Tuzemský výrobce pian
Petrofová: Klavír vyrobíme klidně i s trilobitem
21.02.2015 14:30 Rozhovor
V Číně je o klavíry zájem a na rozdíl od USA tam platí včas, říká Zuzana Ceralová Petrofová, šéfka českého výrobce pian Petrof, který loni vydělal devět milionů korun. Ve spolupráci s českými skláři zvažuje, že pro čínský trh vyrobí sérii klavírů Bohemia Crystal s motivy křišťálu.
Kde je teď o vaše piana největší zájem?
Cítíme, že lidé chtějí kupovat nové nástroje spíše na východě. Dvakrát až třikrát do roka jezdím na velkou cestu po Asii, hlavně do Číny a Singapuru. Teď jsme na veletrhu v Šanghaji představili náš poslední výrobek k 150. výročí firmy - klavír pro koncertní sály Antonín Petrof. A při té příležitosti jsme několik různých pian prodali.
Mají Číňané o nástroje větší zájem než dřív?
Do Číny prodáváme piana od roku 1920, ale nikdy se nám nedařilo tak jako teď. Čínská ekonomika roste, jejich střední třída chce evropské zboží a kvalitu. Stále přetrvává politika jednoho dítěte, takže rodiče dětem opravdu dopřávají dobré vzdělání i řadu kroužků. Je vidět vůle, oni chtějí něco dokázat a berou, že k dobrému vzdělání patří také hraní na nějaký hudební nástroj. Dnes se v Číně vyrobí každým rokem 350 tisíc kusů pian, zatímco v USA jen asi pět tisíc. I v Evropě výroba klesá, v roce 2000 se vyrábělo 30 tisíc kusů pian, nyní je to celkem asi šest tisíc. Mezi evropskými výrobci si stále držíme prvenství.
A co v Rusku, kam za minulého režimu mířilo z Hradce hodně klavírů...
Rusové nás do určité míry vnímají jako svou značku, moje rodina přišla do Čech z Tomska na Sibiři někdy v polovině sedmnáctého století. Antonín Petrof založil firmu v roce 1864 a synové vždy pár let cestovali po světě. Chodili ke konkurenci, navštěvovali obchody. A právě jeden z nich, Vladimír, pobýval dlouho v Petrohradě, kde založil filiálku. V Rusku jsme od té doby zakořenění a vždy patřilo k hlavním trhům. Za komunismu, když se vyváželo hlavně do zemí RVHP, vývoz pian do tehdejšího Sovětského svazu ještě zesílil. Celkem se tam prodalo asi sto tisíc nástrojů Petrof.
Kolik pian prodáte v České republice? Jak se liší zájem jednotlivců od požadavků například hudebních škol?
Loni to bylo asi sedmdesát pianin a asi čtyřicet klavírů. Co se týká rozdělení klientů, je to tak půl na půl. Ve školách se prochází výběrovými řízeními a tendry jsou trochu nešťastné. Vše se řeší jen podle ceny. Ale klavíry se takhle podle nás posuzovat nedají.
Jak se vám loni dařilo?
Loňské tržby byly asi 226 milionů korun, zisk se pohybuje kolem devíti milionů. Od roku 2010 máme celkem stabilní výsledky. Daří se nám rozprostřít riziko tím, že jsme se více rozkročili. Nejsme závislí na jedné zemi nebo odběrateli jako dřív, v tom jsme silnější. Největší čínský trh nám dělá asi čtvrtinu tržeb a navíc platí. Naopak v USA se stále nenaučili platit za zboží včas, chtějí neustále využívat různé kredity. Moc se nám nechce posílat tam nástroje na dluh.
Zuzana Ceralová Petrofová (46) |
Rodačka z Hradce Králové, kde také už více než 150 let sídlí rodinná firma Petrof. Po absolvování farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy nastoupila do zahraniční farmaceutické firmy, kde působila jako obchodní ředitelka. Pokračování rodinné tradice však bylo silnější a tak v roce 2000 nastoupila do Petrofu jako vedoucí propagace, od roku 2004 je jednatelkou. Je vdaná a má dvě děti. Mezi koníčky řadí plavání, lyžování a muziku. Jezdí vozem Škoda Superb. |
Do firmy jste nastoupila na počátku tisíciletí. Proč jste opustila dobře rozjetou manažerskou kariéru ve farmaceutickém průmyslu?
Můj otec s příbuznými privatizoval firmu dlouhých sedm roků a hledal následníky, kteří by to po něm převzali. Sestra byla v zahraničí, tak to vyšlo na mě. Určitým způsobem mi dal nůž na krk; musíš se rozhodnout, zda mi pomůžeš, nebo jednou provždy jdi v kariéře vlastní cestou a já se podle toho zařídím. Byla to výzva, ale jsme rodinný podnik s obrovskou tradicí, pamatuji se na vyprávění dědy o firmě, jak nám ji za komunistů vzali. Řekla jsem si, že by vzhledem k tomu všemu byla obrovská škoda, kdyby se v té tradici nepokračovalo.
Zmínila jste, že restituční boj trval sedm let. V restituci vám vrátili jen čtyři procenta firmy, jak to?
Tvrdili nám, že se firma za komunismu rozrostla, že do ní bylo začleněno více závodů. My jsme se ale nechtěli vrátit do firmy, která vlastní i pohraniční závody, které byly sebrány Němcům a za komunismu začleněny do Petrofu. Chtěli jsme jen hradecký Petrof, ale bylo nám řečeno, že firma se jmenuje Československé hudební nástroje, a buď to zprivatizujeme jako celek, nebo nebude nic. Tak jsme si koupili 96 procent zpět. V praxi ovšem tyto provozy nešlo udržet, protože šlo o montážní závody, které měly vysoké náklady.
Jak jste se od výroby pian dostali k luxusnímu nábytku?
Za krize jsme si dali se zaměstnanci schůzku s tím, že musíme dělat i něco dalšího. Vyhlásila jsem motivační odměnu, že kdo přinese jinou zakázku než na piano, dostane prémii. Nejdřív jsme dělali drobný nábytek, luxusnější věci přišly až později. Zákazníci viděli, že umíme pracovat s dřevem i laky. Ve finále nám to v krizi udělalo asi dvacet procent obratu, navíc šlo o rychlé peníze, zboží se otáčelo rychleji.
Jak je to s vámi a hrou na klavír? Kde jste získala nějaké základy?
Já jsem chodila sedm let do hudebky, ale protože moc necvičím, jsem si jistější, když mám noty. Máme doma mnoho krásných zpěvníků, a tak při nich s rodinou muzicírujeme. Je to relax.
* Jaké nejbizarnější klavíry si kdy od Petrofu lidé objednali?
* Co je v tajemné místnosti v hradeckém Petrofu, odkud se ozývá šílený rámus?
* Jaké překážky a těžkosti musela firma zvládnout?
* Proč má Petrof radši čínský trh než americký?
To vše se dočtete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 23. února 2015.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.