"Máňo, tak prej se proti nám ti bohatí spikli." - "Kdože to? "Federální americká banka, telefonní společnosti, všici. Jsou na to i důkazy." - "To je rána, Františku. Co máme kristapána dělat?" - "Finančně se vzdělávat, investovat do hotovostních toků a nevěřit vládě, že to s náma myslí dobře."
Robert Kiyosaki, autor bestselleru Bohatý táta, chudý táta, si dal při psaní nové knihy Konspirace mocných a bohatých dva vysoké cíle: odhalit celosvětové spiknutí, které systematicky likviduje střední třídu, a ukázat lidem, jak zacházet s penězi. To první se mu nepovedlo, druhé končí s odřenýma ušima uspokojivě.
Jako by na světě nebylo konspiračních teorií málo, máme tu jednu (staro)novou:
Ve škole vám neřeknou, jak zacházet s penězi - jen vás tlačí do toho, abyste si našli dobrou práci a za mrzký, ale stabilní příjem pracovali pro „pár bohatých".Banky si tisknou peníze, jak se jim zachce - a „pár nejbohatších" se k nim tak podle Kiyosakiho dostane dřív, než kdokoliv jiný. Celý život sypete své peníze do kapes „pár nejbohatších" tím, jak splácíte hypotéku a platíte složenky za telefon a energie.
Takže vlastně pár obecných frází. Proč s nimi mám problém?
Spiknutí se odhaluje s nasazením vlastního života, s diktafonem, fotoaparátem nebo kamerou v ruce. Ne s nohama na stole, prostým popisem zapadajících dílů skládačky. Kiyosaki se pochopitelně neobtěžuje zmínit jediný přímý důkaz, jen neustále opakuje, že "existují důkazy svědčící o tom, že se náš finanční systém proti vám a mnoha dalším spikl". To už tak zkrátka bývá, že lidé, kteří mají informace a finanční vzdělání jsou ve výhodě oproti těm, kteří na tom tak dobře nejsou - stejně tak se ale nejspíš nespikli majitelé nájemních domů proti bezzemkům ani zubaři proti lidem se špatným chrupem.
Autor pohořívá nejen na pravidlech novinařiny, ale i na základních počtech a ekonomických úvahách. Dvacet procent nejbohatších, kteří v Itálii podle výpočtů Vilfreda Pareta vlastnili osmdesát procent pozemků, označuje Kiyosaki za „několik málo důležitých", i když šlo o sedm milionů lidí. Kapitola s předpovědí neradostného ekonomického vývoje stojí na vodě - varování, že technika může nahradit lidskou práci a že současná šetrnost a snaha o oddlužení ekonomiky vše jen zhorší, snad Kiyosakimu diktoval po telefonu někdo z Lidového domu.
Jak ukazuje stránka jiného spisovatele, Johna T. Reeda, v díle zbožňovaného autora se to hemží nejasnostmi i faktickými chybami. Dokonce je víc než pravděpodobné, že je Kiyosakiho „bohatý táta", zbožňovaný finanční guru z mládí, zcela fiktivní postavou, stejně jako si autor vymyslel řadu dalších vlastních zkušeností. Je to dost naivní výtka, ale neodpustím si ji: tohle se prostě nedělá.
Kiyosaki je hlasitým zastáncem investování do peněžních toků, tedy do takových podniků, které budou svému majiteli pravidelně přinášet relativně stabilní zisk. Můžou to být firma (vlastní nebo cizí), nemovitost, akce podniků vyplácejících dividendy. Zajímavou myšlenkou je nesnažit se o diverzifikaci, ale naopak o specializaci - namísto nahodilého rozhazování peněz do různých aktiv se specializovat na jediný druh a vědět o něm pokud možno co nejvíc.
Naopak radí vyhýbat se kapitálovým výnosům, různým spekulacím a „pěstování krav na maso", jak se říká budování firmy ne kvůli každoročním ziskům, ale pohádkovému exitu. Můžou být výnosnější, ale nejsou podle něj tak bezpečné a svůdně pohodlné.
V zásadě správná myšlenka nebránit se za každou cenu půjčkám, pokud si za ně člověk koupí aktiva (tedy nikoliv vlastní dům nebo televizi, ale třeba činžák), je podle mě v osvětové knize pro finanční negramoty dost odvážná. Nad každým skvělým podnikatelským plánem, který vyžaduje půjčku, krouží exekutor jako sup nad neduživým hříbětem.
Dost ale jízlivostí. Konspirace mocných a bohatých by sice lépe než 250stránkový vázaný užvaněný opus fungovala v podobě tenké brožury nebo klidně plakátu. Ukazuje se však, že právě tenhle tlustopisný formát lidé rádi kupují a že zmínka o spiknutí funguje jako magnet. Jestliže tedy autor přiláká miliony lidí, kteří nemají finanční povědomí, a vštípí jim alespoň diskutabilní základy, budiž - i když mi to smutně připomíná devatenácté století a tehdejší rádobyskandální spisy o pohlavní zdravovědě, které suplovaly aspoň základní sexuální osvětu.
Autor: Michal Kašpárek
Připraveno ve spolupráci s Finmagem (http://www.finmag.cz/).
