Pohled ekonomů na problémy současného finančního světa přináší on-line deník TÝDEN.CZ poměrně často. Jak se na společnost řízenou penězi dívá filosof Jan Sokol? Jakou moc nad námi peníze mají? A měla finanční krize nějaké pozitivní důsledky?
Jak se podle vás za posledních dvaadvacet let změnila role peněz v české společnosti?
Je potřeba zmínit, že už v době komunismu se role peněz měnila. Zatímco dřív byly peníze brány jen jako poukázky, od osmašedesátého roku jejich význam posílil. Po revoluci se pak jejich síla začala ukazovat v plné parádě. Občas se mi zdá, že tu peníze fungují až příliš dobře. To je zároveň náš hlavní problém.
Co tím myslíte?
Peníze fungují tím lépe, čím více věcí se za ně dá koupit. Na druhou stranu ale mohou fungovat jen tam, kde se za ně určité věci koupit nedají. Především peníze samy: občan může na trhu nabízet všechno možné, jen ne stokorunu za padesát. Podobně nesmí být ke koupi úředník, policista, starosta, soudce, ministr. Nejenom proto, že je to odporné, ale také proto, že by trh a peníze přestaly fungovat. Peníze fungují jen v pevném právním rámci, který sám nesmí podléhat moci peněz. To mnozí nedokážou pochopit a s tím se česká společnost zatím hodně potýká.
Nedošlo po revoluci až k příliš velké glorifikaci peněz a střádání majetku?
Peníze bych od majetku odlišoval, to je jiná věc. Snaha hromadit majetek je obecným jevem lidských společností, která s penězi tak úplně nesouvisí. Peníze totiž podporují spíš spotřebu než majetek. Mnozí lidé si neuvědomují, že spotřeba je jeho protikladem. Taková ta spektakulární spotřeba, která je otázkou prestiže, přitom žádný majetek negeneruje.
Bohatí Češi nemají tolik ve zvyku se společensky angažovat jako například majetní lidé v západních zemích. Čím to je?
U nás se o tradici bohatých lidí nedá příliš hovořit. Výjimkou jsou možná restituenti. Někteří dostali zpět obrovský majetek a pár z nich se zachovalo opravdu velkoryse. Darovali spoustu peněz na dobročinné účely a rozvoj v určitých oblastech. Pak tu ale vznikla také sorta lidí, kteří svůj majetek nashromáždili jaksi za šera. Ti se sice angažují, ale trochu jinak. Podívejte se třeba na pana Janouška.
Označení podnikatel je u nás stále často bráno s určitým pejorativním nádechem. Kde má tenhle jev svůj původ?
Může v tom být i stopa dřívější komunistické propagandy. Samozřejmě tomu nahrává i fakt, že se dnes kdejaký šejdíř nazývá podnikatelem. Jako by nebyl rozdíl v tom, jestli někdo skutečně podniká, nebo vydělává díky podfukům.
Spousta lidí má představu šťastného života spojenou s nablýskaným bourákem, luxusním domem, velkou televizí a dovolenou v Karibiku. Neobáváte se této posedlosti konzumem, nevytrácí se zásadní hodnoty?
Když měli naši předkové přebytečné peníze, tak šetřili. Postupně se ale vytratil význam dědictví a udržování rodinného bohatství. Dnes chce většina lidí za svého života spotřebovat to, co má. Je pravda, že po revoluci se najednou otevřel trh, spousta věcí tu skutečně chyběla. Někteří se ale nechali zlákat tím, že potřebují úplně všechno, aby se cítili šťastní. Nejde přitom jen o věci, ale i o takové to přesvědčení, že si musíme neustále užívat. Nebezpečné je i to, že jsme stále vybízeni, abychom se zadlužovali.
Pokračování rozhovoru, který vznikl ve spolupráci se serverem finmag.cz, si můžete přečíst zde.
