Továrna na proslulé stavebnice Merkur vstala z popela poté, co ji koupila rodina Křížova. "Prodej firmy? To je otázka konkrétní situace a nabídky," říká Radko Kříž, obchodní ředitel společnosti Merkur Toys.
Když porovnáte výrobu za minulého režimu a dnes – jak si stojíte?
Loni jsme vyrobili 40 tisíc stavebnic, blížíme se objemu výroby za socialismu. Tehdy Merkur patřil mezi preferované výrobky. Polovinu stavebnic vyvážíme, dobře se nám v poslední době prodává do Ruska. V Kanadě a v USA prodej spíš stagnuje, byť se nám podařilo napojit se na síť škol.
Co bylo nejsložitější na znovurozjetí výroby Merkuru?
Zajistit odbyt. Výroba byla na začátku devadesátých let přerušena a zahraniční trhy ztraceny, musely se znovu hledat. Vypořádávali jsme se také se zánikem některých dodavatelů a hledáním náhradního materiálu.
Je obtížné dostat se do distribuce v zahraničí?
Účastníme se každoročně největšího světového veletrhu hraček v Norimberku (koná se začátkem února, pozn. red.), kde získáváme dost kontaktů, přítomni jsou všichni důležití prodejci hraček z celého světa. Prezentujeme se i na menších regionálních veletrzích.
Jak se vaše hračka dostává do českých obchodů? Máte vlastní obchodní zástupce?
Spolupracujeme s každým větším velkoobchodem, největší zákazník je MPK Toys, vlastník řetězce Pompo. Do něj a do hračkářské sítě Bambule jde čtvrtina výrobků.
Firmu vedete vy s bratrem. Váš otec Jaromír Kříž, který na začátku devadesátých let zkrachovalou továrnu na stavebnice převzal, už ve firmě činný není?
Merkur úzce spolupracuje s kovovýrobní firmou mého otce Cross, která na CNC strojích (počítačem řízené, pozn. red.) obrábí na zakázku ocelové plechy. Společně nakupujeme ocel, navzájem si pomáháme s financováním. Výroba stavebnice je totiž sezonní záležitost, polovina veškerého obratu se realizuje během posledního čtvrtletí. Otcova firma je co do výše tržeb zhruba dvakrát větší než výroba hraček. Bez této spolupráce by Merkur stěží mohl fungovat.
Kolik oceli ročně padne na stavebnice?
Asi osmdesát tun plechu. Nakupujeme ho buď ve svitcích na míru, nebo v tabulích, které si nastříháme. Používáme také odřezky z kovovýroby, které se nedají použít na nic jiného než na součástky do stavebnice. Manipulace s odřezky je sice náročnější na práci, ale protože zaměstnáváme lidi v chráněné dílně, vyplatí se nám to.
Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: Robert Zlatohlávek
