Orwellův svět
Práskači, šmírování zaměstnanců. Nač má "Velký bratr" právo

V Česku přibývá firem, které sledují své lidi. A využívají k tomu čím dál sofistikovanější technologie. Časopis TÝDEN zjišťoval, na co má zaměstnavatel právo a kdy už jde o nezákonné šmírování.

Rádi v pracovní době žvýkáte, koušete si nehty nebo si moc nepotrpíte na hygienu? Tak pozor na "práskače". Zvlášť pokud jste zaměstnancem České pošty a jste v kontaktu se zákazníky. Mohli byste je totiž odradit, a poškodit tak jméno státního doručovatele. Podnik proto na své pracovníky nasadil tajné kontroly. Výzkumníci z najaté firmy chodí na pošty sledovat třeba to, jestli má zaměstnanec čistý a kompletní stejnokroj, či zda před zákazníkem nepije - a to jakékoli nápoje. Hodnotí se i celková komunikace s klientem.

"Takzvaný Mystery Shopping je služba, kterou jsme zakoupili pro zlepšení kvality našich služeb na poštách směrem k našim zákazníkům," řekl TÝDNU Matyáš Vitík, mluvčí České pošty, s dodatkem, že zatím proběhlo jen pár šetření. S jakými výsledky, však odmítl zveřejnit, aby "průzkum kvality" neztratil smysl. Prověrky se týkají nejen pracovníků na přepážce, ale zkoumají třeba i to, jestli je pobočka vyvětraná nebo zda tam není nepořádek.
Podle Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) kontrol na pracovištích přibývá. "Ochrana osobních práv zaměstnanců je tématem řešeným stále častěji. Tento trend souvisí s rozvojem technologií a celkovou dostupností techniky, jejímž prostřednictvím je možno narušovat soukromí zaměstnanců," uvedl mluvčí úřadu Richard Kolibač.

Práce v chytrých okovech

Snad nejdále dotáhla šmírování americká společnost Amazon, jež má svá logistická centra po celém světě včetně Česka. V minulosti se "proslavila" například tím, že zaměstnance vybavila krokoměry, které sledovaly, zda zbytečně nestojí. Podle některých svědectví nebylo výjimkou, že manažer přiběhl na dámské toalety a tahal z nich pracovnice, aby se "nefl ákaly". Běžné bylo také kontrolování obsahu skříněk během směn.

V tuzemsku se zatím neobjevily zprávy, že by koncern nějak zásadněji narušoval soukromí pracovníků. "Jednání Amazonu, který monitoruje každý krok a trestá zaměstnance za to, že se na pár vteřin zastavili, je něco, co by se ve slušné společnosti nemělo vyskytovat. Jsou situace, kdy má sledování naprostou logiku, ale i takové, kdy jde doslova o neodůvodněné šmírování," řekl TÝDNU odborový předák Josef Středula.

Firma nicméně neustále pracuje na tom, jak dohled nad svými lidmi zefektivnit. Letos si Amazon dal patentovat chytré náramky, které budou hlídat nejen pohyb lidí, ale i částí jejich těl. Budou například schopny do detailu zaznamenávat pohyby rukou a v případě potřeby dávat svým nositelům okamžitou zpětnou vazbu. Jakmile se člověk zastaví, náramek začne vibrovat.

Vymoženost má mít mimo jiné schopnost dovést pracovníky do sektoru, kde jsou zrovna potřeba. Nahradí současné příruční minipočítače, jež je informují, kolik a jaké zboží mají přesunout. Vystřídá i dosavadní speciální příruční skenery odpočítávající, kolik vteřin má dotyčný na to, aby v regálech objednanou věc našel. "Náramkem na zápěstí bychom pracovníkům uvolnili ruce ze skenerů a oči z počítačových obrazovek," argumentovala společnost s poukazem na to, že dělníci budou při práci pružnější.

Kamery i nahrávání

Pokud jde o způsob sledování, v tuzemských firmách zatím vedou kamery. Kdy na to má zaměstnavatel právo, a kdy už jde o nezákonné šmírování? "Jestliže je kamerový systém nasměrován takovým způsobem, že zaměstnance při práci nezabírá, a není tedy narušováno jejich soukromí, neporušuje tím podnik zákoník práce," říká mluvčí Kolibač.

Obecně legislativa umístění kamer toleruje, je-li k tomu závažný důvod. Tím je třeba ochrana majetku, například když pracovník manipuluje s vyššími finančními částkami (typicky zaměstnanec banky). Připouštějí se rovněž v případě, existuje-li bezpečnostní riziko, což je třeba práce na benzince. V každém případě musí zaměstnavatel o sledování a jeho rozsahu zaměstnance předem informovat.

Závažným důvodem naopak není podezření na krádež jogurtů z ledničky nebo papírů z tiskárny. Ačkoli i to si někteří zaměstnavatelé vykládají jako ochranu majetku a některé případy končí až u soudu, kde se posuzují individuálně. Zcela za hranou je umísťování snímačů v převlékárnách, sprchách či na toaletách. Například policisté z Morkovic u Kroměříže se zabývali případem pracovnice tamního zemědělského družstva, která v dámských sprchách našla kameru. Údajně ji tam umístil její nadřízený, jenž tímto způsobem pozoroval dojičky krav. Pachatel se v tomto případě usvědčil sám, protože ho kamera natočila ve chvíli, kdy ji instaloval.

Napíchnuté telefony i pošta

Některé firmy by chtěly mít pod dohledem i elektronickou komunikaci svých pracovníků. Také k tomu však musejí mít legitimní důvod. Hranice loni zpřesnil Evropský soud pro lidská práva. Pokud chce šéf číst e-maily a zprávy, které si jeho lidé posílají třeba přes WhatsApp nebo Messenger, musí pracovníky o možnosti a rozsahu takové kontroly předem informovat.
Některé firmy, zejména z oblasti informačních technologií, také sledují, jaké aplikace a typy souborů zaměstnanci na počítači využívají. "Jedině monitoringem lze totiž zabránit svévolnému stažení zavirovaného softwaru či pirátských kopií hudby a filmů, které mohou firmu kriminalizovat z pohledu autorských práv," říká Martin Hnízdil ze společnosti truconneXion. Možný je rovněž monitoring využívání kancelářských aplikací či tiskáren za účelem zjištění jejich využití.

Běžné je také sledování telefonních linek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z roku 2014 může podnik provést jednorázovou kontrolu, zda jeho zaměstnanec dodržuje zákaz užívání telefonu pro soukromé účely. Z výpisu hovorů lze zjistit telefonní čísla, na která dotyčný volal, a porovnat je s databází klientů a zaměstnanců. Pokud pracovník volal na čísla neodpovídající databázi, může po něm nadřízený požadovat vysvětlení. Sečteno a podtrženo, jen tak "napíchnout" někomu telefon a odposlouchávat ho je nezákonné.

Na každém kroku

V posledních letech je díky rozvoji technologií na vzestupu také sledování zaměstnanců či služebních vozů pomocí GPS technologie. Stejně jako v už zmíněných případech ale musejí být o "špiclování" předem informováni. Pokud navíc pracovník používá služební auto i k soukromým účelům, je zaměstnavatel povinen GPS lokátor přepnout z režimu služebních jízd na soukromé.

Zatímco někde šéfům stačí, když kontrolují spotřebu pohonných hmot, jinde hlídají i jízdu, či dokonce slušné chování na silnici. Některé podniky to však ženou do extrému a sledují své pracovníky doslova na každém kroku. Třeba Česká pošta si za to vysloužila pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tomu se nelíbilo, že od března 2012 do února 2013 vybavila skoro osm tisíc motorizovaných a pěších doručovatelů GPS lokátory, které zaznamenávaly údaje o jejich poloze. Prý tak chtěla získat informace pro zkvalitňování svých služeb a vyřizování reklamací. Soud, který nakonec celou záležitost řešil, to ale označil za nepřípustné. Pošta totiž sledovala pohyb doručovatelů každý den po celou pracovní dobu a uchovávala data o kompletní trase jejich pochůzky. To, zda pošťák skutečně předal zásilku adresátovi, z dat GPS lokátoru nicméně vyčíst nelze.

Někteří šéfové dokonce pozorují své lidi z pouhého "plezíru". Majitel jedné společnosti vyrábějící matrace nainstaloval kamery nejen do výrobních hal, ale i na chodby, aby měl pod kontrolou každý pohyb. Firmu sice předal zeti, ale nevěřil, že rodinný podnik dobře ohlídá, a také se v důchodu nudil. "Celé dny trávil přepínáním obrazů z kamer, a když viděl, že nějaká linka chvíli stojí, volal našemu vedoucímu, aby nás proprudil," vzpomíná dnes už bývalý zaměstnanec továrny, který si přál zůstat v anonymitě.

Zaměstnavatelů neznalých míry jsou tisíce, inspektoři práce se ale dostanou jen ke stovkám případů (viz Kolik podnětů řešili inspektoři). Dobrou zprávou pro zaměstnance je, že loni v červenci dala novela zákona o inspekci práce kontrolorům novou pravomoc: mohou firmy pokutovat za nepřiměřený zásah do soukromí pracovníků. Před účinností novely sice inspekce mohla společnosti kvůli podezření z prohřešku v oblasti ochrany soukromí zkontrolovat a mohla po nich chtít, aby napravily zjištěné chyby, avšak zaměstnavatele nic nenutilo, aby tak skutečně učinili.

Firem pohrávajících si s limity pracovních výkonů za pomoci technických vymožeností bude však nejspíše dále přibývat. Amazon není jedinou, která ke kontrolování zaměstnanců stále více využívá technologie. Nezbývá než doufat, že se v budoucnu nedočkáme okovů, které by pracovníkům dávaly elektrošoky, pokud si budou chtít na chvíli odpočinout.

Boj s prokrastinací

Na obranu zaměstnavatelů a jejich snahy o určitou kontrolu zmiňme průzkum společnosti truconneXion mezi 350 tuzemskými firmami. Z něj vyplynulo, že zaměstnanci denně promrhají v průměru 65 minut na počítačích či mobilech (v některých měsících, například před Vánocemi, "proflákají" dokonce 100 minut za den). "Každoročně tak zaměstnavatele připraví o jeden měsíc práce. Ti se proto monitoringem snaží dostat situaci pod kontrolu," říká Martin Hnízdil, manažer ze společnosti truconneXion. Proč tisíce tuzemských společností zajímá, jak jejich zaměstnanci využívají firemní výpočetní techniku? Hlavním důvodem je snaha zamezit plýtvání firemními zdroji (34 %), následuje snížení rizika kontroly ze strany policie nebo dodavatelů softwaru (26 %). Třetí příčku obsadila zahálka zaměstnanců (18 %). Až na chvostu se v průzkumu umístily obavy z nebezpečného chování zaměstnanců (14 %), například stahování pirátského obsahu do počítače a zneužívání firemního majetku (8 %) pro soukromou potřebu (viz Proč firmy monitorují zaměstnance). Pohledem zaměstnanců se zabýval průzkum společnosti myTimi mezi 703 lidmi.

Téměř polovina respondentů přiznává, že osobní záležitosti řeší v pracovní době minimálně několikrát do týdne, pětina lidí dokonce každý den. Práci se naplno věnuje pouze osm procent zaměstnanců. Nejpoctivější jsou v tomto ohledu čtyřicátníci a padesátníci, nejroztěkanější pak mladá generace do 30 let. "Podle našich výpočtů a na základě průměrných mezd v jednotlivých sektorech přichází středně velká IT firma o stovce zaměstnanců ročně až o 3,5 milionu korun. Společnost z oblasti poradenství na neefektivitě zaměstnanců tratí až desítky milionů korun, podobně jsou na tom banky," říká Jan Skovajsa, zakladatel společnosti myTimi.