Korupční otazníky
Švýcarský soud: Manažeři MUS českou vládu podvedli

Takřka všichni ministři někdejší české vlády by v roce 1999 hlasovali proti prodeji akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS), kdyby věděli, že je prodávají manažerům firmy a ne americkým investorům. Vyplývá to z písemného zdůvodnění rozsudku soudu ve švýcarské Bellinzoně. Soud také došel k závěru, že nemůže v souvislosti s prodejem těchto akcií prokázat korupci. Rozsudek mimo jiné vysvětluje důvody, proč soud odmítl vydání ve Švýcarsku zadržených prostředků České republice. Právní zástupkyně odsouzených podnikatelů ve vyjádření interpretaci švýcarského soudu kritizovala.

Soud v Bellinzoně loni v říjnu odsoudil bývalé manažery MUS Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého k nepodmíněným trestům vězení za podvody a praní špinavých peněz. Začátkem června jim doručil rozsáhlý písemný rozsudek, na jehož základě se odvolali k nejvyšší soudní instanci v Lausanne.

Vláda tehdejšího premiéra Miloše Zemana 28. července 1999 rozhodla, že prodá zbývajících 46 procent akcií MUS společnosti Investenergy, napojené na skupinu Appian. Investenergy, skrytě patřící exmanažerům, předtím za peníze MUS získala těsnou většinu akcií MUS.

Stát za akcie dostal 650 milionů korun, podle švýcarského soudu mnohem méně, než činila jejich hodnota. Soud odhadl rozsah škody způsobené České republice na 97,3 milionu švýcarských franků, tedy něco přes dvě miliardy korun.

Podle rozsudku se vláda při prodeji stala obětí podvodu obžalovaných. Ministři odhlasovali prodej proto, že se domnívali, že prodávají akcie americkým investorům ve skupině Appian, že tento investor získal většinu v MUS legálně a že chce být pro MUS dlouhodobým partnerem, který přinese do regionu velké finanční sumy, shrnují švýcarští soudci. Důvěryhodnost celé operaci dodával bývalý vysoký představitel Mezinárodního měnového fondu Jacques de Groote, jednající jménem Appianu.

Nicméně Appian jen kryl skupinu českých investorů, nevlastnil ani jednu akcii a většinu akcií skupina Investenergy, vlastněná obžalovanými, získala ilegálně, uvedl soud. Appian ani čeští investoři neměli nikdy v úmyslu investovat do MUS a do regionu ani cent. A de Groote přes svou reputaci poskytoval českým úřadům a médiím lživé informace a ujištění, zdůraznili soudci.

Zeman prý nevěděl, že za Appianem jsou manažeři dolů. V září 2010 řekl, že de Groote "nám důrazně doporučoval Appian Group ... pochopili jsme, že s finančními prostředky přijde tato společnost. Jinak bychom se s ní nebavili," uvedl.

Advokátka nepravomocně odsouzených podnikatelů Karolina Zelenková tvrdí, že švýcarský soud se s mimořádně složitým případem "vypořádal naprosto nekorektním způsobem". "Již dříve jsme uvedli, že soud popsal celý příběh tak, jak se ve skutečnosti nemohl odehrát. Svá tvrzení opírá o nepřijatelně selektivní výběr ze spisových dokumentů, a to tak, aby podporovaly jeho verzi. Materiály, které naopak prokazují, že se vše odehrálo jinak, bezprecedentně ignoruje, ačkoliv má povinnost se s nimi v rozsudku vypořádat," uvedla Zelenková v prohlášení.

Podle zdůvodnění soudu v Bellinzoně tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr švýcarským vyšetřovatelům řekl, že by nehlasoval pro privatizaci ve prospěch správců společnosti, kdyby věděl, že použili fondů MUS. Exministr vnitra Václav Grulich uvedl, že by žádal přerušení jednání o prodeji akcií, kdyby měl podezření, že by je mohli nabýt manažeři společnosti. Podle rozsudku by za takových okolností byli proti i tehdejší ministři životního prostředí Miloš Kužvart, zdravotnictví Ivan David, zahraničí Jan Kavan, financí Pavel Mertlík a dopravy Antonín Peltrám.

Jediný, kdo vyšetřovatelům řekl něco jiného, byl ministr zemědělství Jan Fencl. Fakt, že nějakou firmu získají manažeři za prostředky společnosti, "na věci nic nemění". "Pokud byly porušeny české zákony, je na českých úřadech, aby se tím zabývaly," řekl.

Rozsudek se také vrací k odmítnutí žádosti České republiky připojit se k obžalobě kvůli tomu, že promeškala termín do skončení předběžného šetření, "přestože o tom byla od roku 2006 mnohokrát informována".

Z rozsudku plyne, že by tribunál ani v takovém případě nepřiřkl Praze odškodnění z prostředků zabavených obžalovaným. Není možné vrátit prodané akcie MUS, protože nebyly zabaveny; stejně tak se při vyšetřování nepřišlo na aktiva Investenergy, která by v případě potřeby mohla být zabavena a vrácena České republice, což by obnovilo její práva, uvedl rozsudek.

Škodu nikdo nespočítá

Soud odhadl škody způsobené České republice, aby rozhodl v principu o existenci škody a zhodnotil její rozsah. Přesný výpočet by si ale vyžadoval nepřiměřené úsilí, takže i kdyby se Praha přihlásila k obžalobě včas, soud by mohl jen v principu uznat existenci škody způsobené České republice a odkázat ji, aby postupovala občanskoprávní cestou, uvádí rozsudek.

To prý ale nebrání konfiskaci zablokovaných prostředků, k nimž se soud uchýlil. Konfiskace je možná v případě, že není možné přesně určit, který z poškozených má jaké právo na zablokované prostředky. Jejím smyslem je vyhnout se přitom riziku, že by z nich mohli profitovat odsouzení, vysvětlují soudci, proč zkonfiskovali ve Švýcarsku zablokované prostředky exmanažerů MUS. Jde zhruba o 13 miliard korun.

Soud se zabýval i tím, zda rozhodnutí české vlády mohlo být ovlivněno korupcí, o níž mluvila obžaloba. Prostřednictvím lobbisty Pavla Musely a francouzského obchodníka Foulquesa de Quatrebarbese prý Investenergy vyplatila pět milionů dolarů na podporu prodeje akcií MUS.

De Quatrebarbes řekl v březnu 2009 vyšetřovatelům, že celý kontrakt byl "podezřelý". Pět milionů dolarů na podporu prodeje akcií za 650 milionů korun bylo přemrštěných, protože podle tehdejšího kurzu dolaru šlo v podstatě o čtvrtinu hodnoty prodeje. Podle něj mohly být tyto peníze "použity pro zaplacení lidí, aby celému obchodu pomohli, tedy aby podpořili určitou transakci".

Popsané prvky naznačují, že korupce českých veřejných představitelů mohla ovlivnit hlasování o prodeji akcií MUS, ale v tomto směru přetrvávají vážné pochyby, uvádí rozsudek. "Ve spisu nic nenaznačuje, že by některý z hlasujících ministrů měl slíbeno nebo žádal o nějakou výhodu výměnou za svůj hlas ... není možné tedy tvrdit, že ... mohli být ovlivněni korupcí," píše se v rozsudku. Švýcarský soud ale o korupci nerozhodoval.