Členské státy EU se shodly na zpřísnění sankcí pro země eurozóny, které poruší rozpočtová pravidla. Pokuty ale nebudou automatické a státy si nadále zachovají značnou část současných pravomocí.
Novinářům to v Lucemburku po jednání unijní expertní skupiny, která je složená především z ministrů financí EU, řekl náměstek ministra financí Tomáš Zídek. Česko součástí eurozóny není.
Státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového deficitu ve výši tří procent HDP, měly zaplatit pokutu odpovídající zhruba 0,2 procenta hrubého domácího produktu. Stejná sankce by hrozila i zemím, jejichž celkové zadlužení přesahuje 60 procent HDP a jejich vlády jej vůbec nesnižují a nebo jen velmi pomalu.
Sankce měly podle původního návrhu Evropské komise platit automaticky. Komise by tedy posoudila, zda stát pravidla splnil či nikoliv a sama pokutu uvalila. Členské země EU by podobnému postupu mohly zabránit jen v případě, že by krok komise odmítly kvalifikovanou většinou.
EU ovšem nakonec vyhověla francouzskému návrhu a od plně automatických sankcí ustoupila. O uvalení pokut by tak měli rozhodovat ministři financí, na přijetí stanoviska by měli celkem šest měsíců. Pokud by tak neučinili a některý z rozpočtových hříšníků své hospodaření nadále nevylepšoval, mohla by sankce uvalit sama Evropská komise. Její rozhodnutí by EU mohla opět zvrátit kvalifikovanou většinou.
"Mění se to hodně v tom, že jsou sankce, ale ta procedura se hodně přiblížila tomu, jak to známe z dneška," řekl Zídek. Podle něj státy přistoupily na argumentaci Francie, která měla i podporu Německa, že jednotlivé země mají právo ještě před uvalením sankcí přijmout případná nápravná opatření a mají právo o porušování rozpočtových pravidel ještě nějaký čas jednat.
Expertní skupina, v jejímž čele stál prezident EU Herman Van Rompuy, překvapivě vyslyšela i dnešní volání německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho po změně lisabonské smlouvy v roce 2013. Šéfové státních pokladen rozhodli, že sice nemají právo se zabývat změnou unijních smluv, ale doporučili premiérům a prezidentům EU, aby se celou věcí zabývali na summitu, který se uskuteční na konci října.
Případná změna unijní smlouvy by měla mimo jiné zajistit, aby mohl takzvaný záchranný fond eurozóny fungovat i po roce 2013. Země platící eurem jeho vznik odsouhlasily v reakci na řeckou dluhovou krizi a slíbily do něj přispět celkem 440 miliardami eur, tedy téměř 11 biliony korun. Platnost fondu je ovšem omezená.
Návrh sankcí i pro státy mimo eurozónu, tedy i pro Českou republiku, by měla Evropská komise připravit do léta příštího roku. Je velmi pravděpodobné, že se o nich bude rozhodovat stejným způsobem jako v případě eurozóny. Samotné sankce by se ovšem podle Zídka měly mírně lišit. Státy, které si i nadále drží národní měny, by tak neplatily pokuty jako země eurozóny, ale nemohly by se například dostat k dotacím z unijních fondů.