Developeři: Rychlý prachy, po nás potopa

Ruku v ruce s hospodářským růstem přichází i překotný stavební boom. Toto pravidlo platí bez výjimky, pro Česko stejně jako pro Malajsii. Jenže developerům zpravidla není nic svaté. Zdá se, že rok 2011 bude ve znamení sporu o to, co všechno si mohou developeři a investoři vlastně dovolit. Dokumentarista Vít Klusák si vzal na mušku tovární komplex, který vyrostl před časem v podhůří Beskyd, a v Praze se rozpoutala diskuze o budoucnosti oblasti kolem žižkovského nákladového nádraží.

Není to ani rok, co úvodní stránky novin plnily zprávy o připravované státní zakázce na odstranění ekologických škod napáchaných na území Česka v uplynulých desetiletích. Jenže zatímco současná generace řeší, kdo vlastně bude onen obří projekt realizovat a jakým způsobem bude zakázka financována, pomalu ale jistě zadělává na další průšvih, kterému budou muset čelit generace budoucí. Škody budou sice o něco méně fatální, avšak nikoliv zanedbatelné.

Tentokrát se nejedná o znečištění spodních vod nebo o poškození vegetace, ale o devastaci krajiny, urbanistického rázu sídel a znehodnocování půdního fondu, tedy o tři jevy, které s sebou přináší nekoncepční výstavba průmyslových zón, nákupních center, satelitních městeček a kancelářských ghett. Je jasně zřetelné, kdy pod návrhem není podepsán architekt, nýbrž anonymní projektant, který má jediné zadání: ušetřit. Ta tam jsou velkorysá 90. léta, kdy se v Čechách investovalo do návrhů budov Franka Gehryho či Jeana Nouvela.

Hundertwasser by se divil

Developeři chtějí postavit za co nejméně a pronajmout za co nejvíce. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Schvalovací proces Environmental Impact Assessment (EIA), který má posuzovat vliv staveb na životní prostředí, zdaleka neplní své poslání tak, jak by měl. Důkazů na našem území nalezneme více než dost. Od opuštěného obřího nákupního centra Galleria Moda, které trčí v polích nedaleko ruzyňského letiště, až po depresivní kancelářské monstrum Charles Square Center v samém centru Prahy.

Přitom organická architektura, která je v harmonické symbióze s krajinou, není ani zdaleka tak utopickou vizí, jak by se mohlo zdát. Důkazem může být třeba tvorba Franka Lloyda Wrighta, Friedensreicha Hundertwassera nebo Jana Kaplického.

Staveb srovnatelných například s brněnským nákupním centrem Vaňkovka, pod nímž je podepsána architektonická kancelář DRNH, je v Česku bohužel pomálu. A prostředků, jak motivovat developery k alespoň základní společenské zodpovědnosti, je ještě méně. Do boje s větrnými mlýny se pustilo občanské sdružení Tady není developerovo, které má za cíl zabránit demolici funkcionalistické budovy žižkovského nákladového nádraží a přenechání rozvoje oblasti v rukou developerů. Co nás čeká: uspějí občanská sdružení, nebo budou naši potomci nuceni vynakládat miliardy na revitalizaci stále se zmenšujícího životního prostoru?

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem, je Jakub Zeman.