Fráze o tom, že státní podpora filmu chrání diváka před záplavou braků, jsou pokrytecké. Fond kinematografie v posledních letech poslal miliony na komerční slátaniny, nejlépe hodnocenou komedii posledních let přitom rada podpořit odmítla. Miliony pro Trošku. Takhle státní fond podporoval český film
Minulý týden vrátil Václav Klaus sněmovně návrh zákona o audiovizi. To mimo jiné znamená, že až do přehlasování jeho veta nevznikne Státní fond kinematografie, který měl pod ministerstvem kultury nahradit Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. Starší fond byl financovaný i výnosem z nedávno rapidně omezených reklam vysílaných v České televizi, proto téměř vyschl. Do nového by opět povinně a výrazněji než dříve přispívaly komerční televize a nově mimo jiné i videoservery. Na natáčení snímků, ale i digitalizaci kin, propagaci českého filmu, pořádání festivalů a renovaci starých děl by mohlo jít až tři sta milionů korun.
Nehodlám přispívat do hašteření o tom, jestli má stát z odvodů soukromých firem "podporovat film": nedokázal bych uspokojivě obhájit tvrzení ani jednoho z obou rozdílných světů, které se naposledy střetly v úterních Událostech a komentářích. Rozdráždilo mě ale skálopevné přesvědčení (některých) filmařů, umělců a úředníků o tom, že státní fond funguje jako hráz proti tupé komerci. Klausův bonmot, že českému filmu chybí invence, nikoliv peníze, si taky zasloužil kvalitnější reakci než urážky.
iMovie vyměníme za Excel
S čísly je to ošemetné, když jde o umění - přesto nám teď ale pomohou nabourat několik klišé.
Pracovat budu se seznamy dotací z let 2009, 2010 a 2011, vyvěšenými na webu ministerstva kultury. Třicítka excelovských souborů zrovna neoplývá přehledností a použitelností, pracovat tedy dál budeme se mnou vytvořenými tabulkami, které obsahují překontrolované původní hodnoty a snáze se s nimi počítá (2009, 2010, 2011). Do finálního souboru jsem vykopíroval ty filmy, které získaly z fondu v těchto třech letech peníze na tvorbu nebo výrobu, dostaly se již do distribuce a dočkaly se recenzí nebo aspoň diváckého hodnocení na Československé filmové databázi. Ale nebojte, to pilířem mých argumentů nebude.
Zatímco výše příspěvků se čísly vyjadřuje snadno, s kvalitou je to ošemetnější. Zaprvé, podpora filmu funguje trochu jako investiční fond: některé tvůrčí experimenty se zákonitě nemusejí povést, od toho je tu diverzifikace. Pro kulturu je důležitější, když se párkrát za sezonu povede skvělý film, než kdyby z ateliérů lezly mcdonaldizované produkty stabilně na tři hvězdičky z pěti. (Libertariáni musejí při čtení trpět, ale tenhle článek je určen hlavně pro zastánce navrženého modelu přerozdělování.) Zadruhé, soudobá kritika nemusí pochopit hodnotu skutečně průlomového uměleckého díla - viz Máchův Máj. Alespoň jednomu ze čtyř recenzentů by se to ale podařit mohlo; proto tabulky obsahují sloupek s "nejlepším hodnocením". (Jak uvidíme, radikálních experimentů se stejně točí pomálu.) A zatřetí, i přes spojení tří ročníků pořád pracujeme s malým souborem údajů náchylnějším na odchylky: filmů je jen 76 a recenzí 93. U nízkorozpočtových snímků je možné, že si jich recenzenti všimnou spíše v případě, že jde o výjimečný sukces, což může způsobit odchylku směrem vzhůru - a tak dále.
Počty proto berme s lehčím odstupem; ne tak otázky, ke kterým prostřednictvím čísel hledám odpověď. Pohled do seznamu již hotových podporovaných projektů je totiž v lecčems znepokojující i bez matematiky a klišovité myšlení na nich záhy ztroskotá.
Sedm věcí, které zvážit, než budete bránit státní filmový fond
Na vrcholu tabulky ihned trknou do očí dvě pětimilionové dotace pro mimořádně nekvalitní filmy: Saxanu a lexikon kouzel a Ulovit miliardáře. Nejde o nezdařené umělecké produkty, ale o komerční braky, což mohlo být radě fondu jasné snad už z námětu. Přesto podpořila dotace poměrem hlasů 7 : 2 a 8 : 1. Příznivce "kvality" zarazí i čtyři miliony pro film Zdeňka Trošky Čertova nevěsta a srovnatelné příspěvky pro Můj vysvlečenej deník, Kozí příběhy se sýrem nebo Dešťovou vílu.
Přestože fond v letech 2009 až 2011 rozdělil skoro tři čtvrtě miliardy korun a z toho šlo na tvorbu a výrobu 469 milionů, filmů mimořádných kvalit s jeho podporou vzniklo pomálu. Diváci a recenzenti se shodli pouze na výjimečnosti desetiminutového studentského filmu Graffitiger, z celovečerních získaly převážně kladný ohlas Poupata, Rodina je základ státu, Největší z Čechů, Kawasakiho růže a Cesta z lesa.
Dále čtěte na FimMag.cz.
