Za uplynulé čtvrtletí posílil čínský index Shanghai Composite o šestnáct procent, což jej řadí mezi nejvýkonnější akciové trhy celosvětově. Pokračoval tak robustní nárůst z druhé poloviny loňského roku, přičemž celkově za uplynulých dvanáct měsíců poskočily čínské akcie o úctyhodných devadesát procent.
Faktorů, které za tímto růstem stojí, je celá řada. Tím zásadním však je velmi často proklamované odhodlání čínské vlády udržet ekonomický růst země nad sedmi procenty ročně. Znamená to totiž, že se již investoři nemusejí obávat tzv. tvrdého přistání Číny, což bylo hlavní téma posledních let stojící za několikaletým prodejním tlakem u čínských akcií.
Investoři uvěřili vládě a centrální bance, že v případě potřeby podpoří ekonomiku, a začali tak znovu nakupovat čínská aktiva. Do země se také znovu vrátil zahraniční spekulativní kapitál. Nejde však jenom o zahraniční investory, kteří si nechtějí nechat současnou rally ujít. Domácí brokerské společnosti registrují obrovský nárůst zájmu o investice i u samotných Číňanů. Aktuálně dochází k založení takřka 1,7 milionu nových investičních účtů týdně, což je nevídaný objem, a to i na čínské poměry. Za posledních pět let se totiž v průměru otevíralo pouze necelých 200 tisíc nových účtů týdně. Je tedy zřejmé, že v zemi panuje plnohodnotná investorská horečka.
Poměrně zarážející je fakt, že valná většina lidí začínajících nyní s investicemi je spíše amatéry, co se kapitálových trhů týče, přičemž dvě třetiny z nich dokonce nemá ukončené ani středoškolské vzdělání. To je krásná ilustrace toho, jak silná investorská euforie v zemi panuje.
Není tak divu, že se v této souvislosti začíná velmi živě diskutovat nad možností tvorby akciové bubliny v Číně. Osobně si nemyslím, že je tato hrozba příliš reálná. Ač se mezi Číňany v poslední době zvedla popularita akcií, stále ještě nedosahuje extrémních hodnot.
V současnosti tvoří akcie pouze dvacet procent veškerých finančních aktiv běžné čínské domácnosti, přičemž v hotovosti a na vkladech v bankách mají lidé uloženo 45 procent svých financí. Pro srovnání - průměr v Evropské unii se pohybuje kolem 25 procent, resp. 43 procent. V České republice je rozložení finančních aktiv na úrovni 56 procent ve prospěch bankovních vkladů a 24 procent v akciích.
Autorem textu je analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara.