Rozhovor s exguvernérem
Finančníci že jsou upíři? Nesmysl
10.11.2010 14:39
Jacob Frenkel, někdejší guvernér izraelské centrální banky a předseda JP Morgan International, říká: "Finanční sektor se po krizi zmenší, nejspíše ubude bank i bankéřů."
Prezident Klaus označil Mezinárodní měnový fond za "barbarský relikt", za instituci, jež by mohla být dost dobře zrušena. Co si o tom jako někdejší vrcholný zaměstnanec fondu myslíte?
(Dlouze se zamyslí.) Je to velmi barvité vyjádření. Prezident Klaus má mimořádný talent vyvolávat veřejnou debatu stran ústředních otázek současnosti. Ve svém funkčním období, ve své kariéře vždy nepřehlédnutelným způsobem podněcoval a podněcuje diskusi na nejrůznější témata. Obdivuji jej pro jeho kuráž a vizi.
Z Mezinárodního měnového fondu jste počátkem devadesátých let přešel do čela izraelské centrální banky. Izrael prošel krizí docela dobře. Proč?
Stojí za tím tři klíčové důvody. Zaprvé je tamní bankovní sektor silnější a odolnější než v mnoha jiných zemích. Banky států, jež během uplynulých let opravdu trpěly, byly ke krizi nějakým způsobem náchylné. Izraelské banky se ale například v takové míře nezaangažovaly v obchodech s problémovými, takzvaně toxickými aktivy. Zadruhé je izraelská fiskální politika stále celkem odpovědná. Reakce na krizi byla velmi přiměřená v tom smyslu, že se vládní představitelé nejali ekonomiku horečně zachraňovat hlava nehlava bez zřetele na budoucnost. Rozpočtový deficit vzrostl, ale jen poměrně nepatrně. A zatřetí, dobře fungovala i měnová politika nastavená centrální bankou.
Ale nedávno jste varoval před návratem inflace do izraelské ekonomiky. Bylo to interpretováno i jako kritika nynějšího vedení tamní centrální banky.
Ale vůbec nekritizuji. Zdůrazňuji ovšem to, že země, jež byly v minulosti citelně postiženy inflací - a zařadil bych do toho seznamu vedle Izraele i Mexiko či Brazílii -, mají ve své pomyslné „DNA" zakódovánu slabší imunitu vůči inflační nemoci. Pravděpodobnost, že se nevhodná hospodářská opatření projeví inflačně, je právě v těchto zemích mnohem vyšší než ta, že obdobně špatné ekonomické zásahy způsobí nějakou nežádoucí inflaci například v USA.
Vztahoval jste to ale k nynějšímu dění na devizových trzích.
Ano. Mnoho zemí totiž zkouší potlačit či alespoň zmírnit nebo zabránit zhodnocení vlastních měn prostřednictvím intervence na devizovém trhu. Taková intervence ovšem vyžaduje - aby mohla být udržena měnová kontrola - též provádění sterilizace (neutralizace důsledků spjatých s intervencí centrální banky na devizovém trhu, pozn. red.). Varoval jsem před tím, že to dlouhodobě není udržitelné. Žádná centrální banka nemůže z dlouhodobého hlediska udržovat intervenční politiku sterilizací, když je kapitálový účet otevřený, tedy když se kapitál může volně pohybovat do dané země a z ní.
Hovoříte-li o inflaci, obáváte se zvýšené inflace v USA či eurozóně, která by byla výsledkem protikrizových opatření typu kvantitativního uvolňování či jiného způsobu poskytování záchranných prostředků finančnímu systému?
Inflaci nyní nevnímám jako bezprostřední nebezpečí. Dokonce ani nevidím nějaké inflační tlaky, jež by potenciálně mohly vzniknout v dohledné době. Avšak ve věci inflace je třeba být stále ve střehu. Když se totiž - jako je tomu v současnosti - tisknou horečně nové peníze, k zesílení inflačních tlaků přirozeně dojde, až začnou být utráceny, až expanduje množství úvěrů z těch peněz utvořených. Ale jsem si jist, že americká nebo evropská centrální banka o tom dobře vědí. Nyní ovšem stále ona expanze úvěru nenastává.
Proč?
To je právě pro centrální bankéře i vládní ekonomické představitele docela frustrující. Jde o to, že komerční banky nově získané peníze podnikům ani firmám příliš nepůjčují a podniky a firmy se zase zdráhají brát si úvěr. A vzhledem k tomu, že regulátoři jsou připraveni zvýšit požadavky na množství rezervního kapitálu, jež musí komerční banky povinně držet, šance na úvěrovou expanzi v dohledné době jsou zhruba tytéž jako šance na úvěrovou kontrakci, na nějaký další „credit crunch".
Lze tak říci, že měnová politika je v současnosti neúčinná?
No, centrální banky by rády efektivnější měnovou politiku, než jaká je nyní. O tom není pochyb.
Zmiňujete též problém bank velkých na to, aby mohly být ponechány vlastnímu osudu, aby si je vláda mohla dovolit nechat padnout. Působíte coby předseda JP Morgan International, jste tedy vrcholným představitelem jedné z nich. Nestřílíte trochu do vlastních řad?
Problém není v bance JP Morgan, ta je velmi silná, ale v tom, že je třeba, abychom se do budoucna vyhnuli nezamýšleným důsledkům nových regulačních opatření uváděných v současnosti jako reakci na krizi. Nová pravidla musejí být uváděna harmonizovaně. Neměla by nastat situace, kdy část světa půjde jednou cestou a zbytek druhou. A ještě jedna věc - je třeba navrhnout nová pravidla tak, abychom jen riziko nevytlačili z regulované sféry do neregulované. To by bylo kontraproduktivní.
Co si myslíte o konsolidaci bankovního sektoru a zejména v USA? Nyní po krizi je tam méně opravdu velkých bank než před ní. Pro JP Morgan to může být výhodné, ale ze širšího pohledu tomu tak být nemusí, OE konkurence mezi bankami bude patrně slabší.
Podoba finančního odvětví se změní. Bude to menší odvětví. Jeho podíl na celé ekonomice klesne. Pravděpodobně v něm bude zaměstnán i menší podíl pracovní síly, než byl před krizí.
Opravdu?
Pravděpodobně. Do té míry, do jaké byl rozmach sektoru v předkrizových letech excesivní, je to takřka z definice. Je třeba se však vyhnout tomu, aby došlo k útlumu těch částí odvětví, které ho činí opravdu funkčním. Neměli bychom zkrátka s vaničkou vylít i děcko.
Slabší konkurence mezi bankami ale nemusí věstit nic kloudného pro řadového střadatele, pro řadovou firmu.
Nejsem si jist, jaké je optimum v počtu bank. Byl-li předkrizový rozmach opravdu přehnaný, pak je to optimum jistě menší, než se zdálo.
Hrozí brzký příchod další recese. Je hrozbou, zejména v USA, ono pověstné "dvojité dno"?
Myslím, že pravděpodobnost dvojitého dna je nízká. Existuje totiž dobré obecné povědomí, že křehký finanční sektor je matkou všech krizí. Všechno úsilí se tedy zaměřuje na jeho posílení, přičemž je důležité k tomu nepřistupovat populisticky a líbivě hlásat, že banky musejí být ztrestány. Místo emocí je třeba střízlivý odstup a vědomí, že silný finanční sektor je oporou solidnímu ekonomickému růstu. Finanční sektor nemůže být vnímán jako nepřítel ekonomiky.
Ale veřejnost nyní tento sektor vnímá jako obřího upíra, jenž jen vysává krev-peníze. Lze nějak tuto image vylepšit?
Problém není v PR, problém je ve vzdělání. Souhlasím s vámi, že politici a neinformovaná veřejnost si čas od času myslí, že bankéři jsou veřejným nepřítelem číslo jedna. Ale zkuste žít bez nich!
Jacob Aharon Frenkel (67)
Izraelský ekonom a bankéř působil na přelomu 80. a 90. let jako jeden z ředitelů Mezinárodního měnového fondu (na jaře 1990 vedl z titulu této funkce ve vysílání Československé televize debatu s Václavem Klausem, tehdejším ministrem financí, o transformaci tuzemské ekonomiky). V letech 1991 až 2000 šéfoval tento otec dvou dcer izraelské centrální bance. Poté působil ve vrcholných orgánech investiční banky Merrill Lynch, pojišťovny AIG a nyní je předsedou JP Morgan International. Předsedá též Skupině třiceti (Group of Thirty) OE vlivnému washingtonskému uskupení, jehož členy jsou šéfové evropské, čínské i britské centrální banky či laureát Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.