Jsou někteří lidé předurčeni k tomu, aby spořili, a jiní ne? Spočívá to v naší nátuře, nebo je to dáno spíše výchovou? Ve studii publikované v časopisu Journal of Economic Behavior and Organization autorů Michaela Finkeho a Sandry Hustonové z Texas Tech University bylo za účelem nalezení odpovědí na tyto otázky osloveno zhruba osm tisíc univerzitních studentů.
Studie mimo jiné odhalila, že důležitým faktorem je, zda se rozhodneme spořit od svého prvního zaměstnání.
Zdravý penzista = bohatší penzista
Autoři studie sledovali, zda jsou lidé předurčeni k tomu, aby šetřili, a jakým způsobem přistupují ke své budoucnosti. Zkoumali, zda spoření na penzi koreluje s různými civilizačními návyky, jako jsou zapínání bezpečnostního pásu v autě, kouření, pití alkoholu, užívání drog, dodržování zdravé výživy, nechráněný sex nebo každodenní cvičení. Schopnost spořit silněji korelovala s tím, jestli se lidé snažili dodržovat zdravý životní styl (drželi diety, sledovali nutriční údaje z etiket a pravidelně cvičili), a méně s tendencí (ne)podléhat senzacím. Významnější roli nehrály ani další faktory jako úspěch v práci, věk, vzdělání, finanční gramotnost, pohlaví nebo národnost.
Jedna známá studie z šedesátých let zkoumala povahu dětí a jejich schopnost odolat bezprostřednímu pokušení. Dětem nabídli jedno želé s tím, že když vydrží a nesnědí ho do deseti minut, dostanou další. Některé odolaly, jiné ne, na základě čehož je vědci rozdělili do dvou skupin. Děti, které se zúčastnily studie, pak vědci pozorovali i během jejich života - a (ne)schopnost odolat bonbonu měla silný vliv na jejich budoucí výsledky. Z těch, kteří bonbonu už v dětství odolaly, se stali "spořílci", zatímco ty, které pokušení bonbón sníst nepřekonaly, se později ukázaly jako chroničtí "rozhazovači".
Podle studie je nejdůležitějším momentem, který určuje úspěch spoření na penzi, nástup do prvního zaměstnání. Lidé se rozdělují do dvou skupin podle toho, zda využijí zaměstnaneckých benefitů na různé možnosti spoření. U lidí, kterým jsou nabídnuty benefity zvýhodněného spoření, ale nevyužijí jich, je pravděpodobnější, že budou mít problém spořit i v budoucnu. Naopak lidé, kteří si už jednou zvyknou dávat nějaké peníze stranou, to budou dělat až do konce života.
Finke rozdělil své respondenty na studenty "s jedním želé" a "se dvěma želé". Ti se dvěma měli v úmyslu začít šetřit na penzi už ve svém prvním zaměstnání. Ukázalo se, že úmysl koreloval s tím, co se následně stalo.
Lidé, kteří dokáží přemýšlet hodně dopředu, jsou zpravidla těmi, co našetří hodně na důchod. Bohužel studie zatím není rozpracována tak jako ta o bonbonech, takže Finke zatím nedokáže posoudit, zda studenti s úmyslem spořit skutečně na důchod našetří.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Investičním webem, čtěte ZDE.
