"Odchod Česka z EU? Dramaticky bychom zchudli!"

Tuzemské hospodářství si vede skvěle, mzdy rychle rostou. "Podnikům se daří, a tak se o zisky dělí se svými zaměstnanci," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Donald Trump prý zavádění cel myslí vážně a czexit bychom šeredně odskákali.

Česká ekonomika si podle statistiků loni vedla neobyčejně dobře. Hrubý domácí produkt stoupl o čtyři a půl procenta. Je možné si tak vysoké tempo udržet?

Patříme mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Evropě, což je skvělé. Očekáváme, že ekonomika poroste i v letošním roce, ale pravděpodobně ne tak rychlým tempem, jako tomu bylo loni. Její výkonnost bude srážet nedostatek pracovní síly, posilující koruna a také rostoucí úrokové sazby České národní banky.

Ještě před půl rokem naše hospodářství táhly vzhůru nákupy domácností. Nyní je to především zahraniční poptávka. Lze to chápat jako příznak, že domácí poptávce už dochází dech?

Neřekl bych. Je to spíše tím, že jsme zkrátka jedna z nejotevřenějších ekonomik na světě. Poměr exportu k HDP máme kolem osmdesáti procent a většinu zboží a služeb vyvážíme do Evropské unie. Naše hospodářství je úzce navázáno na situaci v zahraničí. Když se daří Evropě, daří se i nám. Když Evropa zpomaluje, zpomalujeme i my. Výsledky exportu zpětně ovlivňují situaci u nás doma, rostou investice firem, klesá nezaměstnanost, zvyšují se platy. To pak pomáhá domácí spotřebě, která někdy může převzít i roli tahouna hospodářského růstu. Členové našeho svazu očekávají, že solidní poptávka po českém zboží a službách v zahraničí ještě nějaký čas vydrží.

Průměrná mzda na konci loňského roku překročila hranici jedenatřiceti tisíc korun. Meziročně vzrostla o osm procent. Spousta lidí má důvod k radosti. Na druhé straně - je to pro české hospodářství ještě stále bezpečné?

Mzdy rostou opravdu rychle, dokonce rychleji než v mnoha státech západní Evropy. Je to způsobeno tím, že se podnikům daří a mohou se o své zisky podělit se zaměstnanci. K růstu mezd také přispívá nedostatek lidí na trhu práce, který nutí firmy zvyšovat platy, aby si stávající zaměstnance udržely nebo získaly nové. To všechno je v pořádku. Jen nesmí být růst mezd příliš vzdálen růstu produktivity práce, což se už v případě některých firem děje. Kdyby to tak pokračovalo dále, začaly by české firmy ztrácet konkurenceschopnost.

Tu ale může ohrozit také oznámené zavedení cel na dovoz hliníku a oceli do USA. Je to jen taková vyjednávací taktika Donalda Trumpa, nebo je obchodní válka na spadnutí?

Na taktiku to nevypadá. Obávám se, že to Trump myslí vážně. Přitom je jasné, že obchodní války jsou cestou do pekel. V Evropě jsme jim díky existenci Evropské unie už odvykli. Odnášely je především malé ekonomiky, jako je ta naše, a je dobře, že už jsou historií a dokážeme spolu obchodovat podle jasných pravidel. Že se k něčemu podobnému americký prezident uchyluje, je nešťastné. Mnohem lepší by bylo dokončit jednání o TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství, pozn. red.) a soustředit se na země, jako je Čína nebo Írán, u nichž existují podezření na vývoz oceli za dumpingové ceny.

Zmínil jste Evropskou unii jako faktor, který odstranil obchodní války v Evropě. V poslední době se ale rozpoutala debata o tom, že by Česká republika mohla opustit Evropskou unii. Proč jsme najednou vůči Unii tak skeptičtí a kdo může z případného czexitu těžit?

Těžko říct, kdo z toho může mít prospěch, Česká republika určitě ne. Stačí se podívat na Velkou Británii. Je to jedna z nejsilnějších ekonomik světa. Země, pro kterou je Evropa mnohem méně důležitá než pro nás. Má jeden z nejlépe fungujících státních aparátů na světě, a přesto se teď kvůli brexitu potýká s obrovských chaosem, politickou a ekonomickou nestabilitou. Proč i u nás věci došly tak daleko, že slýcháme, jak nám Evropská unie škodí, je celkem jasné. Mnoho let lidé od některých vysoce postavených politiků slyšeli jen kritiku Evropské unie, takže by byl zázrak, kdyby je to neovlivnilo. Lidé navíc fungování unie příliš nerozumějí, věří různým nesmyslným mýtům nebo ji obviňují z věcí, za které nemůže a které jsme si doma navařili my sami.

Není přesto někdy kritika Evropské unie oprávněná?

Ano, to jistě. Za mnoho věcí si skutečně unie může sama, takže kritika skutečně namístě je. Za chybu ale považuji to, že lidé, kteří vidí, jak moc nám členství v EU pomáhá, že výhody dramaticky převyšují nevýhody, o tom v minulosti veřejně příliš nemluvili. Byli přesvědčeni, že to přece musejí vidět všichni. Nevidí a je potřeba s tím něco dělat.

Je možné, že by Česká republika nakonec z czexitu měla prospěch, jak tvrdí jeho zastánci?

Samozřejmě že ne. Osobně nemám moc rád všechny ty katastrofické scénáře à la "ekonomická apokalypsa" nebo "krach české ekonomiky". Odchod z EU bychom ekonomicky přežili, ale platí, že v každém scénáři, ať už by to byla přátelská odluka, nebo tvrdý czexit, bychom výrazně zchudli. Ztratili bychom konkurenceschopnost a dramaticky si zkomplikovali to, co máme dělat především, tedy aktivně pracovat na dohánění vyspělých západoevropských států. Jinými slovy, přestaňme ztrácet čas diskusemi o czexitu a pojďme začít opravdu řešit problémy, jež je nutné odstranit, jako jsou levná ekonomika a z ní pramenící levná práce, situace v sociálně vyloučených regionech nebo exekuce.

Argumenty zastánců czexitu se opírají o vztahy, které s Evropskou unií mají země jako Norsko nebo Švýcarsko.

S těmito zeměmi se bohužel nemůžeme srovnávat. Nemáme ani obrovské zásoby ropy jako Norsko, ani silnou ekonomiku složenou z finálních výrobců patřících domácím podnikatelům úspěšně vyvážejícím mimo EU. Přijít o členství v EU by znamenalo, že bychom s největší pravděpodobností museli platit za přístup na vnitřní trh, kam směřuje většina našeho exportu a bez kterého se neobejdeme. Navíc, a to by byl hlavní problém, jako nečlen bychom ztratili možnost ovlivňovat podobu směrnic, nařízení a standardů fungujících na vnitřním trhu. Nemohli bychom ovlivnit jejich podobu, ale stejně bychom se jim museli přizpůsobovat kvůli přístupu na vnitřní trh.

Zaznamenal jsem názory, že czexit by dovedl českou ekonomiku na úroveň Běloruska. Nebyl by to ale jen krátkodobý dopad a české hospodářství by se časem přizpůsobilo?

Jsme průmyslová a exportní velmoc, těžko byste hledal zemi, která je na průmyslu a exportu tolik závislá jako my. To, že jsme se dokázali přeorientovat z východních trhů po roce 1989 na ty západoevropské, je obrovský úspěch všech českých podniků a jejich zaměstnanců. Bylo to ale bolestivé a trvalo to mnoho let. Po celou dobu jsme se přitom snažili posílit naši pozici i mimo EU, ale ne příliš úspěšně. Podnikat mimo EU je těžké. Na mnoha třetích trzích panuje silná korupce, jsou nestabilní politicky. Klidně se vám může stát, že přes noc přijdete o firmu, když se někomu znelíbíte. Nebo si ty státy účinně chrání svůj trh před zahraničními vývozci ve prospěch domácích výrobců. To se v minulosti dělo i v Evropě, ale teď to díky Evropské unii není možné. Unie tyhle ochranářské snahy států odstraňuje a je málo zemí, které toho dokážou využít tak úspěšně jako Česká republika.

Na svém twitterovém účtu jste uvedl, že už s vámi o czexitu hovořili japonští investoři. Co přesně vám řekli?

V posledních týdnech se potkávám s mnoha investory, nejen s Japonci. Ptají se mě, co se děje, jak moc je to myšleno vážně a jak pravděpodobné to je. Všichni plánují investice, například do nutné modernizace svých závodů, na mnoho let dopředu. O EU nemají žádné iluze, ale vědí, jak je pro českou ekonomiku členství v ní důležité, a jsou nervózní z toho, co se u nás děje. Totéž slyšíme od českých zaměstnavatelů. Na příkladu Británie vidíme v praxi, co by se dělo, kdybychom v diskusích o odchodu z EU pokračovali. Nejprve by investoři pozastavili investice a vyčkávali. Pak by záleželo na výsledné podobě dohody s Unií.

Celý obsáhlý rozhovor s Radkem Špicarem si přečtěte v aktuálním vydání časopisu FAKTOR S, které je právě v prodeji.