Nedostatek určitého zboží byl za doby totality častý, nikdy však nevyvolal takovou odezvu jako při krizi zásobování toaletním papírem. Vyostřila se v roce 1988 po požáru Harmaneckých papíren, s obdobným problémem se však československé hospodářství potýkalo už koncem 60. let. Od krize, které se museli věnovat politikové na nejvyšší úrovni, uplyne v těchto dnech 30 let. Podrobnosti přiblížila historička z Ústavu pro soudobé dějiny (ÚSD) Akademie věd ČR Petra Schindler.
Poprvé se nedostatek toaletního papíru projevil v roce 1967 při pražském majálesu, kdy se ve studentském průvodu objevil transparent "Chceš-li býti správným Čechem, utírej si prdel mechem!" Tehdy ale podle historičky politické vedení krizi zažehnalo pořízením nové výrobní linky, která potřeby obyvatel pokryla. "Jenže na začátku 80. let výroba přestala kapacitně stačit a potíže se vrátily naplno. Situace vygradovala po požáru Harmaneckých papíren v Banskobystrickém okrese na jaře 1988," řekla Schindler.
Nedostatkem zboží pro každodenní potřebu se 17. června 1988 dokonce musel zabývat nejvyšší stranický orgán, předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Člen sekretariátu ÚV KSČ František Pitra předložil soudruhům informaci, že se v roce 1989 vyrobí 37,5 tisíce tun toaletního papíru, ale na pokrytí spotřeby je třeba 50 tisíc tun. Pamětníci, kteří tehdy seděli v předsednictvu a které historikové z Centra orální historie ÚSD vyzpovídali v projektu Politické elity a disent v době takzvané normalizace, si podle Schindlera vzpomněli i na podrobnosti tehdejších jednání. "Předsednictvo tehdy mezi body jako vztahy Československa k NDR řešilo také toaletní papír a dámské vložky. Padaly například návrhy, aby vložky byly užší, čímž by se ušetřilo," popsala historička.
Utíralo si novinami
Chybějící toaletní papír a vložky řešili lidé různými způsoby, například používali nastříhané proužky novin a skupovali vatu. Akutní nedostatek trval v roce 1988 tři týdny a musel se k němu po dotazu poslance Miroslava Mrázka na jednání České národní rady 27. června vyjádřit tehdejší ministr lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu František Kalina. Poslancům oznámil, že za nedostatek nikdo nemůže a jeho jedinou příčinou byl požár. "Plán je plněn s mírným předstihem a jsou předpoklady jeho splnění v pololetí roku 1988 i za celý rok," řekl ve svém projevu.
Akutní nedostatek musel stát vyřešit dovozem tří tisíc tun toaletního papíru ze zahraničí, konkrétně z Jugoslávie, Rakouska a později i Číny. Podle náměstka Obchodu s průmyslovým zbožím Praha Jaroslava Martince, který se k situaci vyjádřil v reportáži Československé televize, dovezl stát papír za 12 milionů korun. "Bylo to za devizy, které v československé ekonomice výrazně chyběly," uvedla historička.
I když nedostatek určitých komodit byl podle ní v socialistickém Československu běžným jevem, krize s toaletním papírem byla zvláštní tím, že zasáhla všechny obyvatele. "Naplno se projevila krize centrálního plánování hospodářství, které nebylo schopno pokrýt základní věci," řekla. Obavy z nedostatku toaletního papíru přetrvaly mezi lidmi i v době, kdy už byla krize zažehnaná. Na veřejných záchodcích se ještě dlouho poté (a někde i dodnes) vydával toaletní papír po jednotlivých útržcích, aby si ho někdo neodnesl domů.
Zatímco krize s toaletním papírem ve druhé polovině roku 1988 ustupovala, obdobný problém s hygienickými vložkami naopak sílil a podrýval důvěru lidí ve stranu a v úspěch hospodářské reformy. "Ve Východočeském kraji je to jednotlivci zneužíváno k politickému působení v neprospěch socialismu," uvedla o chybějícím sortimentu vnitrostranická informace ÚV KSČ č. 43. "Nedostatek toaletního papíru či hygienických vložek jen nahrávají nepřátelům socialismu," citovala interní zpráva č. 47 ze 13. října stanovisko pracujících z Gumáren 1. máje Púchov. Problém se dařilo řešit jen pozvolna, a jak vyplývá z dalších vnitrostranických zpráv, v posledních měsících roku ho z centra pozornosti vytěsnil nedostatek dalšího zboží - bavlněného prádla, zdravotnických potřeb nebo třeba žárovek.
