Nejčistší metoda, jak efektivně převést obrovský státní majetek do soukromých rukou. Tak vidí kuponovou privatizaci její duchovní otec Dušan Tříska. V říjnu od jejího zahájení uplyne pětadvacet let, vášně okolo ní ale trvají dodnes.
Mnoho lidí považuje kuponovou privatizaci za loupež století. Čím to podle vás je?
Pojem "loupež století" poprvé použil Valtr Komárek a poté jej zopakoval Miloš Zeman. A to ještě předtím, než se to celé spustilo. Čili to bylo v rámci sporu o tom, jak vůbec privatizaci provést. To je první věc. Dále je třeba si uvědomit, že privatizace jako taková nemůže mít z definice dobrou pověst.
Proč?
Protože se děje něco perverzního, že stát prodává majetek. Protože majetek se má prodávat na trhu mezi soukromými subjekty. Ty, když se spletou, tak je to jejich problém. Kdežto když to udělá stát, je to vždycky špatně. Není větší politikum než takováto operace. My jsme se samozřejmě poučili z do té doby nejslavnější privatizace, kterou ve Velké Británii prováděla Margaret Thatcherová. Ta to tenkrát schytala velmi tvrdě, a přitom zachránila britskou ekonomiku, kterou přebírala ve velmi špatném stavu. Čili na jedné straně se na privatizaci svádí všechno možné, na straně druhé je pak ta realita.
A ta je jaká?
Tak například už jen fakt, že Václav Klaus byl dvakrát za sebou zvolen prezidentem, je daleko větší legitimizace celého privatizačního procesu než nějaké "třesky plesky", zejména když přicházejí z opozičních stran. Ale s tím musí každý počítat, že u takové věci dává hlavu na špalek.
Ale proč tedy veřejnost vnímá kuponovou privatizaci spíše negativně?
Tady je třeba odlišit samotný privatizační proces od toho, co se dělo následně. Dovolím si tvrdit, že i ten postprivatizační vývoj je předmětem nespravedlivé kritiky. Ale jsou to dvě odlišné věci. Hlavní útoky jsou vedeny právě na to, co probíhalo poté. Nicméně samotný transfer majetku v rámci kuponové privatizace byl, na rozdíl od jiných privatizačních metod, shledán jako nejčistší možný. Když privatizujete přímým prodejem, zákonitě vás budou kritizovat, že jste to prodal za špatnou cenu, že kolem toho byla korupce a podobně. V případě kuponové privatizace byla pravidla jasná a čistá a platila pro všechny. Je to v zásadě nenapadnutelné. Pokud vám bylo 18 let, byl jste občanem Československa, později České republiky, a měl jste tu trvalý pobyt, pak jste se jí mohl zúčastnit, a to vše za pouhou tisícikorunu.
* Pamatujete si na kuponovou privatizaci?
* Chcete si ji připomenout?
* Nebo patříte ke generaci, která o kuponové privatizaci slyšela jen z vyprávění?
Přečtěte si celý rozhovor s hlavním architektem této unikátní privatizační metody v časopisu Týden. Vychází v pondělí 26. září 2016.
