Česká ekonomika i během druhého čtvrtletí letošního roku solidně posílila, a to v meziročním srovnání o 2,5 %. Realita tak dokonce překonala všeobecně platné predikce, které indikovaly pouze 2,3% růst. Pro zajímavost jistě stojí za to uvést i fakt, že tuzemská ekonomika patřila během uvedeného období k těm nejlépe se vyvíjejícím v rámci celé Evropy.
Nově zveřejněná data jsou však pouze předběžná, a tak není možné přesně zjistit vliv jednotlivých složek HDP na souhrnná čísla. Bližší podrobnosti se dozvíme až při reportu první revize těchto dat, jenž je naplánován na 2. září.
Osobně ale neočekávám, že by měla úvodní velmi příznivá data projít nějakou zásadnější revizí. Dle historické zkušenosti se totiž upravené hodnoty od těch předběžných mají tendenci lišit jen o jednotky desetin procentního bodu. Vzhledem k tomu, v jak silné kondici se nyní nachází pracovní trh, tak nejspíše dojde k potvrzení prvotních indikací, že za uvedeným růstem HDP stojí primárně nárůst domácí spotřeby.
Nezaměstnanost se totiž aktuálně nachází na pouhých 5,4 %, což je hned po Maltě nejnižší hodnota v rámci celé Evropské unie. Ani v Německu, Rakousku či Lucembursku není nezaměstnanost nižší.Zároveň kvůli úbytku vhodných kvalifikovaných pracovníků rostou i průměrné reálné mzdy.
Vývoj pracovního trhu tak indikuje navyšující se disponibilní příjmy domácností, od čehož se odvíjí i jejich rostoucí nákupní apetit. Na druhou stranu zůstává otázkou, jak se vyvíjela tvorba hrubého kapitálu, která trpí vysokou srovnávací základnou z loňského roku, kdy se urychleně dočerpávaly prostředky z evropských fondů.
Dle aktuálně platných odhadů by za celý letošní rok měl český HDP vykázat růst o 2,4 % oproti mimořádně úspěšnému loňskému roku, kdy posílil o 4,5 %. I přes absenci jednorázového stimulu v podobě evropských peněz by tak česká ekonomika měla citelně posílit. Je přitom poměrně pravděpodobné, že tento očekávaný růst bude vzhledem k solidním číslům za první pololetí dokonce překonán.
Takovýto vývoj má samozřejmě i své důsledky pro fiskální a monetární politiku. Vládě se nebezpečně otevírají dveře k dalšímu utrácení namísto snižování dluhu, což by byl v době hospodářské expanze racionální přístup a mohl by ekonomiku uchránit před opětovným sebevražedným škrtáním v době recese. Centrální bance pak aktuální vývoj dopomáhá k naplnění jejích inflačních prognóz, od kterých odvíjí načasování konce intervenčního režimu.
Autor: Jiří Šimara, analytik společnosti Cyrrus, a. s.
