Firma České houby dodá každoročně na český trh tisíc tun čerstvých a osm tun sušených hub. „Na přání seženeme muchomůrku i čerstvé hřiby z Jižní Afriky,“ říká ředitel a spolumajitel firmy Petr Zeman.
Jak jste přišel na myšlenku pěstovat houby a obchodovat s nimi?
Manželka mi počátkem devadesátých let koupila v antikvariátu knihu o pěstování hub určenou zahrádkářům. Zaujalo mě to, zkusil jsem je pěstovat pro vlastní potřebu, pak jako živnostník.
Takže jste si zřídil na zahradě kompost a na něm jste houby pěstoval?
V garáži jsem zkoušel pěstovat dřevokazné houby, především hlívu ústřičnou. Ta se pěstuje na odpadech ze zemědělství, především na slámě. Později jsem si najal od zemědělců nějaké nevyužívané stáje a kravíny v okolí Soběslavi. Obchody ale moc nešly, první tři až čtyři roky mě prakticky živila manželka, lékárnice.
Vaše firma vykupuje od sběračů lesní houby, především v sušené formě. Čeho vám lidé nosí z lesa nejvíce?
Především hřiby pravé – smrkový a borový. Méně kvalitní druhy hřibů se dávají do směsí. Od drobných sběračů v Česku vykupujeme pouhá dvě procenta sušených hub. Výkup u nás zkomplikoval zákon, podle kterého se lesní houby, které nepocházejí ze soukromého lesa, nesmějí komerčně využívat. Nakupujeme ve velkém od specializovaných výkupen v zahraničí – jedna firma pro nás zajišťuje dodávky hřibů z Ukrajiny, sušené houby dovážíme z Číny a Itálie. Když náš zákazník chce v zimě čerstvý hřib, dovezeme mu ho z Jižní Afriky.
Jak poznáte, že mezi sušenými houbami nejsou nějaké jedovaté?
Kontroluje to náš smluvní partner, mykolog, který je zároveň soudním znalcem v oboru. Teprve potom jdou houby do balírny. Od výkupů ustupujeme, třídit, označovat a skladovat každé kilo či dvě, jež sběrač přinese, je neefektivní. Letos budeme odebírat pouze v množství od padesáti kilogramů výše.
Češi jsou prý národ houbařů – jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?
Devadesát procent zkonzumovaných hub jsou houby lesní. V evropských zemích, kde má příprava hub tradici, jako je Francie, Nizozemsko či Británie, samosběry téměř neexistují, uměle pěstované houby jsou proto více v oblibě než u nás. Říká se, že čím chudší kraj, tím víc se sbírají lesní plody.
Setkal jste se s tím, že by nějaká firma vykupovala muchomůrku červenou? Na internetu lze na takové inzeráty narazit, houba se prý používá pro farmaceutické účely, spekuluje se, že slouží narkomanům.
Spíš bych věřil tomu druhému, my ji nevykupujeme. Nicméně muchomůrka císařská a muchomůrka červená jsou ve fázi vajíčka, tedy než se začne tvořit klobouk, jedlé. Je to kulinářská specialita, pro zájemce ji umíme sehnat.
Hlavní část vašich tržeb ale tvoří nabídka čerstvých hub. Odkud je odebíráte?
Od českých pěstitelů vykupujeme především žampiony, ale i čerstvé shii-take neboli houževnatec jedlý a ucho Jidášovo dovážíme. Hlívu ústřičnou si pěstujeme sami.
Proč si sami nepěstujete i další druhy?
Produkce hub se nedá druhově slučovat do jednoho místa, výtrusy jednotlivých druhů se nesmějí mísit, jinak se úroda nevyvede.
Popište, jak se pěstuje hlíva na slámě...
Sláma se nejprve drtí na menší kousky a ošetří proti konkurenčním houbám a plísním, zpravidla párou. Substrát se vlhčí, lisuje do balíků o váze patnáct až dvacet kilogramů a očkuje se myceliem. To má napodobit podmínky, za jakých hlíva roste v přírodě, vyrůstá ze dřeva. Zhruba tři týdny podhoubí substrátem prorůstá, poté se balíky přesouvají do větraných prostor s teplotou kolem patnácti stupňů a devadesátiprocentní vlhkostí, kde vyrůstají plodnice. Od slámy na dvoře po zabalený produkt v obchodě uplyne šest až devět týdnů. Obrátek uděláme ročně pět.
Kam dáváte tisíce kilogramů slisované slámy, když se houby sklidí a substrát vyčerpá?
Vozí se na hnojiště. Celá vesnice nám tam chodí sbírat hlívu.
Jak si Češi oblíbili tuto poněkud exotickou houbu?
Za socialismu se sice produkovala na Moravě, ale pro drtivou většinu obyvatelstva byla neznámá. „Hlíza, to znám, to je ta ryba,“ reagovali na začátku devadesátých let někteří obchodníci na moji nabídku. Dnes je houba vyhledávaná pro své zdravotní účinky – snižuje cholesterol, krevní tlak, využívá se jako prevence proti některým druhům karcinomů. Dá se sušit a přidávat do jakýchkoli pokrmů, nemá totiž agresivní houbovou chuť, takže se může upravovat na nejrůznější způsoby. Můj známý, mykolog, ji přidává dětem do bábovky.
Neuvažovali jste o pěstování hlívy pro farmacii?
Hlíva skutečně existuje na trhu ve formě tablet, mimochodem, kdysi se tabletovaly i žampiony jako lék pro alergiky. Chtěli bychom tabletovat vlastní produkci hlívy, dále shii-take a reishi – lesklokorku, která má silné protirakovinové účinky. Je to ale administrativně složité.
Jak se vyvíjí cena hub?
Dlouhodobě stagnuje, podobně jako u většiny druhů zeleniny. Ve srovnání s obdobím po revoluci se ale cena výrazně zhoršila. Farmářská cena žampionů dosahuje 45 korun za kilogram, tedy podobně jako před patnácti lety, jenže tehdy měla stejná částka mnohem vyšší hodnotu. Na druhou stranu dnes umíme houby pěstovat s výrazně vyššími výnosy než tehdy.
Jaký jste měli loni zisk?
Zhruba čtyři miliony korun před zdaněním. Nevytváříme žádné rekordní zisky, tlak potravinářských řetězců je enormní.
Tlačí vás pod nákladovou cenu?
Do řetězců, které nás tlačily na nereálné ceny, jsme nešli. Nemůžeme si dovolit jen přežívat, bez určité míry zisku je budoucnost firmy nejistá. Maloobchody jsou našimi hlavními odběrateli, jsme v Globusu, Intersparu, v bývalé Delvitě, v Tesku a Aholdu. Hotelům a restauracím prozatím dodáváme jen okrajově. Příští rok se chystáme vyčlenit část podnikání, jež se bude zabývat výhradně cateringem.
Co dodávání hub pro konzervárny?
To je utopie. Náklady na českou produkci hub se nemohou srovnávat s Asií.
V nabídce máte také různé výhonky, například vojtěšku. Ta, pokud vím, slouží jako krmivo pro zemědělská zvířata, vy ji dodáváte do supermarketů.
Určitý druh se skutečně zkrmuje. Děláme výhonky různých rostlin, ředkvičky, čočku, mungo fazole. Klíčit se dá všechno, například i cibule a česnek. Jde o maloobrátkové věci a v této oblasti se nám daří, klíčky se podílejí na tržbách zhruba patnácti procenty.
Jak rychle vaše firma roste?
V posledních dvou letech bylo zvyšování produkce malé, český trh začíná být nasycen. Pokud budeme chtít dále růst, budeme muset opustit republiku. Dnes vyvážíme do zahraničí jen nárazově, uvažujeme o zřízení pobočky v Bavorsku a Rakousku. Další cestou je rozšiřování sortimentu. Loni jsme začali dělat sušené ovoce, letos chceme oslovit gurmány, uvedeme na trh zeleninové pasty – česnekovou a cibulovou, chystáme bylinkovou, zázvorovou a další.
***
Petr Zeman (37)
Pochází ze Soběslavi, absolvoval střední průmyslovku, obor elektro. Krátce pracoval v oboru, počátkem devadesátých let začal sám podnikat: pustil se do pěstování hlívy ústřičné. Je padesátiprocentním vlastníkem společnosti České houby. Výměnou za kapitálovou investici se druhým vlastníkem firmy stal Zemanův dlouholetý kamarád Václav Dolanský.
Loňské tržby firmy činily téměř osmdesát milionů korun, zisk po zdanění přesáhl dva a půl milionu. Na tržbách se nejvíce podílejí čerstvé houby – společnost jich zabalí a do maloobchodů dodá tisíc tun ročně, především jde o žampiony a hlívu, osm tun tvoří houby sušené (lesní i pěstované).
Hlívu firma pěstuje ve svém sídle v Nedvědicích u Soběslavi, žampiony vykupuje od českých pěstitelů; dále nabízí speciality jako čerstvé shii-take, žampiony portobello a zeleninové výhonky. Na konci roku 2006 měla společnost v evidenci bezmála devadesát zaměstnanců. Petr Zeman je ženatý, má dvě děti, třetí je na cestě. Hraje tenis, do lesa chodí na procházku, rozhodně ne kvůli houbám. Řídí Audi Allroad.
Autor: Jitka Vlková
Foto: Jan Schejbal
