Kvóty pro rovná zastoupení žen ve vedení a představenstvech soukromých společností nejsou než bezpráví ve jménu práv.
Často slýchávám, že genderové kvóty jsou správné a že slouží většímu zrovnoprávnění mezi ženami a muži. Vivien Redingová, eurokomisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství, by dokonce ráda prosadila povinnou třicetiprocentní kvótu na zastoupení žen ve vrcholovém managementu podniků. Pokud jste měli pocit, že tenhle veleosvícený nápad zapadl poprávu do zapomnění, tak nezapadl.
Svědčí o tom třeba poměrně nedávný seminář Genderové kvóty jako impuls pro změnu, pořádaný pod záštitou sociálních demokratů v Karviné. Bruselští byrokrati nás zásobují nesmysly s železnou pravidelností: zhruba každé pondělí, každé úterý, ve středu dvakrát, pak ještě jednou ve čtvrtek a v pátek už zaplaťpámbu odjíždějí na víkend. Ovšem aby nějaký ouřada strkal takovýmhle způsobem nos do záležitostí soukromých (!) firem a určoval, kolik musí být v jejich představenstvu či vrcholovém managementu žen, mužů, pracujících důchodců, baleťáků nebo zubařů, to tu snad ještě nebylo.
A taky s tím vážně nelze souhlasit. Je to naprosto nepřípustné zasahování bruselského úředníka do firemních záležitostí. Na trhu práce už neplatí zákon nabídky a poptávky a je potřeba ho nahradit jiným předpisem? V Bruselu nechť si zavádějí kvóty, kam je libo, ale (minimálně) soukromý sektor by bylo vhodné vynechat.
Pokračování článku, který vznikl ve spolupráci s Finmagem a jehož autorem je Jaroslav Šura, čtěte ZDE.
