik let. Je tedy pouze na politicích, kdy termín výměny eur za koruny ohlásí. Jenže podle všeho se jim do toho moc nechce. Ze zachování či opuštění koruny se stalo téma debat, v nichž se často vytrácí rozum a převažují emoce. Vynést jasný verdikt, zda Česku euro pomůže, nebo uškodí, není jen tak. Ačkoli společná evropská měna za rok a pár měsíců oslaví dvacátiny, neexistuje seriózní ekonomická analýza, která by Čechům řekla, jaké platidlo je pro ně výhodnější. A tak se ještě nějaký čas podržíme starého osvědčeného pravidla: Počkáme a uvidíme.

Jste pro rychlé přijetí eura?


Jiří Rusnok, guvernér České národní banky: Aby z přijetí eura měla země co největší prospěch, je vhodný vyšší stupeň vyrovnání ekonomické úrovně a cenové hladiny České republiky s eurozónou. Vedle toho je třeba brát v potaz, v jakém stavu eurozóna je. Po nedávné krizi totiž prošla velkými změnami, které ale nejsou dokončené. Euro by proto bylo vhodnější přijmout až ve chvíli, kdy budeme znát finální podobu eurozóny, a budeme tak vědět, kam vstupujeme.

Eva Zamrazilová, hlavní ekonomka České bankovní asociace: O euru má smysl začít vážně diskutovat v momentě, kdy bude koruna stabilizována s minimálním prostorem k dalšímu posilování. Jinak by se mohl zopakovat slovenský scénář, kdy tamní měna během dvouletého předvstupního období posílila o dvacet procent. To by ohrozilo naši exportní výkonnost.

Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR: Obecně vzato si nemyslím, že je v otázce eura kam spěchat. Navíc si uvědomme, že v rámci EU velmi dobře prosperují jak země s eurem, tak s vlastní měnou.

Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR: O mně je známo, že jsem zastáncem eura a jsem jednoznačně pro jeho přijetí. Existuje u nás mnoho firem, které dávno obchodují v eurech. Česká republika plní všechna kritéria pro přijetí eura, takže proč to oddalovat? Jsme součástí nějaké rodiny. Já mám národní hrdost a chci, abychom u vytváření silného jádra EU byli.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů: Nemám nic proti přijetí eura. Otázka ale zní, kdy a za jaké kondice ekonomiky. Jako reprezentant odborů si myslím, že Česká republika není zejména v té mzdové oblasti ještě na vstup do eurozóny připravena.

Libor Žídek, ekonom z Masarykovy univerzity: V tuto chvíli přijmout euro nedoporučuji. Neviděl jsem žádný seriózní výzkum o dlouhodobých přínosech politiky Evropské centrální banky pro českou ekonomiku. V případě, že by nebyla vhodná, připojení České republiky k euru vyvolá mnohem více - a závažnějších - negativ než pozitiv.

Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky: Přijetí eura může být krátkodobá až střednědobá výhoda pro exportéry, ale spíše nevýhoda pro spotřebitele - riziko zvýšení inflace. Celkový ekonomický a finanční přínos bude pravděpodobně kolem nuly. Stačí se podívat na vývoj Slovenska, kde se nenaplnily vize o zrychlení exportu či přílivu zahraničních investic.

Jan Skopeček, poslanec Parlamentu České republiky za ODS: Není v zájmu České republiky zbavovat se stabilní a důvěryhodné české koruny a přijímat místo ní euro se všemi jeho problémy a nejistotami. Euro je primárně politický, nikoli ekonomický projekt, který s sebou nese nemalé náklady a rizika. Hlavní ztrátou by bylo vzdání se vlastní měnové politiky, kterou dnes dělá ČNB na míru naší ekonomice.

Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL: Zastáváme názor, že ČR euro přijmout musí, protože se k tomu při vstupu do EU zavázala. Klíčové je správné načasování a existence politické vůle a společenského souhlasu. Dále musí česká ekonomika plnit maastrichtská kritéria. To se jí dnes daří, ale musí to tak být i do budoucna.

Ivan Bartoš, předseda České pirátské strany: Přijetí eura by ulehčilo život podnikatelům i občanům při cestování. Je zde ale řada otázek, které dosud nejsou vyřešeny. Například strukturální problémy eurozóny, které způsobují její nestabilitu a mohly by v budoucnu ohrozit naši ekonomiku. Nebo neutěšená finanční situace mnoha států a jejich bankovních systémů. V horizontu čtyř let se proto o přijetí eura uvažovat nedá.

Autor: Petr MusilFoto: ČTK , Klaus Ohlenschläger

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ