Zavedení záloh na plastové lahve je nevýhodné jak pro výrobce, tak pro spotřebitele. Tvrdí to oborové svazy. Na nevýhody tohoto systému poukazuje i studie, kterou si ministerstvo životního prostředí nechalo v loňském roce vypracovat. Ministerstvo si však za svým návrhem plně stojí. Studie podle něj některá fakta opomíjí a jiná uvádí chybně. Dosud utajovanou studii zveřejnilo ministerstvo v úterý na svých stránkách.
„Přestože to bylo v zadání, ve studii není nic o opakovaně použitelných obalech. Odhad obchodů v ČR je asi desetkrát nadsazen, takže výpočty potřebných nákladů musely nutně vést k absurdním číslům. Věříme však, že to nebyl záměr autora, ale pouze omyl,“ vypočítává nedostatky studie společnosti IREAS Daniel Vondrouš z ministerstva životního prostředí. Podle jeho slov bude nyní ministerstvo zadávat dílčí studie, v nichž chce analyzovat zejména náklady a dopady na spotřebitele a jeho uvažování.
Absolutní výše nákladů závisí podle autora studie a zároveň zástupce ředitele společnosti IREAS Jana Slavíka na tom, které typy obalů by byly do zálohování zahrnuty. Přesný počet obchodů není v tomto případě důležitý. "Jednotlivé obchody jsme rozdělili na hypermarkety, supermarkety a pultové prodeje, přičemž jsme ale nevycházeli z rozdělení obchodů podle obchodní plochy, ale podle otevírací doby. Jedná se tedy o použití jiného kritéria, než ze kterého vychází v kritice ministerstvo životního prostředí. Celou analýzu to však neznehodnocuje," vysvětluje Slavík.
Proti zálohování plastových lahví se i nadále staví České sdružení pro obaly a životní prostředí. „Trváme na tom, že příprava novely zákona o obalech je připravována neveřejně, bez diskuse s odborníky a že závěry studie IREAS jsou vypovídající a nelze je zpochybňovat pouze proto, že její závěry kříží plány ministra Bursíka na zavedení záloh,“ říká tajemník sdružení Jan Bláha.
Podle Bláhy by místo zálohování stačilo, kdyby se do současného systému recyklace pomocí třídění odpadu zapojilo o dvě až osm procent více lidí. „Vzhledem k tomu, že zálohy ani v Německu nevedly ke zvýšení podílu vratných opakovaně použitelných obalů na trhu nápojů, snad žádný soudný člověk nemůže spoléhat na to, že v ČR tomu bude jinak," zdůrazňuje Vlado Volek z obalové asociace SYBA. Právě Německo je pro ministerstvo životního prostředí jednou ze vzorových zemí.
„V Německu se vrací zpět kolem 95 procent lahví. Systém měl sice zpočátku problémy, ale od loňského jara funguje celoplošně. Množství opakovaně používaných obalů se snižuje plynule od počátku 90. let, a právě proto byl zaveden systém zálohování. Po roce fungování nelze dosáhnout opačného trendu. Neočekávali to v Německu, neočekáváme to ani my,“ konstatuje Vondrouš. Systém záloh má mimo jiné snížit množství PET lahví povalujících se na veřejných prostranstvích. "Tohoto kladného efektu je dosaženo pouze za cenu obrovských nákladů, které by mohly být na ochranu životního prostředí vynaloženy mnohem efektivněji. Paradoxně i potenciální úklid takto odhozených obalů by byl mnohem levnější, než zavedení systému záloh," domnívá se Slavík.
Kromě Německa se chce ministerstvo inspirovat například ve Švédsku. „Z každého systému vybereme to pozitivní a pokusíme se vyvarovat chyb, které systém udělal. Zároveň shromažďujeme studie ze zahraničí,“ dodává Vondrouš.
V dobrovolné recyklaci plastů se zatím Česko řadí k nejlepším zemím EU. Podle odborníků proto není důvod stávající systém měnit. „Žádný argument, který by objektivně zdůvodnil, že změna stávajícího systému povede v této oblasti k ještě lepším výsledkům, zatím nebyl předložen,“ uvádí Zdeněk Huml ze Svazu výrobců nealkoholických nápojů. „Zálohový systém je zhruba dvojnásobně efektivnější než systém dobrovolného sběru,“ oponuje Vondrouš.
Výrobci a dodavatelé se obávají zejména nákladů, mezi něž patří mimo jiné vybavení prodejen výkupními automaty či doprava pytlů s nepoškozenými vykoupenými obaly z těch míst, které nebudou strojním vybavením disponovat. „Spotřebitel požaduje pohodlné řešení, tedy možnost vrátit prázdné obaly v jakékoli prodejně. Podobně jako to u nás funguje s pivními lahvemi. Je tedy nutné zřídit jakousi vyrovnávající nádrž na peníze nazvanou Clearingové centrum. K tomu je potřeba prostor, personální obsazení, vybavení, režie,“ zdůrazňuje Volek. V případě možnosti vrátit lahve kdekoliv se samozřejmě může stát, že prodejci se vrátí více PET lahví, než jich prodal. Peníze navíc by mu podle Volka mělo poskytnout právě Clearingové centrum.
„Pro tuzemské výrobce nápojů by zavedení záloh znamenalo značné investiční náklady v řádu miliard korun. Výrobci by museli zavést nové technicky a provozně náročné systémy označování a třídění zálohovaných lahví. Je otázkou, kolik výrobců nealkoholických nápojů v ČR by si podobné investice mohlo dovolit a kolik by jich své podniky muselo zavřít,“ obává se Huml. S odporem průmyslu ministerstvo počítá. Jakmile bude mít připraven návrh, je ochotno vést se zástupci průmyslu debatu. „Nemá smysl jednat ve chvíli, kdy nemáme návrh a kdy není připravena argumentace. Pokud vím, tak ani průmysl nám žádné analýzy nepředal,“ tvrdí Vondrouš.
Novela zákona o obalech má zavést zálohy na takzvané jednocestné i vícecestné nápojové obaly. Spolu s jednocestnými plastovými lahvemi by se zavedly také vratné PET lahve, které by se opětovně plnily. Jednocestné PET lahve se z hygienických ani technických důvodů znovu neplní. K tomu jsou určeny právě vícecestné lahve, takzvané refillPET. Taková lahev má silnější stěnu a je asi čtyřikrát těžší než klasická jednocestná. Ani tyto lahve však nevydrží déle než pět oběhů. Plánované rozšíření systému záloh by se podle novely vztahovalo i na nápojové plechovky. Informace o výši záloh se různí. Nejčastěji se mluví o částce mezi 3 a 15 korunami. Návrh novely chce ministerstvo předložit do konce roku.
Ilustrační foto: Karel Šanda
