Rozhovor TÝDNE
Model kapitalismu je nepřenositelný

České hospodářství má před sebou dobré vyhlídky. Přesto bychom neměli jásat předčasně. Vláda totiž místo vytváření lepšího prostředí spíše klade další překážky fungování ekonomiky, říká ekonom z brněnské Masarykovy univerzity Libor Žídek. Podle něj máme také obrovské štěstí, že jsme se narodili právě v této části planety.

Česká republika má za sebou z hospodářského hlediska celkem úspěšný rok. Solidní ekonomický růst, nízká nezaměstnanost i inflace, rozpočet v přebytku. Co víc si přát?

Já bych si přál, aby vláda začala provádět nějaké reálné reformy, což z mého pohledu celé tři roky nedělala. Nerozumím, proč například v Estonsku může skvěle fungovat e-government, a tady je pokrok minimální. Navíc v případě takové reformy se stačí jen poučit a není potřeba vše vymýšlet z nuly. Stejně tak by třeba elektronizace zdravotnictví přinesla velké úspory a růst efektivity. Mimo to vláda neřeší dlouhodobé problémy, jako jsou například penze. Jediné, co udělala, bylo zrušení pilíře zavedeného předchozí vládou, ale sama s žádným řešením nepřišla.

Odkud kam vlastně české hospodářství směřuje? Dalo by se na jeho vývoji najít něco specifického v porovnání se zeměmi jako Polsko nebo Maďarsko?

Myslím, že každá ekonomika je jiná a do značné míry má odlišné problémy. Česko je hodně závislé na vnějších vlivech, zejména na hospodářské situaci v Evropské unii, kam směřuje absolutní většina českého exportu. Krize v roce 2008 byla importovaná - nebyly žádné vnitřní důvody. Zahraniční obchod ekonomice povětšinou pomáhá - zahraniční poptávka táhne českou produkci a konkurenční tlaky dlouhodobě přispívají k růstu efektivity. Ale v určitých momentech, jako právě po roce 2008, může dojít i k importování hospodářských problémů.

Kdy už konečně doženeme ten Západ? Pořád to vypadá, že za německé mzdy budou pracovat možná až naše pravnoučata.

Nemůžeme očekávat, že se čtyřicet let centrálního plánování překoná během několika let. V roce 1950 byla naše životní úroveň stejná jako v Rakousku, v roce 1989 se naši jižní sousedé měli už dvakrát lépe. Nějaké představy o tom, že výkonnost socialistické ekonomiky nebyla tak špatná, jsou bohužel jen iluze. Ty čtyři dekády se překonávají pochopitelně těžko a je to dlouhodobý proces. Na druhé straně, i my jsme součástí toho vysněného Západu. Uvědomte si, že člověk s čistým majetkem kolem dvou milionů korun patří mezi deset procent nejbohatších obyvatel planety! Rozumím tomu, že se chceme porovnávat s vyspělejšími ekonomikami, ale občas žertem říkám, že bych celý tento národ přenesl na čtrnáct dní do Indie. Většině lidí by stačily dvě hodiny na to, aby zjistili, že v Česku všechno vlastně funguje velmi dobře. Čímž nechci říct, že se nemáme snažit o zlepšení stavu ekonomiky či společnosti, ale měli bychom si připustit, že jsme měli velké štěstí, že jsme se narodili právě tady.

Máte pocit, že dědictví dlouholeté vlády komunistické strany je u nás stále tak patrné?

Ano, mám obavu, že negativní jevy ve společnosti jsou důsledkem padesáti let totalitních systémů. Podle jednoho výzkumu například v roce 1989 více než polovina Čechů a Slováků připustila, že dala v předchozím roce úplatek. Bez ohledu na to, co jako úplatek vnímali, je toto číslo velmi vysoké. A nedá se očekávat, že se všichni začnou s politickou změnou chovat vzorně. Z mého pohledu rok 1989 naopak vyvalil na povrch ty nejhorší věci ve společnosti, podobně jako například rok 1945. Nezapomínejme, že řada problematických osob z devadesátých let - František Mrázek například - začínala jako veksláci za socialismu.

Vím, že se dlouhodobě věnujete procesu ekonomické transformace ve střední a východní Evropě. Jak hodnotíte tu českou?

Bez ohledu na obecné negativní hodnocení transformace českou veřejností vnímám proces velmi pozitivně. Pokaždé když přednáším o fungování ekonomiky a společnosti před rokem 1989, si uvědomuji, jak byla transformace mimořádně složitá. Nechci říct, že se neudělaly chyby - tak složitý proces nejde udělat bez chyb - anebo, že já osobně bych něco nedělal jinak, ale celkové směřování bylo zvládnuto velmi dobře, tak jako v okolních zemích. Pokud chce někdo vidět pokaženou transformaci, tak se stačí podívat na Ukrajinu anebo třeba na Bulharsko. Na druhé straně je třeba přiznat, že hodně určující pro transformaci byly výchozí podmínky. Ty byly v Československu pochopitelně nesrovnatelně lepší než na Ukrajině.

Pojďme do současnosti. Jak byste oznámkoval českou vládu za její dosavadní hospodářskou politiku a proč?

Asi bych se vyhnul známkování něčeho tak komplexního, jako je činnost vlády. Do značné míry ji totiž vnímám jako promarněnou příležitost. Současná vláda má na české poměry stabilní podporu v parlamentu a to znamená, že mohla prosazovat reformy. Jenže ty by nebyly populární, takže je nedělá. Bohužel místo vytváření prostředí spíše klade další překážky fungování ekonomiky - jako například EET nebo kontrolní hlášení DPH. Jinou věcí je stav veřejných financí. Ekonomika funguje v současnosti velmi dobře. Proto podle mého není možné, aby vláda v takové situaci naplánovala státní rozpočet s šedesátimiliardovým deficitem. Zodpovědná vláda by si měla v dobrých časech chystat rezervy na ty horší.

Podnikatelé si stěžují, že vláda na jedné straně zavádí stále nové regulace a na straně druhé vidíme návrhy na pobídky všeho druhu. Jak toto vnímáte?

Vláda by měla podnikání pochopitelně maximálně podporovat, protože jen podnikatelé jsou ti, kteří něco vytvářejí, a to včetně pracovních míst. Vláda jen přerozděluje, co vytvořil někdo jiný. Prostředí by mělo být co nejsrozumitelnější. Když se s podnikateli bavím, stále častěji slyším stížnosti na nárůst regulace. To jsou věci, které ekonomiku v konečném důsledku podvazují. Rozumná vláda by si měla uvědomit, že její kroky mají negativa, nezastírat je a ptát se, jestli přínosy dalších regulací nejsou náhodou mnohem menší než náklady, které u podnikatelů nevyhnutelně vyvolají.

A jaké hodnocení si podle vás zaslouží Česká národní banka?
Z mého pohledu velmi dobré či výborné. Myslím, že dělá adekvátní politiku současnému stavu ekonomiky.

* Máme se obávat hospodářské krize? 

* Co nám přinese rok 2017?

* Co stojí za současnou prosperitou Německa?

* A jak pocítíme brexit a nástup Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta?

Na tyto a další otázky najdete odpovědi ve velkém rozhovoru v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 19. prosince 2016.