Zaměstnavatel nadále může dát výpověď zaměstnanci, který zvlášť hrubým způsobem poruší režim práce neschopného. Tomu po výpovědi nenáleží podpora v nezaměstnanosti. Ústavní soud v úterý zamítl návrh skupiny poslanců z roku 2012, kterým se nelíbil paragraf občanského zákoníku a chtěli jej zrušit. Stejně tak soud zamítl návrh, který chtěl zrušit ustanovení o odborové činnosti, řekl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
Návrh podala skupina 54 tehdy opozičních poslanců vedených Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Ústavní soud se však s jejich závěry neztotožnil. Nový občanský zákoník zavedl možnost dát zaměstnanci výpověď pro zvlášť hrubé porušení povinností člověka práce neschopného, tedy při nedodržování režimu vycházek. Podle Lichovníka je zřejmé, že zaměstnavateli toto právo náleží vzhledem k tomu, že zaměstnanci dává v prvních dvou týdnech nemoci náhradu mzdy.
"Zaměstnanec při svém konání podvádí zaměstnavatele," uvedl Lichovník. Zdůraznil však, že porušení musí být zvlášť hrubé, což je například dovolená či stavba domu, nikoliv však protažení vycházky či neotevření kontrole v době spánku. O konkrétních případech musejí rozhodovat obecné soudy. "Zaměstnavatel má také možnost krátit částečně či úplně mzdu, pokud se nerozhodne pro výpověď," řekl Lichovník.
Poslancům se rovněž nelíbilo, že takto propuštěnému zaměstnanci nenáleží podpora v nezaměstnanosti. "Rozhodně to neodporuje ani mezinárodnímu právu, ani Listině základních práv a svobod. Podpora náleží člověku, který se dostane do nouze ne vlastní vinnou, což není tento případ," vysvětlil Lichovník.
Poslanci také chtěli zrušit ustanovení zákoníku, které říká, že odborovou organizaci musí tvořit alespoň tři lidé, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Podle nich jde o nepřípustné omezení počtu odborových organizací v podniku a o zásah do principu odborové rovnosti. Podle soudu nejde o zásah do práva, ale pouze o stanovení podmínek. "Jedná se svou povahou o skupinové právo, tři lidé jsou tedy minimum," řekl Lichovník. Zároveň podle něj není protiústavní, že musí jít o člověka v pracovním poměru a nikoliv o toho, kdo má podepsanou dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti.
