Mejstřík z NERVu: Počítáme se záporným HDP

Jestli se něčeho obávat, tak toho nejprimitivnějšího způsobu reakce na krizi, a to je silný protekcionismus, říká v rozhovoru pro TÝDEN.CZ Michal Mejstřík, člen Národní ekonomické rady vlády.

Jak obtížná je komunikace deseti rozdílných osobností?
Je to brainstorming. S členy vlády jsme nadefinovali pesimističtější variantu, která počítá až s dvouprocentním poklesem HDP. S tou nyní pracujeme. Jediným exekutivním orgánem je ale vláda, ta bude mít samozřejmě poslední slovo.

K tomu personálnímu složení: nechybí vám v radě nějaké jméno z odborných ekonomických kruhů? V této souvislosti je zmiňována absence expertů na školství a trh práce, třeba Daniela Münicha nebo Štěpána Jurajdy z CERGE.
Máte úplnou pravdu, jsou tam určité deficity tohoto charakteru. Proto jsem už některé kapacity ze sesterského CERGE přizval ke spolupráci. Samozřejmě, od bývalého ministra Rusnoka, který řadu let pracoval i pro odboráře, asi nikdo nečeká tvrdě pravicové názory. Ale vítám pracovní ovzduší našich debat.

Lobbisté v NERVu?

Někteří členové, například Martin Jahn, jsou úzce spjati s určitými zájmovými skupinami. Nebojíte se, že to naruší důvěryhodnost NERVu a že rada bude prosazovat politické handly či zvýhodňovat některé zájmové skupiny?
Pan Jahn není jenom exponentem určité skupiny podnikatelů, ale současně řadu let působil ve vládě nebo v agentuře CzechInvest.

ČTĚTE TAKÉ: Martin Roman "radí" NERVu: 30 korun oživí ekonomiku

Myslíte si, že i u nás nakonec dojde k zavedení takzvaného šrotovného, tedy že stát bude dotovat nákup nových aut jako v Německu?
To už je specifické opatření, které na radě zaznělo, ale já si myslím, že v té sadě návrhů může hrát doplňkovou roli. Prostudovali jsme balíčky německé, dánské, rakouské, francouzské i britské - do popředí vystupují úplně jiná opatření. Zejména financování provozního kapitálu, neboli způsob, jakým překlenout nedůvěru, jež panuje mezi bankami a společnostmi.

ČTĚTE TAKÉ: Jahn chystá příspěvek na nové auto

Buďte konkrétní...
Firmy se mnohdy dostávají do sekundární platební neschopnosti a tím, že ztrácejí část zakázek, ztrácejí důvěru bank. Část dopadů té nedůvěry se dá pokrýt aktivní firemní politikou. Ale v části druhé, která je způsobena externím šokem, tam je role pro přebírání rizika ze strany vlády, například právě formou záruk Českomoravské záruční a rozvojové banky. V garancích vidím daleko vyšší význam.

Co dalšího navrhujete?
Také navrhujeme opatření, která by měla hledat co nejrychlejší uplatnění lidí na pracovním trhu. Přišli jsme s plánem odečitatelné položky vůči daňové základně u sociálního pojištění. Cílem je, aby lidé byli motivováni pracovat třeba i na poloviční úvazky. Těch je v Česku hrozně málo, lidé říkají, že se jim to nevyplatí. Myslíme si, že je důležité, aby neztráceli pracovní návyky a aktivně si hledali práci. Stát těmto skupinám může pomoci nejen nízkou daňovou sazbou, ale i odpustit jim odečitatelnou položku z daňového základu. Vše je ale samozřejmě na úkor státního rozpočtu a musíme zajistit, aby nepřevážily ty záporné stránky.

Co úvěrový garanční program, který prosazujete a jehož úkolem je ubrat úvěrového rizika bankám? Jak by měl program fungovat?
Ty garance formou záruk Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČZRB) byly udělovány převážně investičním úvěrům. Byla snaha motivovat podnikatele a teď většina podnikatelů hlásí, že jsou již dostatečně zainvestováni, takže to už není primárním problémem. První část toho manévru, která zřejmě ve vládě svou podporu najde, je přesunout garance investičních úvěrů na garanci provozních úvěrů. Druhou operací je, že část strukturálních fondů se vrací a tyto fondy se uvedou rychle do provozu. V rámci nich máme k dispozici řekněme 750 miliard, z nichž v důsledku omezeného čerpání by mohl státní rozpočet za rok získat 150 miliard. Mimo jiné by se část toho čerpání přesunula přímo do příjmových položek Českomoravské záruční a rozvojové banky. To je krok, který by celý proces výrazně urychlil. Třetí operací je nastavit lepší kanály mezi bankami a ČZRB. Již teď je nastavení příznivé v tom, že banky nakonec rozhodují společně s ČZRB o udělení úvěru na základě úvěrového záměru, a to se jedná nejen o balíčky úvěrů, ale i o drobné úvěry.

Myslíte si, že vládě chybí instituce vicepremiéra pro ekonomiku, kterou chtěl premiér obsadit, ale nenašel na ni vhodného kandidáta?
Samozřejmě by to nebylo od věci, je ale záležitostí vlády, jak si své fungování nastaví. Pokud sám premiér do věci takto aktivně vstoupil, a v takto krizových chvílích to bez premiéra prostě nejde, a má kapacitu sám tu věc prosadit, tak jeho slovo platí.

Takže u probíhajících jednání nepostrádáte nějakou osobnost, lídra týmu?
To rozdělení rolí v kritickém krátkém období je podřízeno snaze připravit návrh co nejrychleji a dopočítat jeho dopady. Řada nápadů neprojde ani vládou, i poté je nápadů stále moc a musíme si rozmyslet, které jsou ty nejúčinnější. Takže pár kroků ještě zbývá, ale jestliže jsme se tomu začali věnovat takto intenzivně, myslím, že výsledek lze očekávat v brzké době.

Výsledky? Za tři týdny

Řekněme v horizontu dvou týdnů?
Ty první výstupy vlády ano. Ale ty definitivní legislativní kroky spíše v období tří týdnů. Už v tuto chvíli se pracuje na paragrafovém znění některých našich návrhů, což je věc nevídaná.

Myslíte si, že vláda v řešení krize zaspala?
To nechme historikům, já se teď musím dívat dopředu. Kritika opozice je v tomto směru naprosto v pořádku a ke správné demokracii patří. Já myslím, že fakt, že naše finanční instituce v té první vlně krize velmi dobře obstály, mluví sám za sebe. Je důležité, abychom získali podporu uvnitř parlamentu, což u některých věcí jistě nebude snadné.

ČTĚTE TAKÉ: Paroubek: NERVáci, začněte už konečně pracovat

Současným trendem v Evropě je předhánění se ve fiskálních stimulech vlád. Česká vláda ale zaujala střízlivý postoj k těmto výdajům. Jak se vy díváte z hlediska ekonomických teorií na současné vládní utrácení?
81 procent českého HDP je exportováno, a proto je pro nás fundamentální podpora poptávky v celé Evropě. Balíček v Německu může být pro nás důležitější než ten náš, a proto velmi podrobně analyzujeme podpory v zahraničí. A to i z hlediska negativního, protože deformují trh. I na to musíme být připraveni, tj. na situace, které se již staly v minulosti, kdy si například čeští zemědělci stěžovali, že dostávají nižší dotace než jejich kolegové v zahraničí. V tuto chvíli je tedy snahou podpořit zahraniční balíčky a dohlédnout na jejich dopady směrem k nám. Fiskální opatření mají vždy omezený charakter a je nutno je hlídat z hlediska určité vyrovnanosti financí.

To se ale příliš nedaří.
Fakt, že některé země se dostávají do dvojciferných deficitů, jako například Irsko, je pro mě dokladem toho, že se jisté věci hodně nepovedly, a jestli se něčeho obávat, tak toho nejprimitivnějšího způsobu reakce na krizi, a to je silný protekcionismus. U nás jde 75 procent produktu na import, a při této otevřenosti, kdyby se trhy uzavřely, je to pro nás vůbec nejhorší možná zpráva. Pokud bych chtěl před něčím varovat a využít k něčemu naše předsednictví, tak to je k obraně zájmů volného trhu, a to nejen v rámci evropského prostoru. Rozvojové země, které si vždy stěžovaly na vykořisťování, poprvé v historii volají po zachování volného obchodu. To je věc naprosto nebývalá.

Myslíte si, že v souvislosti s rychlým zadlužováním některých zemí je reálný vznik bubliny na trhu vládních dluhopisů?
Nic nelze vyloučit.

Absolventy máme třeba i v Evropské komisi 

Řadu let vedete Institut ekonomických studií Univerzity Karlovy. Čím je škola výjimečná?
Vycházím z toho, že tato škola je založena na netradičním principu, kterým se liší od VŠE. Některé ekonomické školy vybavují studenty praktickými dovednostmi, my se snažíme zpopularizovat ekonomii a vychovat samostatné studenty, kteří by překonali sebe sama a nebáli se pustit do řešení problémů, nejen matematických, které jsou pro mnohé za hranicemi jejich dosahu. Tři z šesti českých partnerů McKinsey jsou našimi absolventy a to vůbec není firma, která by se zahlcovala vzorečky. Někteří z našich absolventů také přicházeli do českých i evropských institucí řešit problémy státní pomoci českým bankám.

Co tradiční rivalita mezi vaším institutem a Vysokou školou ekonomickou? Kdo je lepší?
Bereme VŠE na jedné straně za našeho dobrého partnera, řada našich studentů tam taktéž působí. Na druhé straně, co se týče otázky uplatnění, odpověď je průkazná porovnáním počtu takzvaných "chairs" (finanční podpora vybraným učitelům od významné firmy, která spolupracuje například i při dalším zaměstnávání studentů).

Máte nějaká srovnání absolventů?
Podíváme-li se do poradenských společností (například McKinsey) nebo největších společností provozujících rozvodné sítě, takzvaných utilit (například RWE), naši absolventi se prosadili velmi úspěšně, nemluvě o spoustě absolventů na vedoucích pozicích v bankách či v ČNB. Absolventy máme třeba i v Evropské komisi. Tedy ačkoli naše škola ani zdaleka nemůže soupeřit s VŠE co do počtu studentů, a to ani nebylo naším záměrem, musím říci, že pro mnohé z mých kolegů je až překvapující, jakými nabídkami jsou naši studenti zahrnováni. Studují navíc dvojjazyčně. Není pro ně problém třeba přechod z pobočky v Praze do centrály v Londýně.

Jste pro zavedení školného?
Pro mě financování v žádném případě není jen financování ze státních peněz. Trvale usiluji o to, aby podíl externích peněz na příjmu našeho institutu rostl, a to jak cestou právě sponzorských "chairs", tak nejrůznějšími konzultačními pracemi.

Foto: Lucie Pařízková, Karel Šanda, archiv