Bývalý náměstek ministra
Reformy lidé "nekoupí" od nedůvěryhodných osob
31.07.2012 08:17 Rozhovor Aktualizováno 31.07. 08:17
Zhoršení konkurenceschopnosti Česka ohrožuje celou ekonomiku, varuje bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. "Může to znamenat odliv kapitálu a kvalitních lidí z České republiky, protože budou hledat lepší příležitosti," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ.
Koncem června jste opustil po osmi letech ministerstvo průmyslu. Proč?
Moje představa o budoucí organizaci ministerstva se odlišovala od představ ministra Kuby. Měli jsme jiný pohled na to, jakým způsobem zajistit realizaci strategie konkurenceschopnosti. Já si myslím, že je to pro ministerstvo významná priorita. Proto potřebuje silný tým lidí, kteří budou tento důležitý projekt schopni zajistit. Přišlo mi, že ministr má jiný názor.
Podílel jste se na nové exportní strategii, v níž se konstatuje, že se Česká republika rychle posouvá do kategorie nezajímavých a neperspektivních států. Proč?
Stačí se podívat na pokles České republiky v žebříčcích konkurenceschopnosti. To může do budoucna znamenat odliv kapitálu a kvalitních lidí z České republiky, protože budou hledat lepší příležitosti, než mají u nás.
Jak to zvrátit?
Především bychom měli zlepšit důvěru lidí v politiku a ve fungování institucí. Úspory, reformy a důvěru k vládnutí lidé "nekoupí" od nedůvěryhodných lidí, kteří se umějí na politice jen přiživovat... A nesouvisí to jenom s korupcí. Je nutné, aby veřejný sektor nabízel služby pro občany a firmy srovnatelné s úspěšnými zeměmi a měl kompetentní úředníky, kteří budou profesionálně prosazovat naše zájmy v Evropské unii.
Dobře. Ale jaké by konkrétně měly být ty kroky?
Řada jich je popsána ve strategii konkurenceschopnosti. Například aby ministerstva dávala na veřejné portály veškeré informace o tom, jak hospodaří, aby byl vidět průběh zakázek, aby se neměnila legislativa pro podnikatele s každým zasedáním parlamentu. Stejně tak k tomu patří i definování dlouhodobé vize, kam se Česká republika chce dostat během deseti patnácti let. To, co dnes vidíme v Německu v politice zaměstnanosti, je výsledkem širokého národního konsenzu, který se odehrál před deseti lety. A myslím, že něco podobného by slušelo i české ekonomice.
V čem ten konsenzus v Německu spočíval?
Je to třeba oblast pracovního trhu: zde reformy směřovaly k tomu, aby v těžkých dobách firmy měly možnost udržet pracovníky za nějakou část mzdy a oni nespadli do sítě sociálních dávek. Tento takzvaný "kurzarbeit" je jenom jedním z příkladů, těch nástrojů je samozřejmě více.
Co bychom kromě toho "kurzarbeitu" měli dělat?
Například zlepšovat služby při hledání exportních příležitostí. Také by vláda měla více pomýšlet na domácí poptávku. V tomto smyslu by se měla vést expertní debata, abychom nepřijímali taková restriktivní opatření, která by úplně utlumila domácí poptávku, protože se tím pádem snižují zisky firem, výběr daní a zvyšuje se nezaměstnanost.
A tato debata se třeba mezi jednotlivými resorty nevedla, když se tvořila vládní úsporná opatření?
Ta debata se trochu vede mezi ekonomy, na stránkách odborného tisku a na různých konferencích. Kromě snižování schodku a výdajů potřebujeme i dlouhodobější vizi toho, jakou chceme mít Českou republiku.
Podnikatelé si občas stěžují na časté střídání ministrů, koaliční spory, které jim ztěžují podnikání...
To je jedna z oblastí, kde mají podle mého pravdu. Souvisí to s důvěrou lidí v politiky. Podnikatelé mají jiný úkol než sledovat změny, které se odehrávají v legislativě, a to, jaká skupina má navrch na ministerstvech... Jejich úkolem je prodávat, hledat zakázky, vymýšlet nová řešení. A to střídání a nedůvěra v dlouhodobý systém jsou pro ně obtížné a nákladné. A odlišné od zkušeností skandinávských zemí či Německa.
Častá stížnost je i ta, že prezentace země v zahraničí není příliš veliká.
Problém je, že je propagace příliš roztříštěná. Velký prostor a zároveň velké úspory mohou vzniknout, pokud se shodneme na scénáři toho, kde chceme s Českou republikou vystupovat, abychom propojili naši prezentaci na veletrzích či výstavách, cesty ministrů, premiéra, prezentaci kulturní, politickou. Tady bychom měli najít scénář toho, jak bychom tuto prezentaci v zahraničí násobili.
V exportní strategii se konstatuje, že máme v zahraničí nevyváženou síť zastoupení, která by podporovala podnikatele. Nešlo to nějakým způsobem sjednotit už dříve?
Já myslím, že to je otázka dlouhodobější. Zkraje 90. let se mělo za to, že není rolí státu, aby se věnoval tomuto servisu. Nicméně každé ministerstvo si zřídilo nějakou agenturu, aby poskytovala tyto služby. A jejich vazba na jednotlivá ministerstva je občas natolik silná, že to brání vzájemné spolupráci, tomu, aby sledovaly tyto služby v návaznosti na to, co dělají ostatní. Je to přirozené, protože nám se nedaří ani spolupráce mezi resorty při řešení řady jiných věcí. Pokud bychom dokázali najít systém jejich synergie, tak bychom mohli jenom získat.
Martin Tlapa (48) |
Absolvoval obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze a studium MBA. V letech 1989 až 1991 pracoval ve Výzkumném ústavu vnějších ekonomických vztahů, v letech 1991 až 1992 působil na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu, do roku 1996 byl tajemníkem obchodně ekonomického úseku zastupitelského úřadu ČR v Kanadě, do roku 2004 byl generálním ředitelem agentury CzechTrade. Na ministerstvu průmyslu a obchodu pracoval od roku 2004. Má ženu Marcelu a syny Tomáše a Filipa. Jezdí automobilem Lexus 250CT. |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.