Stát je přesvědčen, že si zákazníci nejsou schopni sami vybírat zboží, a tak vymýšlí stále nové značky kvality. Nejnovější je takzvaná diamantová liga. Na tři desítky "státních" certifikátů nás stojí přes dvě stě milionů korun ročně, ale lidé se jimi stejně neřídí.
Nový certifikát rozšíří již tak rozsáhlé portfolio nejrůznějších státem propůjčovaných značek. Průzkumy přitom ukazují, že podle nich nakupuje maximálně deset procent lidí. Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci programu Česká kvalita garantuje 21 certifikátů. Existují také označení pod záštitou ministerstva zemědělství. To jich uděluje celkem osm, pět z nich je národních a tři mají působnost v rámci Evropské unie. Kromě toho na trhu najdeme mnoho dalších značek kvality fungujících na soukromé bázi.
Místo usnadnění výběru však spotřebitelům rozhodování spíše znesnadňují, protože se v nich pramálo vyznají. Někdy to dokonce vypadá, že tahle mánie slouží především ministrům, aby se nesmazatelně vryli do paměti nakupujících domácností. "U nás je navíc problém, že garanti jednotlivých značek spolu téměř nespolupracují, na rozdíl například od Rakouska, kde značky kvality celkem fungují," řekl TÝDNU Stanislav Rojík, ekonom z Vysoké školy polytechnické, který se výzkumem efektivity značení produktů dlouhodobě zabývá.
Muž, který Diamantovou ligu kvality vypouští na "přeznačkovaný" trh, se jmenuje Jan Mládek. Společně se Svazem obchodu a cestovního ruchu České republiky (SOCR) a Sdružením českých spotřebitelů (SČS) ji představil koncem března. Cílem je prý pozvednout úroveň maloobchodních prodejen, která je v Česku velmi rozdílná. Za účast v nové soutěži si obchodníci budou muset zaplatit.
* Které státní značky kvality jsou nejdražší?
* Je značek na trhu příliš?
* Do jaké míry se jimi zákazníci při koupi řídí?
* Kterému ministrovi se říká "ministr Značka"?
Dozvíte se v novém vydání časopisu Týden, které vychází v pondělí 11. dubna 2016.
