Zadlužování
Neodpovědné vánoční úvěry ničí české domácnosti

Nový zákon o spotřebitelském úvěru donutí věřitele předem varovat potenciálního dlužníka. Dočkáme se varovných nápisů na smlouvách a fotografií dlužníků v bankrotu, nebo se jen na každou smlouvu nově spotřebuje dvakrát víc papíru?

Řada lidí o Vánocích ve snaze udělat radost sobě i svým blízkým neváhá využít některé z nepřeberného množství nabídek všemožných půjček a úvěrů, bankovních i nebankovních. Koneckonců není to tak dávno, co se jeden z nebankovních poskytovatelů úvěrů ve své reklamní kampani označil za sponzora Vánoc. Vcelku výstižné.

Lidí, kteří nedokážou správně odhadnout své možnosti a kvůli lehkomyslnému utrácení se zadluží nad rámec svých možností, není málo. Také proto nás v adventním čase média varují před spotřebitelskými půjčkami, upozorňují na nekalé praktiky "žraločích" firem a občas také připomenou, že od Nového roku začne platit nový zákon o spotřebitelském úvěru. Zákon, který by měl spotřebitele ochránit před ním samým ještě lépe než doposud.

Dlužníci v léčebnách

Zadlužení českých domácností totiž překračuje 1,2 bilionu korun. Z této částky přitom celá jedna pětina (zhruba 240 miliard korun) připadá právě na spotřební úvěry. Zadlužení spotřebitelé velmi často své závazky nezvládají. Se splácením mělo podle nedávného průzkumu finanční gramotnosti problémy patnáct procent dlužníků. Necelé čtyři tisíce v loňském roce dokonce požádaly o osobní bankrot a nesrovnatelně víc jich skončilo v exekuci.

Varovnější je skutečnost, že v roce 2006 byla v opavské psychiatrické léčebně jedna pětina pacientů hospitalizována s psychickými potížemi způsobenými zadlužením. V českobudějovické léčebně měla podobné problémy dokonce jedna třetina hospitalizovaných. Nelze se přitom domnívat, že by aktuální stav v tomto typu zařízení vykazoval oproti starším číslům výrazné zlepšení, spíše naopak.

Úvěr na dovolenou je špatný!

Jak je to možné? Jednou z nejoblíbenějších půjček v Česku je půjčka 10 tisíc korun na šedesát týdnů. Celkově splatí dlužník osmnáct tisíc korun. Jako spotřebitel se rozhodnu koupit například novou televizi za pětadvacet tisíc korun - a podle zmíněného průzkumu finanční gramotnosti většina respondentů půjčku na koupi televizoru schvaluje, na rozdíl od půjčky na dovolenou.

Mé rezervy ovšem stačí jen na něco více než polovinu. Zbývajících 10 tisíc si proto půjčím s tím, že je budu následující rok a čtvrt splácet po troškách, přesněji řešeno po třech stovkách týdně. To ovšem znamená, že jsem bez rezerv a bez možnosti si je následující více než rok vytvořit, a tedy i na cokoliv ušetřit.

Jenže radost z nové televize má životnost rozhodně kratší, než je splatnost takové půjčky, a tak je jisté, že brzy zatoužím po nové radosti, třeba v podobě DVD, aby se moje televize necítila tak sama. Za co si ho ale pořídím, když po 15 měsících usilovného vydělávání na splátky budu na nule? Nejspíš opět na dluh.

Tlak na psychiku je samozřejmě obrovský. Na jedné straně touha vlastnit, na druhé obavy o budoucnost. Z toho by se člověk zbláznil. Asi netřeba zdůrazňovat, že odložením spotřeby bych deset tisíc, které mi chyběly na začátku, ušetřil po necelém roce. Měl bych tak televizi a na nule bych se octl podstatně dříve. Bez stresu.

Formuláře pro splněná přání

Na počátku problémů s dluhy opravdu stojí velmi často pouhá nerozvážnost a špatné zhodnocení vlastní situace. Právě proto v úvodu zmíněný zákon o spotřebitelském úvěru zavádí principy, které mají dlužníky k elementárnímu finančnímu plánování donutit. V prvé řadě věřitel musí uvést nejen roční procentní sazbu nákladů (RPSN) , ale také celkovou částku, kterou dlužník za půjčku zaplatí. Dále jej musí upozornit na podstatné prvky smluvního vztahu, včetně sankcí a jiných následků nesplácení.

Věřitel by rovněž neměl uzavřít se spotřebitelem smlouvu hned, ale ponechat mu dostatečný prostor ke zvážení, zda je nabízená půjčka dobrý nápad. Pro případ, že by spotřebitel vykazoval mimořádnou rezistenci vůči zmíněným opatřením na jeho ochranu, ukládá zákon věřiteli povinnost nezávisle posoudit přiměřenost nabízeného úvěru situaci dlužníka.

V praxi to vše znamená jediné. Zákazník namísto pětistránkové, drobným písmem popsané smlouvy dostane smlouvu desetistránkovou a k tomu ještě předsmluvní informaci. Co na tom, že dřív nečetl ani těch pět stran. Je tedy jen malá šance, že bude číst stran patnáct. Regulaci nezastavíš.

A klienta, který chce peníze (respektive onu televizi), taky ne. Možná také proto se můžeme v kampani jednoho z významných poskytovatelů půjček prostřednictvím kreditních karet setkat s příznačným sloganem Půjčka není o vyplňování formulářů, ale o plnění přání.

Článek vznikl ve spolupráci s magazínem Finmag.