Penzijní reforma, v rámci níž budou mít lidé možnost od roku 2013 vstoupit do takzvaného druhého fondového pilíře, se určitě bude ještě revidovat, říká profesor Vysoké školy finanční a správní Jaroslav Vostatek.
Jste kritikem zavedení druhého pilíře důchodového systému. Proč je podle vás nevýhodný?
Tyto reformy se dělaly hlavně v postkomunistických zemích. Ve vyspělých zemích se vůbec nic takového nedělalo.
Ve vyspělých zemích ale spoření do soukromých fondů existuje…
Ale to je dobrovolné, případně jsou to podnikové fondy. Proti tomu nic nemám.
V tuzemsku se však člověk také může rozhodnout, zda do soukromých fondů vstoupí, nebo nikoliv...
Pokud mluvíme o druhém pilíři, opt-out (vystoupení ze systému průběžného důchodového systému, pozn. red.) je zrádný. Je to sice dobrovolné, ale jen do té doby, než kývnete. Pak je to po celý život. Z tohoto hlediska je to habaďůra a je to v podstatě povinné.
Ve všech zemích, kde něco podobného zavedli, to bylo povinné pro nejmladší účastníky. Tyto věci ještě přijdou. Tato reforma se bude určitě revidovat. Tento druhý pilíř u nás vznikl ze zvláštních důvodů – mimo jiné díky Vítu Bártovi a Václavu Klausovi – jako nepovinný, což je v podstatě výjimka.
Pro koho je ten druhý pilíř hlavně výhodný? Je to výhodnější pro skupiny obyvatel s vyššími příjmy, jak to vychází z předběžných výpočtů?
Výpočty, které byly publikovány, říkají, že je to určeno pro mladé a bohaté. Z tohoto hlediska je reforma nesmysl. Tyto výpočty vycházejí z relativně konzervativních předpokladů o výnosech. Kdybych to prodával já, nasadím tam výnos deset procent. Ten zase tak nereálný není. Závisí samozřejmě na tom, jak se bude dařit světové a české ekonomice, to znamená, že záleží na náhodě. Ale v jednotlivých letech v jednotlivých zemích v průměru není problém, aby to bylo přes deset procent.
Skutečně tolik?
Ukazují to například výpočty OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci, pozn. red.), například ve studii z loňského roku, která bere v úvahu výnosy za posledních pětadvacet let u osmi nejvyspělejších zemích světa. Jako nejvýnosnější se ukazuje mix akcií a dluhopisů.
V Česku to však neplatí…
To se nedá srovnávat s dosavadními českými penzijními fondy. Ty si dělají, co chtějí, trh je oligopolní. Musejí většinu investovat do státních cenných papírů. Výnosy jsou pak takové, jaké jsou, to znamená nízké. Stačí tak na tu jejich režii, když to přeženu.
Jak se nejlépe při současné situaci, jaká v Česku je, zabezpečit na důchod?
Typický třicátník by neměl spořit vůbec. Když předpokládáme, že typický třicátník má manželku a ještě i děti, bude rád, když bude mít byt. Vyřešit bydlení je mnohem důležitější než penzi. Spořit by měl tedy později, až bude mít splacenou hypotéku a vyřešené bydlení. Teprve pak se dá uvažovat o spoření na stáří. Obchodnické bláboly, že každý má spořit od dvaceti let, to jsou nesmysly. To je účelová argumentace. Nejdřív se musí vyřešit bydlení a až potom se může vytvářet nějaká všeobecná rezerva, kterou můžete použít na cokoli.
Kam tuto rezervu pak investovat/ ukládat?
Může to být i nějaký podílový fond. Tyto fondy jsou pro lidi, kteří sami nechtějí podnikat, a mají po delší dobu významnou finanční rezervu.
| Jaroslav Vostatek (65) |
|
Od roku 2007 vede katedru veřejné ekonomiky na Vysoké škole finanční a správní. Předtím byl devět let předsedou představenstva a generálním ředitelem životní pojišťovny Wüstenrot. Před revolucí pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV, později byl náměstkem ministra hospodářství a učil na pražské VŠE, kterou také vystudoval. |
