Po letech, kdy poslanci nestydatě zneužívali náhrady, si na konci minulého roku odhlasovali, že se stanou součástí jejich platu, což je jedině správné. Velkorysé náhrady totiž byly jen jinou formou mzdy, která navíc nebyla zdaněná. Používaly se na bydlení či cestování, přičemž poslanci je v řadě případů zneužívali, když si z nich dokázali ušetřit na nemovitosti. Stejně tak zneužívali možnost platit ze státní kasy poradce z řad příbužných a známých či například předražené poslanecké kanceláře, které čirou náhodou vlastnili příbuzní či přátelé. Nyní se poslanci proti vlastnímu rozhodnutí zdanit náhrady bouří.
Jejich argument je přitom více než vtipný. Prý je "napálil" ministr financí Miroslav Kalousek. Taková výmluva je doslova nehorázná a hrůzná, protože když poslanci nedokážou kvalifikovaně rozhodovat ani o vlastních penězích, jak mohou posoudit například úskalí penzijní reformy? Asi podle váhy igelitky, s níž za nimi přijdou lobbisté penzijních fondů; na víc zřejmě jejich kapacita nestačí.
Pozoruhodné ostatně je, že když jde o peníze, přestávají platit ideologické rozepře. V kritice vyššího zdanění si notují odvěcí rivalové ODS a ČSSD. Paradoxně si na Kalouska stěžují i členové jeho vlastní strany TOP 09. Jediný, kdo má v parlamentě rozum, jsou zřejmě poslanci Věcí Veřejných a komunisti.
A pokud si někteří poslanci chtějí sehnat "vedlejšák", jak prohlašují, mají možnost svobodné volby. Nejlepší by pro tyto výtečníky a zejména pro celou zemi bylo, aby odešli a našli si normální zaměstnání. O úskalích takové volby ale ví své například profesionální politik Marek Benda, který po volbách v roce 2002 na chvíli Poslaneckou sněmovnu opustil. Místo našel pouze ve státní správě a v roce 2004 se opět rád do sněmovny vrátil díky volbám do europarlamentu. Jestliže tedy někteří poslanci včetně Bendy vyhrožují tím, že si najdou "vedlejšák", měli by jim voliči co nejrychleji umožnit získat zaměstnání na plný úvazek, a to nejlépe v soukromé sféře.
