Inspirativní konference a motivační přednášky možná způsobují euforii, to ale i čichání ředidel.
Máloco bezděky prozradí o své době tolik, co ublognutá shrnutí končícího roku a předsevzetí do toho nového. Všimněte si, jak často se v nich teď objevuje slovo "inspirace". Například mí přátelé Michal Berg a Adam Zbiejczuk i letos vyjmenovávají inspirativní osobnosti a bloggerka Michaela Losekoot se zaříkává: "Nebudu lidi kolem sebe zachraňovat, ale inspirovat."
Proti kultu inspirace vedu osamělý boj už delší dobu, abych se tak očistil od toho, že jsem ho sám uctíval. Před půl rokem jsem se tedy coby host pokusil vytrollovat brněnské Inspirativní ráno (Brno je moc malé nejen na metro, ale i na licenci Creative Mornings) promítáním obrázků z pornočasopisu Inspirace. Všechno to jsou kecy‚ snažil jsem se ukázat - ale nikdo se nechytl. Nakonec moderátor vytrolloval mě, když mi začal pokládat zcela vážné otázky na úroveň kreativity a inspirace v Česku.
Takže znovu a lépe: proč je inspirace jedovatá?
Protože je to prázdné slovo
"Inspirativní" znamená to samé, co "zajímavé" nebo "k zamyšlení": úplný prd. Nemyslím si o tom nic konkrétního. Je to ideální nehodnotící hodnocení pro korektní, až za hrob pozitivní dobu: nebudeme to, co říkáš, soudit, a radši nad tím ani moc přemýšlet. Zkusíme si z toho prostě každý něco odnést, jupí!
Fungujete to i naopak: když přestanete ostatní zachraňovat a začnete jen jen inspirovat, zřeknete se tím jakékoliv zodpovědnosti. Aktivně někomu zlepšit život - třeba mu vnutit lepší pracovní nástroje nebo ho dostrkat na léčení - je namáhavé a dáváte tím všanc celý vztah. Zato inspirace vás, přesně jak poznamenal Starý Mrzout, nic nestojí.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem a jehož autorem je Michal Kašpárek, čtěte ZDE.
