Rozhovor TÝDNE
"Stahování filmů je krádež!" Konec videopůjčoven v Čechách
28.10.2017 19:00 Rozhovor
V září přestala fungovat poslední "čistokrevná" videopůjčovna Praze. Její majitel Peter Lazarov v ní na stanici metra Ládví trávil deset hodin denně. Teď už má novou práci a stovky zbylých snímků rozprodává. Zdá se, že s koncem jeho živnosti se symbolicky uzavřela jedna éra filmové kultury.
Kdy vám došlo, že už to dál nepůjde?
Šlo to postupně. Poslední dva měsíce jsem vydělal na provoz, ale neměl jsem výplatu, takže prázdniny už jsem prakticky dotoval.
V roce 2008 jste půjčovnu koupil. Věřil jste v lepší zítřky?
V roce 2003 jsem přijel do Prahy a krátce nato začal pracovat pro síť videopůjčoven Studio L. A. Tehdy ještě fungovaly pobočky Bohnice, Kobylisy, Ládví a Prosek. V roce 2008 byla pro půjčovny situace stále ještě únosná. Nepotřebuju být milionář, pořád jsem vydělával. Začaly přicházet nosiče Blu-ray a na tolgay jsem vsadil. Troufnu si říct, že jsem měl největší nabídku Blu-ray v republice. Tehdy se trh díky těmhle novým nosičům ještě oklepal.
Vzpomínáte si na okamžik, kdy nastal zlom a s půjčovnami to začalo jít z kopce?
V 2009 přišly pošetky - filmy v těch papírových kapsách za pár korun. Plno videopůjčoven zkrachovalo, ale já jsem skálopevně přesvědčen, že to nebylo kvůli nim. Pošetky zažily boom, ale vycházely na nich hlavně staré filmy. Tehdy jsem obvolával distribuce a říkal jim: "Děláte hovadinu!" Doteď mají narvané sklady a prodávají to za pět korun. Ale lidi chtějí pořád novinky. Každý se u mě hned ptal: "Co máte nového?" Vzali novinku plus něco staršího, pokud jsem měl akci. A třeba když na Blu-ray vyšel Highlander nebo jiná klasika, milovníci si pro to došli. Měl jsem spoustu starších filmů, ale půjčovaly se minimálně.
Zůstala v Praze vůbec ještě nějaká videopůjčovna?
Jedna je v Letňanech, ale už u toho snad mají i trafiku nebo co, a v kině Mat je jedna, ale tam taky samozřejmě nemají jen půjčování filmů.
Pamatujete si, jak videopůjčovny v devadesátých letech začínaly?
To lidi stáli fronty! Frčelo to ještě v roce 2003, když jsem na Ládví jenom zaskakoval. Teď si to všichni stáhnou z internetu.
Stahování nelegálních kopií vás "zabilo"?
Ano.
Sám jste si film nikdy nestáhl?
Jednou nebo dvakrát, abych věděl, jak to funguje. Lidi říkají: "Však on si nemusí stahovat." Ano, mohl jsem se dívat na filmy, protože byly moje. Ale i kdybych neměl videopůjčovnu, pořád je to krádež. Ani teď si žádný film nestáhnu. Stejně jako nejdu do obchodu a nevezmu si zdarma rohlík. Všichni mi tvrdí, že tohle nejde srovnávat, ale to je blbost. Stejně jako film i rohlík někdo vyrobí a chce za něj dostat zaplaceno.
Každý taky řval, že filmy jsou moc drahé. Tak já vám něco řeknu. Když začala vycházet DVD, měla jenom titulky, jinak žádnou českou nebo slovenskou podporu. Jeden film stál kolem patnácti set korun. Koupil jsem si tehdy Zora s Antoniem Banderasem a Anthonym Hopkinsem za tisíc čtyři sta a byl jsem nadšený, hotový, šťastný. Teď si super novinku koupíte za dvě stě devadesát devět a normální novinku za sto devadesát devět, s klubovou kartou jste měla v obchodních řetězcích Anděla Páně 2 za ještě menší peníze. Platy máme dvakrát takové. Filmy nejsou drahé.
Není argument, že spousta snímků jednoduše na DVD ani nebyla?
To je začarovaný kruh. Distribuční firma si velmi lehce spočítá, že se jí vydávání některých filmů nevyplatí. Grafika, přebaly, vylisování - za tohle všichni chtějí rance peněz. Společnost třeba potřebuje prodat sedm set kusů nějakého trháku, aby vydělala. Vylisuje jich tisíc a prodá sto. Devět stovek jí zůstane na skladě.
To se stává?
To se stává nonstop! Protože nějaký hňup si to okopíruje a vyvěsí na internet. A lidi jsou hrozně líní, aby si to koupili nebo došli půjčit. Tak proč by to firmy měly vydávat? To nemá smysl. Některé distribuce vydávají "kinové" věci, ale přestaly do nich dělat dabing, protože je to drahé.
Co filehostingové servery, tedy úložiště, kde si za poplatek lze film stáhnout? Je to legální, nebo ne?
Na to vám pořádně neodpoví skoro nikdo. Přišla mi třeba do videopůjčovny paní a říká: "To už jsem viděla!" - Já na to: "Vždyť to vyšlo včera!" - "Já už jsem si to stáhla," odpoví mi. Sice pro vlastní potřebu, ale z nelegální kopie. A ještě mi tvrdí, že si to zaplatila. Jenže, přečtěte si podmínky, když se na ten server registrujete. Tam je výslovně uvedeno, že oni nezodpovídají za obsah. Distancují se. Vy platíte za stahování neomezenou rychlostí, tedy za jejich službu, nikoli za film. Žádné autorské poplatky, nic.
Proč se za tohle nikdo nebije?
Asi mě budou všichni nenávidět, ale podle mě mají jít po lidech, kteří to stahují. Ti, kteří filmy na internet dávají, jsou prakticky nedohledatelní. A autorský zákon je děravý, starý, jeho základ pochází z roku 1975. Hrůza.
Víte, že si v jednom obchodě s elektronikou můžete stáhnout film na dva dny? To je také půjčovna - on-line.
Ne každý má ale doma počítač propojený s televizí. A dívat se na film na počítači? To pro mě nemá význam a kvalita on-line není tak dokonalá, jak bych si představoval. To vadí mně. Lidem vadí i ten minimální poplatek. On-line videopůjčovny u nás nejsou, jediná, která byla, zkrachovala. Jsem přesvědčen, že i kdyby ten film stál jen pět korun, lidi si ho radši stáhnou, prostě to nefunguje. Nemám nic proti videotékám, jež nabízejí některé televize nebo třeba Netflix. Ale zlodějnu neuznávám.
Pamatujete si, v kolika letech jste byl poprvé ve videopůjčovně?
To nevím, ale filmy jsem miloval odmala. Video jsme ale doma měli až tak od roku 1996, takže jsme chodívali ke kamarádovi, celá parta, kupovali jsme kazety na burze, čtvrté páté kopie s čínskými titulky a jednohlasým dabingem a čučeli jsme na to jako diví. V roce 1999 jsem v Bratislavě začal v jedné provařené videopůjčovně pracovat.
Zažil jste ještě dobu, kdy byly ve videopůjčovnách sekce lechtivých filmů?
Od roku 2008, kdy jsem videopůjčovnu převzal, jsem zažil nejen půjčování porna, ale i VHS kazety, na nichž byly i normální filmy. Ty už se ale začaly rozprodávat. A s rokem 2010 definitivně skončilo i porno, odprodali jsme to. Internet je sprosťáren plný, žádná distribuce nám ani tento druh filmů nenabízí. Tak jednou za rok někdo přišel a zeptal se na porno. Neměl jsem ho.
Jak se film na DVD a Blu-ray vlastně dostával k vám do regálu?
Měl jsem smlouvu s distribučními firmami. Pro DVD a Blu-ray jsou to obvykle jiné společnosti než ty, které se starají o snímky do kin. Film jsem koupil a zaplatil takzvaný distribuční poplatek, abych ho mohl půjčovat. Od dvou distributorů jsem měl na každý měsíc na jednotlivé týdny novinky. Po kinopremiéře u mě film přistál tak za dva tři měsíce, u českých to trvalo déle.
Poslední dobou už jsem za snímky neplatil tolik jako například v roce 2008 nebo 2005: tehdy ještě videopůjčovny byly, co se týká domácího videa, největšími odběrateli - měli jsme šedesát až sedmdesát procent trhu, platili jsme více, ale distribuční firmy se o nás zároveň hodně staraly, hýčkaly si nás.
Viděl jste všechny filmy, které jste měl ve videopůjčovně?
Všechno ne, tak devadesát devět a půl procenta.
Byl pro vás handicap, když jste měl v nabídce film, který neprošel kiny?
Ne. Snímek, který nebyl v kinech, byl často lepší než z kinodistribuce. Víte, nebylo umění půjčit dobrý film, o němž každý ví, že je dobrý, ale doporučit třeba slabší věc tak, aby se zákazník vrátil a řekl, že se mu to líbilo. Vlastně ale... to platilo kdysi. V poslední době lidi většinou přesně věděli, co chtějí, a šli si za tím.
Chodili k vám klienti, jimž by se dalo říkat štamgasti?
Rozhodně. Chodili hlavně fajnšmekři, kteří se chtějí podívat na pěkný film ve skvělé kvalitě. Taky třeba maminky s dětmi. Někdy přišel špunt a řekl, že chce Krotitele duchů - táta ho poslal. To mě dojímalo. Můj nejoblíbenější snímek.
A jakého máte nejraději herce a režiséra?
Nejoblíbenějšího režiséra nemám. Líbí se mi Ridley Scott a taky Steven Spielberg, třeba jeho loňský film Obr Dobr se mi líbil, přestože na ČSFD ho "sfoukli". Ale herce mám, to bych kecal. Vyrůstal jsem na Arnoldu Schwarzeneggerovi, Sylvesteru Stalloneovi, miluju Edwarda Nortona.
Teď existují on-line televize jako Netflix nebo Amazon. Uvolní například celou novou řadu seriálu a lidé jsou schopni se podívat na všechny díly najednou - třeba dva tři dny nedělají nic jiného. Říká se tomu binge-watching. Zkusil jste to také?
Udělal jsem to, ale spíše z nudy. Díval jsem se na Hvězdnou bránu. Dal jsem si všech osm sérií najednou. Každá série má přes dvacet dílů a každý díl asi čtyřicet minut. To byl nářez. Nevyšel jsem týden z domu.
Jaký film ve vás zanechal opravdu hlubokou stopu?
Film, který ve vás zanechal stopu... Ježkovy voči. No, když padl komunismus a začali jsme chodit do kin, byli jsme ze všeho jako opaření. Snímek, který mi opravdu vytřel zrak, byl Hráči se smrtí. Šel jsem s kamarádem do kina Tatra v Bratislavě, vyšli jsme ven, koukli jsme se na sebe a z toho uvolnění jsme se začali strašně smát. Šílené napětí z nás najednou spadlo, smáli jsme se a znamenalo to - Ty vole, to je pecka! Teď už se mi takové věci nestávají, trh je tak strašně přeplněný, že to snad ani nejde.
Hollywood v posledních letech sází hlavně na komiksy, nevadí vám to trochu?
Nevadí, ale je škoda, že u nás nevychází více bollywoodských filmů. Bollywood má vlastní kulturu. Líbí se mi třeba, že oni natočí romanci na dvě a půl hodiny. Zatímco Američani by z toho střihli milostnou komedii na hodinu a půl, v bollywoodském filmu se tu hodinu navíc zpívá, ukazují se krásné scenerie, je to takové milé, něco úplně jiného.
Díváte se na filmy každý den?
Ano, když jsem měl půjčovnu, tak i na několik. A teď jeden film denně určitě.
Co jste s vybavením videopůjčovny udělal?
Regály šly do sběrného dvora, filmy mám doma v krabicích. Moc se jich neprodalo. Budu si muset udělat seznam a postupně je rozprodávat.
Jakou máte teď práci?
Pracuju ve firmě, která se zabývá správou zaměstnaneckých benefitů. Administrativa.
Není na konci vašeho podnikání přece jen něco pozitivního?
Musím přiznat, že je zázrak pracovat od pondělí do pátku a mít volný víkend. To je opravdu fajn. I žena je ráda, že jsem víc doma. Ale ještě pořád mám pocit, že to, co se mi stalo, je hrozné, pořád jsem tu hlavu nepřepnul. Tohle nepřeju vůbec nikomu.
Peter Lazarov (39)
Narodil se v Bratislavě. Vyučil se automechanikem a opravářem, ve videopůjčovně začal pracovat v roce 1999 - ve firmě Schmida and company v Bratislavě. V roce 2003 se přestěhoval do Prahy, pracoval ve videopůjčovně Studio L. A. a v roce 2008 jednu z poboček koupil. Letos v září ji však musel z existenčních důvodů zavřít. Rád promítá staré filmy ve formátu 35 mm a 16 mm. Žije na Mělnicku a je ženatý. Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu INTERVIEW |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.